K zemi! Bylo po válce, ale v Boleslavi zabíjely sovětské bomby

/ /
Puma dopadla i na pomocnou školu v blízkosti kasáren na Jičínské ulici. Němci zde měli vojenský lazaret. Nepomohlo ani označení velkým červeným křížem v bílém poli na střeše budovy. Obětmi se kromě Němců a místních obyvatel stal i hlouček dětí, které mají dodnes za plotem školy malý pomníček. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska
Puma dopadla i na pomocnou školu v blízkosti kasáren na Jičínské ulici. Němci zde měli vojenský lazaret. Nepomohlo ani označení velkým červeným křížem v bílém poli na střeše budovy. Obětmi se kromě Němců a místních obyvatel stal i hlouček dětí, které mají dodnes za plotem školy malý pomníček.
zdroj: Muzeum Mladoboleslavska

První poválečný den se lidé v Mladé Boleslavi probudili do slunného rána a radovali se z konce bezmála šest let dlouhé války. Když se nad městem se objevila letadla, někteří Boleslavané jim nadšeně mávali. Z bombardérů však začaly padat bomby.

Během krátké chvilky zahynulo 148 civilních obyvatel města a další stovky ustupujících německých vojáků a jejich litevských a estonských spojenců, celkový počet obětí se odhaduje na pět set.

Vzpomínky pamětníků v článku pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!

Tragické dopoledne 9. května 1945 popsala v rozhovoru pro Paměť národa tehdy čtrnáctiletá Eva Machková, jejíž profesor z gymnázia přišel po výbuchu bomby o předloktí. Znala rovněž muže, který se vrátil do Mladé Boleslavi 8. května z koncentračního tábora Buchenwald a o den později mu bomba zabila žena a dceru.

Bělská ulice. Na Mladou Boleslav dopadlo podle odhadů na 700 pum včetně nevybuchlých. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska
Bělská ulice. Na Mladou Boleslav dopadlo podle odhadů na 700 pum včetně nevybuchlých. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska

„Procházeli jsme se na kraji Boleslavi a dívali se kolem sebe. Za námi stál pán v československé důstojnické uniformě. Najednou zařval: ‚K zemi! Letadla!‘ Na obzoru jsme viděli asi pět, sedm letadel. A jak z nich padají bomby,“ vyprávěla Eva Machková.

„Zalehli jsme do příkopu, potom se dostali do nějaké hospody a ve sklepě jsme strávili půl dne. Teprve pak jsme došli domů. Nevěděli jsme, co se vlastně děje, tak jsme celou noc byli v prádelně, kam se nastěhoval celý dům včetně úplně čerstvého mimina. No ale pak se ukázalo, že už se venku nic neděje.“

Devátého května 1945 i v předchozích dnech táhly Mladou Boleslaví a po okolních silnicích kolony prchajících Němců a jejich litevských a estonských spojenců. „Chtěli se dostat do západní zóny. Prostě báli se Rusů. Odzbrojovali je patnáctiletí kluci. Věděli, že je konec a že jde jenom o to, aby se dostali z dosahu Rusů,“ upozornila Eva Machková.

Němci se báli odvety za násilí napáchané během tažení do Sovětského svazu i při ústupu na západ.

Po válce se bombardování svádělo na Němce

Ničivý útok na Mladou Boleslav provedla Rudá armáda. Mnoho jednotek nacistické armády odmítalo naplnit podmínky bezpodmínečné kapitulace z 8. května 1945, nevzdalo se a nesložilo zbraně, a tak na ně Sověti zaútočili ze vzduchu. Na vrub ovšem byly bombardování a civilní oběti připsány německé Luftwaffe.

