Když se druhá světová válka chýlila ke konci, bylo Miroslavu Mlynáři šest let. Přesto si příchod sovětských vojáků vybavuje velmi živě.
Zatímco se celý svět obával nacistického teroru, prožíval Miroslav Mlynář své dětství na vesnici v Orlických horách. Do Kunvaldu se s rodiči odstěhoval záhy po obsazení Sudet. Jako dítě si však na rozdíl od svých rodičů s protektorátním režimem hlavu nelámal.
„Všichni si představujeme, že přijely nádherný tanky a děla. Jako na záběrech z Prahy – rozesmáté tváře, vyprané a vyžehlené lodičky. Já zažil něco úplně jiného.“
V roce 1942 si Miroslav hrál se svým kamarádem na písku před domem, když se na cestě objevilo naleštěné německé auto. Hoši k němu hodili plnou lopatku písku, což muže uvnitř vyprovokovalo, vystoupili a důrazně domluvili Mlynářovým rodičům. „Říkali, že nás naloží do auta a půjdeme do Německa na výchovu,“ vypráví Mlynář. Otec pamětníka, který hovořil plynně německy, nakonec katastrofu, odebrání dětí, zažehnal.
Na konci války Mlynář prolézal s kamarády opuštěné tanky německých vojáků. Následoval příchod Rudé armády. Vzpomínky na osvoboditele vstupující na naše území přes Orlické hory se mladému Miroslavu Mlynáři navždy vryly do paměti. „Trvalo to tak šest, sedm hodin. Nepřetržitě šel živý had,“ popisuje ve videu pamětník dechberoucí scénu.
