Barbora Čandová
Články (14)
stránka 1 / 2
Přežil dětský koncentrační tábor v chorvatské „Osvětimi“
Jakmile ustašovci dorazí do jejich vesnice, bude zle... Z pětičlenné srbské rodiny žijící na chorvatském území přežili druhou světovou válku jen dva – Milan Štekovič a jeho matka. Ostatní sourozenci zemřeli v Jasenovaci, chorvatské obdobě Osvětimi.
Na Hulín dopadaly spojenecké bomby. Němec křičel: „Proč jste nehlásili poplach?“
Vlastimil Úlehla měl na starosti sirénu. V osudný den do velitelství civilní protiletecké ochrany nepřišlo žádné hlášení a zdi radnice se začaly otřásat hlukem výbuchů bomb. Jako první pak musel mluvit s rodinami obětí náletu.
Sedmdesát hlasů modlitby se neslo ulicí
Na StB zjistili, že z něj nic nevytáhnou. „Nebavil jsem se s nimi. Mlčel jsem a hotovo. Modlil jsem se.“ Oldřich Kučera byl nepřátelská osoba III. kategorie nebezpečnosti a „pašerák“ duchovní literatury. A také účastník zpívaných modliteb.
Češi a jejich Rakušané. A obráceně. 5. část: Podnikání s tradicí. A bez ní…
Až do roku 1989 žili Češi a Rakušané v naprosto odlišných světech, ve světě socialismu a kapitalismu. Brzy poté si však začali uvědomovat, že jejich obchodní partneři z té druhé země přistupují k byznysu tak trochu jinak.
Češi a jejich Rakušané. A obráceně. 4. část: Spolupráce v byznysu
Pád železné opony v roce 1989 přinesl Čechům i Rakušanům dosud nevídané příležitosti. Těch využili podnikaví průkopníci na obou stranách hranice. Mnozí čeští a rakouští podnikatelé navázali spolupráci a rozjeli společný byznys.
Češi a jejich Rakušané. A obráceně. 3. část: Spojení (1989-2007)
V 80. letech se na jižní Moravě dala naladit rakouská televize, jedno z mála necenzurovaných médií, kvůli kterému se Češi opět začali učit německy. Právě z rakouské ORF se mnozí z nich v listopadu 1989 dozvěděli o pádu komunistického režimu ve své zemi.
Rakušané a jejich Češi. A obráceně. 2. část: Odloučení (1945–1989)
Sotva čeští Němci opustili své domovy v československo-rakouském pohraničí, začalo dosídlování. Noví odvážlivci přicházeli z českého vnitrozemí, Slovenska i ze zahraničí.
Češi a jejich Rakušané. A obráceně. 1. část: Dvojí rozdělení (1918–1945)
„Nebyla mezi námi žádná bariéra, žili jsme společně. Tedy až do roku 1945,“ říká Werner Pohnitzer, který s rodinou absolvoval Brněnský pochod smrti. Poválečný odsun Němců v pravidelných intervalech podrobuje česko-rakouské vztahy zkoušce. Co mu předcházelo?
Bohování mojí maminky. Zemřel syn poslední žítkovské bohyně Josef Gabrhel
Sotva se narodil, už musel pracovat. Od tří let pásl husy, od čtyř kozu. Nekonečný hlad nebylo možné utišit, proto lovil vrány a hady. Do první třídy chodil v sukních, oblečení nebylo. V létě spával na seníku, v zimě na jedné lavici v kuchyni se sourozenci.
Vyvraždění Javoříčka: Nacisté se krvavě pomstili za čin opilého partyzána
38 obětí. Domy zničené pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty. Tak vypadala odveta Němců v obci Javoříčko na Litovelsku. Dnes se o ní mluví jako o moravských Lidicích.
- Předchozí stránka
- Aktuální stránka 1
- Stránka 2
- Následující stránka