Otrocká práce vězňů přinášela komunistickému režimu milióny v tvrdé měně. Podnik Preciosa zprivatizoval tehdejší ředitel Ludvík Karl. V roce 2015 mu prezident Zeman udělil státní vyznamenání. Vězni se odškodnění ani omluvy nedočkali.
Sedmiletá Jana Klačerová nastoupila do transportu do Terezína dva týdny po osvobození Osvětimi. Do ghetta přijela 11. února 1945 a zažila v něm druhou „zkrášlovací“ akci, jejíž součástí bylo dětské představení Karafiátových Broučků.
Kariéru leteckého akrobata Mila Komínka zničil komunistický převrat v únoru 1948. Nemohl odjet natáčet letecké filmy do USA, a tak se pokusil utéct. Neúspěšně. Zapojil se do odboje a v komunistických vězeních a lágrech strávil 17 let.
Účastnil se dvou studentských pochodů na Pražský hrad za prezidentem Benešem v době komunistického převratu: nočního 23. února, kdy se zástupci studentů k prezidentovi ještě dostali, i druhého 25. února, který policie násilím rozehnala.
Členové iniciativy Havlíčkova mládež dělali to, co komunistický režim po mládeži chtěl – jenže nezávisle, mimo oficiální struktury SSM. To stačilo, aby se stali „vnitřním protivníkem”. StB vynaložila nemalé prostředky na jejich šikanu.
Památce Vladimíra Hradce, člena protikomunistické odbojové skupiny kolem bratří Mašínů. Zemřel 20. února ve věku 88 let. Časté výroky, podle nichž byli Mašínové a spol. „obyčejní vrazi“, označoval za absurdní: skuteční vrazi byli podle něj komunisté.
Otec Miny Norlin jednal v roce 1989 ve Vídni jako zástupce Kurdů se zmocněnci íránské vlády. Během schůzky byl zastřelen. Jeho česká žena Helena zažalovala rakouský stát, který nechal uprchnout vrahy. Spravedlnosti se nikdy nedomohla.
Jedno z prvních česko-vietnamských manželství muselo překonat nástrahy politické i společenské situace na začátku šedesátých let. „Nikdy jsem nelitovala,“ řekla Hong Nhung Nechybová, kterou kvůli vztahu s Čechem na čas zavrhla i vlastní rodina.
Nadaný student Jiří Březina mohl v 50. letech studovat pouze geologii. V oboru vybraném z nouze vynikal natolik, že na něj soudruzi nemohli. Zúčtovat s ním chtěli po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, ale mladý geolog 25. srpna 1968 uprchl.
V prosinci roku 1953 kdosi zaklepal na dveře ostravské ubytovny, kde žil Alois Čoček. Otevřel a s radostí a údivem přivítal své dva mladší bratry Jana a Josefa, které neviděl skoro deset let.