michal.smid@postbellum.cz
Michal Šmíd
Články (20)
stránka 1 / 2
Hory jí vzaly dva muže a dceru. Příběh Evy Vavrouškové
Velkou většinu svého života prožila v Praze, narodila se v Jeruzalémě, kam se jejím rodičům na počátku války podařilo utéct před nacisty. Eva vzpomíná na šikanu soudruhů z uličního výboru v 50. letech i na tragicky zesnulého manžela Josefa Vavrouška.
Nikogda ně zabuděm. V místě pomníku maršála Koněva zazní příběhy z Paměti národa
Na náměstí Interbrigády v pražském Bubenči se 9. května 1980 odehrála velká sláva. Soudruzi slavili 35. výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Při té příležitosti zde odhalili pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Jak bývalo tehdy u podobných ceremonií zvykem, veřejnost přijala událost vlažně.
Přestat číst, přestat jíst, radši spát, na vše … Příběh básníka Pavla Zajíčka
Pavel Zajíček šokoval normalizační režim svou nihilistickou a provokativní poezií, která ho dostala na piedestal československého undergroundu a také do vězení. Dnes se tento výjimečný umělec dožívá 70 let.
Za války přišla o celou rodinu. Od té doby už skoro nebrečím, říká Anna Hyndráková
Třiadevadesátiletá Anna Hyndráková účinkuje v televizním spotu, ve kterém dodává lidem sílu, aby vydrželi proticovidová opatření. Paní Anna vyjmenovává, kam nesměla chodit za války: do kaváren, divadel a kin. „Naštěstí nám nezakázali se smát,“ říká ve spotu.
Studenti protestovali proti nástupu komunistické diktatury. Marně
Na studentský pochod na podporu prezidenta Beneše během komunistického puče v únoru 1948 jako by se zapomnělo. Jednalo se přitom o nejvýraznější protest proti nastupující komunistické diktatuře. Komunisté ho násilím potlačili.
V Přešticích zvěstovali třetí hudební obrození a skončili za mřížemi
„Nic z toho, co děláme, se nositelům oficiální kultury nemůže líbit. Protože je to nepoužitelné k vytváření dojmu, že věci jsou v pořádku. Věci totiž nejsou v pořádku,“ pronesl Ivan Martin Jirous, řečený Magor, přes 45 lety v Přešticích.
To my chceme! Skandovali tatrováci, kteří se zapojili do generální stávky
Začátek generální stávky 27. listopadu 1989 byl v kopřivnické Tatře rozpačitý. Když ale z korby náklaďáku zazněly první projevy, zaměstnanci vyšli na dvoranu. „Viseli i na sloupech a požárních žebřících. Nebylo kam šlápnout,“ vzpomíná Radomír Burša.
Proděkan mě shodil z pódia, vzpomíná Robert Novák na listopad 1989
Robert Novák patřil k revolučně naladěným studentům pedagogické fakulty v Hradci Králové, kteří se snažili získat podporu pro stávku pražských vysokých škol. Získal ji, když ho napadl proděkan.
Věci se mění k lepšímu, jen to někdy skřípe. Příběh Jaromíra Bláhy
V listopadu 1989 přesvědčil brněnské studenty, aby neukončovali stávku před Prahou, o deset let později bránil kácení pralesa na Šumavě. „Kdybych nic jiného neudělal, tak tohle mělo smysl," říká Jaromír Bláha.
Že jsem mluvil na Albertově ví málokdo, ale každý zná Dračí doupě
„Poroba je horší než smrt a o svobodu se musí bojovat, a nelze bez ní žít,“ hřímal v pátek 17. listopadu 1989 odpoledne na manifestaci na Albertově student třetího ročníku Matematicko-fyzikální fakulty UK Martin Klíma.
- Předchozí stránka
- Aktuální stránka 1
- Stránka 2
- Následující stránka