Letošním připomínkám konce druhé světové války předcházelo na počátku dubna odstranění pražské sochy maršála Koněva. Ruská oficiální místa reagovala výhrůžkami a vůbec počínáním, které lze z mnoha důvodů označit za nehorázné (koneckonců, tři politici kvůli ruským hrozbám skončili pod policejní ochranou).
Vysílení, hlad, zima a svévolné vraždění. Během „evakuačních” transportů přišlo o život zhruba čtvrt milionu vězňů, kteří v posledním roce války přežívali v nacistických koncentračních táborech.
Středa 15. března 1939 ve vzpomínkách pamětníků: strašné počasí, výhružně vypadající němečtí vojáci v ulicích všech měst, rozhlasové vysílání vyzývající ke klidu, plakající rodiče, vlastenecké projevy učitelů, pocity beznaděje a strachu.
Před pětasedmdesáti lety začala největší bojová akce druhé světové války na našem území. Cílem Ostravsko-opavské operace bylo osvobození průmyslové Ostravy. Po boku rudoarmějců bojovali vojáci 1. československého armádního sboru.
Přímí účastníci hovoří o únorových dnech 1948, kdy převzala moc v Československu komunistická strana.
Dne 23. února 1949 schválili komunističtí poslanci zákon o Jednotných zemědělských družstvech, který legalizoval násilné odebírání pozemků a majetku soukromým zemědělcům po vzoru Sovětského svazu.
„Sedmnáctý listopad byla ta zápalná bomba, která to odpálila, ale musím říct, že my jako organizátoři jsme s tím nepočítali,“ uvedla Monika MacDonagh Pajerová, jedna z organizátorů studentského shromáždění na Albertově.
Rok po vpádu vojsk Varšavské smlouvy duněly v ulicích Prahy opět tanky. Tentokrát československé armády.
Omezování práv a svobod židovských obyvatel nacisty na sebe po vzniku Protektorátu nenechalo dlouho čekat. 21. června 1939 vydal říšský protektor Konstantin von Neurath první nařízení o vyvlastnění židovského majetku.
Transporty s téměř 700 židovskými dětmi odjížděly z Prahy od 14. března do 2. srpna 1939. Vyprávěly o nich Příběhy 20. století Českého rozhlasu.