Přesvědčení, udržované komunistickou propagandou, že Boleslavany nemohly zabíjet pumy sovětských osvoboditelů, zůstalo také v Evě Machkové. „Říkalo se, že německá letka chtěla zničit archiv na soudu a továrny. Ale netrefila se a udělala hrozný masakr na ustupujících Němcích,“ uvedla. „Desítky let se tvrdilo, že Boleslav bombardovali Němci. Po roce 1990 vznikla taková teorie, že to ale byli Rusové. Moc jsem ale neporozuměla, čeho měli bombardováním dosáhnout.“

Zabíjely sovětské pumy, je přesvědčen historik

Letecké pumy dopadly 9. května také na mladoboleslavskou Škodovku, kde vypukl rozsáhlý požár a napáchal velké škody. „Zasáhly i letecké oddělení, kde pracoval můj tatínek, při hašení ohně si vymknul nohu,“ poznamenala Eva Machková.

Hořící automobilka. Kromě továrny ASAP bomby zasáhly mj. sirotčinec v ulici Kateřiny Militké, budovy na Starém městě, domy na Podolci, Klingerovu továrnu na Ptáku, domy na náměstí Míru a ocelový most do Čejetic. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska
Hořící automobilka. Kromě továrny ASAP bomby zasáhly mj. sirotčinec v ulici Kateřiny Militké, budovy na Starém městě, domy na Podolci, Klingerovu továrnu na Ptáku, domy na náměstí Míru a ocelový most do Čejetic. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska

K závěru, že Mladou Boleslav a Škodovku nebombardovali Němci, nýbrž sovětské letectvo, došel po důkladném studiu archivních materiálů historik Michal Plavec, který působí jako kurátor letecké sbírky Národního technického muzea.

Sověti se snažili zastavit příslušníky německého wehrmachtu, kteří prchali do západní spojenecké zóny. Sovětský svaz potřeboval mimo jiné co nejvíce zajatců, aby mohl obnovit válkou zdevastovaný průmysl, zemědělství, města i vesnice.

Máma nás popadla a běželi jsme pryč od Boleslavi

Pozoruhodné svědectví o náletu na Mladou Boleslav dne 9. května 1945 poskytl Paměti národa Jindřich Souček z Českého Dubu. Když se na město začaly sypat bomby, stál třináctiletý Jindřich s maminkou a osmiletým bratrem před domem č. p. 7 v Chrástu. Z vesničky u Mladé Boleslavi vyhlíželi Rudou armádu.

„Najednou jsme slyšeli, jak se od západu blíží zvuk těžkých letadel. Přilítlo pět nebo šest bombarďáků, letěly nízko a začaly se rozdělovat. V zorném poli jsem pak viděl jen jeden, letěl rovně. Bombarďáky se dostaly nad Boleslav, svítilo sluníčko a já koukám, jak něco padá z letadla dolů,“ vzpomněl si Jindřich Souček.

Výstava NIKOGDA NĚ ZABUDĚM představí od 8. května do ledna 2022 na náměstí Interbrigády v Praze 6 – Bubenči svědectví pamětníků z Paměti národa v podobě multimediální projekce uvnitř soklu, podstavce bývalé sochy maršála Koněva, a na plakátovací ploše, kde bude postupně vylepeno čtyřicet příběhů rozdělených do tematických, barevně rozlišených okruhů, jež vystihují naše vztahy a zkušenosti se Sovětským svazem: „Osvobození“ (rok 1945 i předchozí válečné roky), „Dozor“ (období vlády komunistů, nejvíce pak 50. léta), „Vpád“ (okupace v roce 1968) a „Odchod“ (konec komunismu v Československu a odchod sovětských vojsk). Výstavu připravily nezisková organizace Post Bellum a městská část Praha 6 a je k vidění i online na konev.pametnaroda.cz.

„Najednou zazněla exploze, detonace a uviděl jsem velký oblak tmavého kouře,“ vyprávěl s tím, že se jejich sousedka chytila za hlavu a vykřikla: „Belveder hoří!“ Belveder byla část Boleslavi, kde bydlela její sestra.

