Mikuláš Kroupa
Estébáci nechali dvouleté dítě samotné. A během těch dnů maminku mučili
Neuvěřitelný příběh plný bezohlednosti se odehrál roku 1949. Estébáci zatkli maminku a její dvouletou holčičku Dášu nechali samotnou. Objevili ji až po dvou dnech. Dagmar pak vyrůstala u prarodičů a k rodičům se už nevrátila.
Ta saze jsem já… Červenec 1944 a konec rodinného tábora terezínských Židů
Co víme o rodinném táboře v Osvětimi-Březince? Na to díky výpovědím pamětníků odpovídají Adam Drda a Mikuláš Kroupa, autoři třídílné série z nového rozhlasového cyklu „Století příběhů – speciál Paměti národa a Českého rozhlasu Plus“.
Mysleli si, že jdou na popravu
Jen si doma nechal papíry... Jaroslav Vašek šel od strýce domů – pár set metrů. V době zátahu na partyzány ho kontrolovala hlídka, byl zatčen a dostal se do koncentračního tábora Flossenbürg. Několik dnů před koncem války vyrazil na pochod smrti...
Zachránil své přátele disidenty. Při výslechu nečekaně snědl dopis…
Radim Palouš si z StB dělal legraci… Oslovoval tajné policisty, když ho sledovali; přednášel dějiny filozofie v celách předběžného zadržení. A při výslechu snědl „předmět doličný“ – dopis od pronásledovaného kněze Josefa Zvěřiny.
Vánoce v zákopech a ve vězení. Vojáci zpívali, vězni vařili pudink
O šťastných Vánocích s rodinou snily statisíce vězňů nacistických a komunistických vyhlazovacích a pracovních táborů i bojovníci na frontách 2. světové války... Jak slavili Vánoce na celách, samotkách? Co vězni zažívali a jak se s těžkými chvílemi vyrovnávali?
Zoufalá plavba ve člunu, už snad jen sebevražda... Přežil a zachránil 500 lidí
V roce 1940 narazil říční parník Pentcho s pěti sty cestujícími na skalnaté útesy ve Středozemním moři. Mezi přeživšími byl i gen. Josef Hercz, chirurg a primář z pražské Bulovky, který se se čtyřmi dalšími mladíky vydal v záchranném člunu pro pomoc.
Budoucí „Profesor“ byl v Osvětimi rád za slupky z odpadu. Přežít chtěli všichni
Zítra uplyne sto let od chvíle, kdy se v pražské židovské rodině Ohrensteinových narodil syn Pavel. Jako osmnáctiletý skončil v Terezíně, prošel peklem Osvětimi. Po válce přijal jméno Oliva a stal se profesorem dějin starověku.
„Luther“ Litomiský podepsal Chartu, odmítl udávat. Dostal tři roky na Borech
O Janu Litomiském jeho přátelé mluví jako o výjimečném člověku: vzdělaném, veselém a laskavém, pohostinném. Jako o hluboce věřícím evangelíkovi s buldočí povahou. Nezlomili ho vyšetřovatelé StB ani bachaři na Borech.
Hledali sovětský ráj. „Vy jste špioni!“ uslyšeli hned za hranicemi
Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se na začátku druhé světové války rozhodli utéct přes hranice do Sovětského svazu. Hnala je nenávist k maďarským okupantům a víra v komunistický ráj, kde není bídy. Ocitli se v pekle – v gulagu.
Houslista, chartista a kotelník, kterému „zatopili“
Odmítl lhát o „bratrské“ pomoci. Tak začala životní cesta Miroslava Jirounka, hudebně nadaného studenta, později uklízeče, lesního dělníka, odečítače vodoměrů a ještě později dirigenta komorních filharmoniků. „Je nezodpovědný, má děti, a podepíše Chartu,“ říkali.
- Předchozí stránka
- Aktuální stránka 1
- Stránka 2
- Stránka 3
- Stránka 4
- Stránka 5
- Stránka 6
- Stránka 7
- Stránka 8
- Stránka 9
- …
- Poslední stránka
- Následující stránka