Jiří Fišer vzpomínal na 27. leden 1945: „Bylo sněhu po kolena a my jsme s radostí vyběhli a vítali vojáky.“ Byl posledním žijícím dvojčetem pocházejícím z Československa, na nichž Josef Mengele prováděl pokusy.
Vasil Timkovič by se v březnu dožil stovky. Při našem posledním setkání už zuřila válka na východě. Komentoval ji jednoznačně: „Ukrajinci bojují za svoji svobodu, za svoji vlast, jako my jsme bojovali! Vzkažte jim, ať se rvou do poslední chvíle! Musí vyhrát!"
Vlastimil Úlehla měl na starosti sirénu. V osudný den do velitelství civilní protiletecké ochrany nepřišlo žádné hlášení a zdi radnice se začaly otřásat hlukem výbuchů bomb. Jako první pak musel mluvit s rodinami obětí náletu.
Poprvé jsem potkal Lubora Šušlíka na podzim roku 2018. setkali jsme se před jeho bytem v Pardubicích. Čekal jsem devadesátiletého starce, namísto toho jsem uviděl vysokého muže oblečeného v moderní bundě. V očích měl klukovskou hravost a prýštila z něj energie.
Akce Zámky a jméno Přemysla Pittra upadly v zapomnění, protože se křesťanský humanista se ocitl v nemilosti. Nezapomnělo na něj ale žádné z 810 dětí, o které se po válce se svým týmem staral.
O záchraně koní z hostouňského hřebčína natočili Američané v roce 1963 film. Starostové obcí, ve kterých se Operace Kovboj odehrávala, se o ní dozvěděli až v roce 2006 od nadšenců mapujících zamlčovanou historii osvobození americkou armádou.
Den po Rudé armádě vstoupili do Prahy agenti sovětské kontrarozvědky SMERŠ (Smrt špionům). Úkol pozatýkat Rusy, kteří našli po roce 1921 v Československu útočiště před bolševickým terorem, začali plnit hned 11. května 1945.
První poválečný den se lidé v Mladé Boleslavi probudili do slunného rána a radovali se z konce bezmála šest let dlouhé války. Když se nad městem se objevila letadla, někteří Boleslavané jim nadšeně mávali. Z bombardérů však začaly padat bomby.
Na náměstí Interbrigády v pražském Bubenči se 9. května 1980 odehrála velká sláva. Soudruzi slavili 35. výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Při té příležitosti zde odhalili pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Jak bývalo tehdy u podobných ceremonií zvykem, veřejnost přijala událost vlažně.
Devět dní po konci války pochodovali vojáci a vojačky 1. československého armádního sboru v SSSR Prahou za nadšeného jásotu. Na Staroměstském náměstí je z tribuny zdravil prezident Beneš, který se den předtím vrátil z exilu.
Šestadvacetiletý Hauptsturmführer Walter Hauck prokázal svou zvěrskou krutost již v roce 1944 ve francouzském městě Ascqu, kde Němci usmrtili přes 80 civilistů. V Leskovicích jeho muži házeli do ohně ženy svázané dráty.