„Máma nás popadla, přišly další detonace, běželi jsme od Boleslavi na druhou stranu a doběhli jsme na konec vesnice. Zprava letělo malé letadlo, ne bombarďák, máma nás strčila do příkopu a leželi jsme tam. Nad jabloněmi se objevil nízko dvouplošník, na první pohled jiný. Trup byl do špičky, na ní byly čtyři nebo pět výstupků. V polovině trupu nad červenou hvězdou stál voják s lehkým kulometem.“

Když letadlo odletělo směrem k Bezděčínu, běžela maminka se svými syny za vesnici, kde její manžel udělal na Součkovic parcele díru do země, malou místnůstku pro všecky případy. „Máma si na ni vzpomněla a vlezli jsme dovnitř. Slyšeli jsme, že se blíží další letadlo. Někdo k nám skočil, málem na naše hlavy. Byl to Vašek Okounů, můj kamarád, celý vystrašený.“

Sirény mlčely, a tak bombardování nikdo nečekal

Devátého května 1945 ještě před bombardováním se chtěl Jindřich Souček podívat do Boleslavi na kole. „Máma mi ale řekla: ‚Nikam nepojedeš, ještě se do něčeho namotáš‘,“ dodal. Podle něj zanedlouho přiletěly bombardéry a začaly útočit na město a na Škodovku. „Lidé útok nečekali, protože vůbec nehoukaly sirény,“ prohlásil Jindřich Souček.

Ustupující nacistické kolony, které se odmítaly vzdát, se staly ve stejný den terčem bombardování i v dalších českých městech. Především ve středních a severních Čechách. Například v Liberci vzdáleném od Mladé Boleslavi vzdušnou čarou necelých 40 kilometrů přišlo při sovětském náletu o životy několik desítek civilistů.

Viděl jsem americké bombardéry

Jindřich Souček nicméně viděl nad Chrástem pouze jedno sovětské letadlo. „Kromě pilota v něm byl střelec s lehkým kulometem,“ dodal s tím, že 9. května dopoledne přeletěly bombardéry ve stejném koridoru jako západní spojenecká letadla, která pozoroval ve vzduchu v předchozích měsících a letech.

Náměstí Míru po bombardování v první poválečný den. Po celou válku byla Mladá Boleslav bombardování ušetřena. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska
Náměstí Míru po bombardování v první poválečný den. Po celou válku byla Mladá Boleslav bombardování ušetřena. Zdroj: Muzeum Mladoboleslavska

„Byly to ty samé typy bombarďáků, jaké jsem je viděl mnohokrát předtím, když nad Chrástem a Mladou Boleslaví jen přelétávaly a nebombardovaly. Mezi americkými a ruskými letadly byl velký rozdíl. Ve třinácti letech jsem se zajímal o všechno, co ve vzduchu vrčelo, a nemohl jsem si je splést,“ upozornil Jindřich Souček. „Americké bombardéry měly kabiny na kulatém předku, ruské měly předek špičatý a pilotní kabiny nahoře na trupu. Což se mi potvrdilo, když jsem viděl v televizi ukázky ruských bombardérů používaných v druhé světové válce. Takové jsem nad Chrástem 9. května letět 1945 neviděl.“

Jindřich Souček si myslí, že na Mladou Boleslav a Škodovku útočily obě armády současně. Tedy sovětská i americká, a navzájem o sobě nevěděly. „Viděl jsem první tři bomby a kouř, slyšel jsem rány,“ poznamenává. „Myslím si, že Američani rozhodili pár bomb po Boleslavi, aby si lidi nemysleli, že letí rovnou na Škodovku. Rozbili ji a byli pryč.“

Jindřich Souček usoudil, že při náletu na boleslavskou Škodovku už nešlo o klasickou válku, stejně jako při náletu na plzeňskou Škodovku na konci dubna 1945. „To už byla válka kapitálu, aby k nám z Ameriky mohli po válce dodávat svoje výrobky, když jsme je nemohli dělat ve vybombardovaných továrnách,“ vysvětlil.

Pumy rozbily sklad látek, lidé si z nich šili košile

Historické prameny nabízejí jiné vysvětlení. Rudá armáda využívala během druhé světové války více než pětinu bojových letadel, které jí dodaly USA, jak uvedl Jan Ziegler na webu Neviditelný pes. Na Mladou Boleslav a Škodovku mohli Sověti teoreticky útočit také americkými bombardéry.

Kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec nicméně tvrdí, že nad středními Čechami operovala 9. května 1945 sovětská 2. letecká armáda, jež americké typy bombardérů nepoužívala, narozdíl od 5. letecké armády, která 9. května 1945 útočila na ustupující německé jednotky na západ Brna a bombardovala Krucemburk a Ždírec nad Doubravou. Podle Michala Plavce dopadaly na Mladou Boleslav 9. května 1945 určitě letecké pumy ze sovětských bombardérů.

PROPAGANDA KOLEM SOVĚTSKÝCH NÁLETŮ V KVĚTNU 1945 Historik a kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec ve své studii na webu Ústavu pro studium totalitních režimů mimo jiné uvedl: „Všechny útoky letectva Rudé armády u nás nejsou dodnes dostatečně zmapovány. Jejich tragickým symbolem se stala Mladá Boleslav, kde zahynulo nejvíce lidí, ale sovětská letadla zaútočila i na dalších místech severních a středních Čech a také v moravském Ždírci nad Doubravou a Krucemburku. Odhaduje se, že při náletech 8. a 9. května 1945 zahynulo až 1300 civilistů, ale toto číslo bude třeba ještě ověřit hlubším výzkumem. Hranici bude přitom zřejmě nutné posunout ještě výše. Určitý přehled dávají operační svodky 2. letecké armády a jí podřízených útvarů z 9. května 1945. Letadla 6. gardového bombardovacího leteckého sboru útočila v prostoru Mělník, Liběchov, Mělnické Vtelno, Byšice, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Dubá, Úštěk a Zahrádky na Českolipsku. Navigátoři ze 4. bombardovacího leteckého sboru měli v hledáčku Mladou Boleslav, Litoměřice, Těchlovice, Zámostí – Brodce, Vrchovany, Dubou a Mělník. Letci z 1. gardového bitevního leteckého sboru svrhli bomby a útočili palubními zbraněmi v prostoru Mělnické Vtelno, Řepín, Nebužely, Cítov, Spomyšl, Brozánky, Mělník, Mělnická Vrutice, Liblice a Byšice a piloti s palubními střelci z 3. bitevního leteckého sboru útočili na nepřátelské jednotky v prostoru Liberec – Jablonec nad Nisou.“

Jindřich Souček se šel během května 1945 podívat ze zvědavosti do poničené Mladé Boleslavi. Viděl rozbité baráky naproti okresnímu úřadu, na Novém Městě trefily bomby staré domky za moderní záložnou. Pumy zasáhly rovněž most přes Jizeru či starou továrnu. „Bylo v ní skladiště se žlutými botami pro vojáky a kostkovanými látkami,“ prozradil Jindřich Souček. „Lidi si je po bombardování nabrali a půlka Boleslavi pak chodila v kostkovaných košilích.“

Torzo dívčího těla leželo v obchodě na pultu

Mnohem hrůznější zážitky si odnesl z bombardování Mladé Boleslavi Václav Svoboda. Ve věku necelých 16 let se přihlásil na nově ustanoveném Národním výboru jako cyklistická spojka. Během náletu se stačil ukrýt v improvizovaném protileteckém krytu. Po bombardování vyšel ven. 

„Náměstí bylo samý prach a omítka. Moje kolo přežilo, leželo na chodníku. Výkladní skříň rámařství pana Hložka byla rozbitá a na pultě leželo torzo jeho dcery,“ řekl Václav Svoboda. „Výbuch ji celou svlékl. Neměla spodní část nohou a měla na sobě jen roztržené kalhotky. Bylo to poprvé, co jsem viděl nahou holku.”

V Mladé Boleslavi se rozšířila zpráva, že zabíjela německá letadla, poněvadž chtěla zabránit útěku vlastního vojska. Václav Svoboda nicméně při rozhovoru pro Paměť národa nepochyboval, že Mladou Boleslav bombardovala Rudá armáda. „Oni velice stáli o zajatce, aby je mohli spakovat a odvézt do Ruska na nucené práce,” upozornil. „Na jednu stranu s nimi člověk sympatizoval, protože nás osvobodili. Ale zároveň jsme věděli, že na všech obsazených územích propagují svoji politiku.” 

Na smrtonosné bombardéry se dívala z třetího patra

Tragický nálet na Mladou Boleslav přežila osmnáctiletá Jarmila Šulcová, později lékařka. „My jsme neznali válku jako takovou a najednou přiletěla letadla a pustila na Boleslav četné pumy. Jedna dopadla do Hřbitovní ulice a udělala obrovskou díru zrovna tady, co stojí teďka náš panelák,“ poznamenala„My jsme se na letadla dívali z okna z třetího patra domu blízko zdravotní školy, a jak bomba spadla, tak ani nevím, jakým způsobem jsme se dostali dolů do sklepa, abychom byli jakžtakž chráněni.“

Kromě 148 mrtvých zůstalo po bombardování několik set raněných. Maminka poslala Jarmilu do zdravotnické školy, kde měli Němci lazaret, aby pomáhala s ošetřováním raněných. Poté, co dívka otevřela dveře jedné třídy, zcela strnula. Uvnitř seděl raněný německý voják a mířil na ni samopalem. Vyděšená mu německy začala říkat: „Nicht schießen, nicht schießen (Nestřílet, nestřílet)! Voják ji vyslyšel, a jen co se trochu vzpamatovala, utíkala domů za maminkou.

Zdeněk Kraus jako chlapec. Zdroj: Paměť národa
Zdeněk Kraus jako chlapec. Zdroj: Paměť národa

Bombardování Mladé Boleslavi utkvělo v hlavě navždy Zdeňku Krausovi. Jako dvanáctiletý chlapec šel domů z náměstí, kudy projížděly kolony Němců a jejich spojenců, domů. „Na náměstí se objevil otec a říkal, ať se honem utíkám do sklepa schovat. Tak jsem se sebral a běžel jsem dolů do sklepa. Otvíral dveře, najednou se ozvala rána. Dveře se rozletěly a tlaková vlna mě hodila dovnitř. Tam už byli schovaní další lidi a s nimi jsme tam přečkali.“

Otec Zdeňka Krause sloužil ve městě jako policista a staral se o přesun obyvatel do krytů. Sám odnesl nálet jen prostřeleným kloboukem. Zdeňkova matka nebyla při bombardování doma, ale někde ve městě. Chlapec se o ni bál.

„V krytu jsem plakal ne ze strachu z náletu, ale ze strachu o rodiče. Lidé mě utěšovali, ale podezříval jsem je, že mě jen chlácholí, protože se dověděli, že moji rodiče zemřeli,“ připomněl děsivé okamžiky. Oba jeho rodiče naštěstí bombardování města přežili. Zdeněk Kraus však nikdy nezapomněl na těla obětí nahromaděná na Bělském náměstí. 

Přišly nádherné dny, ale ne pro zajaté Němce

V rozbombardované Mladé Boleslavi se euforie z osvobození mísila s bolestí. Jindřich Souček si v nedalekém Chrástu uchoval na první dny po osvobození pouze nádherné vzpomínky „U nás bydleli a spali Rusové, telefonisti, radisti a ruské ženské-spojařky,“ uvádí. „Motal jsem se kolem ruské kuchyně. U kotle mi kuchař říkal: Kysle, kysle. Došlo mi, že chce šťovík. Natrhal jsem mu ho a on z něj vařil polívku.“

Naprosto jiné pocity měli zajatí Němci, kteří likvidovali v Mladé Boleslavi trosky po bombardování. Ve městě vznikla studentská legie, jejíž příslušníci vodili bývalé vojáky wehrmachtu na odklízecí práce. Václav Svoboda byl svědkem násilností, pokud nějaký zajatec nepracoval rychle nebo projevoval malou ochotu podvolit se. „Tenkrát byla nálada jednoznačná: Dobrý Němec, mrtvý Němec,“ připomněl pamětník. „Nesměl se hrát Mozart a Beethoven, nesměl se číst Goethe.”

JSME RÁDI, ŽE JSTE DOČETLI NÁŠ ČLÁNEK! Připravila ho redakce Magazínu Paměti národa s využitím vzpomínek pamětníků ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Budeme vděční pokud nás podpoříte drobnou částkou i Vy na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!