Příběh Karla Havelky je plný dramatických životních zvratů a komunistické perzekuce, je v něm ale také vyznání lásky ke svobodě a rockové muzice. Přinášíme druhý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
První zprávu o jedné z nejpřísněji utajovaných špionážních organizací z období konce druhé světové války – sovětské vojenské kontrarozvědce Smerš – přinesl západní veřejnosti Michail Dimitrovič Mondič, Čechoslovák původem z Podkarpatské Rusi.
Známe krásnou píseň Guantanamera. Za sedmero lesy, ostnatým drátem a minovým polem ale na jihovýchodním pobřeží Kuby najdete také vojenskou základnu... K místu krásných žen a k oné základně do trojice patří i třetí, drastické: Kombinovaná věznice Guantánamo.
V roce 1940 narazil říční parník Pentcho s pěti sty cestujícími na skalnaté útesy ve Středozemním moři. Mezi přeživšími byl i gen. Josef Hercz, chirurg a primář z pražské Bulovky, který se se čtyřmi dalšími mladíky vydal v záchranném člunu pro pomoc.
„Na disent jsme neměli odvahu,“ tvrdí Olga Mertlíková. S manželem přitom v listopadu 1989 stála u zrodu jaroměřské pobočky OF a ve východočeském městě spoluorganizovala první demonstraci.
Jaro 1945. Na vlakovém nádraží v Olomouci právě probíhá namátková kontrola občanů Protektorátu. Šestnáctiletý Josef Pánek právě prožívá nejhorší chvíle svého života. Je na útěku z nuceného nasazení, a pokud ho odhalí, hrozí mu trest smrti.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let proběhly v Paříži za velké publicity i zájmu západní veřejnosti dva soudní procesy, v nichž se před veřejnou institucí poprvé projednával komunistický teror a nelidské podmínky Gulagu.
Zítra uplyne sto let od chvíle, kdy se v pražské židovské rodině Ohrensteinových narodil syn Pavel. Jako osmnáctiletý skončil v Terezíně, prošel peklem Osvětimi. Po válce přijal jméno Oliva a stal se profesorem dějin starověku.
Zveme vás na výstavu, která dokumentuje vzájemnou podporu československých a polských disidentů ve druhé polovině 70. let. Bojovali proti komunistickým režimům a ty je za to pronásledovaly. Vzájemné přátelství ale navzdory zákazům vydrželo až do pádu totality.
„Dejte ty ruce dolů, nebo vám je někdo přerazí,“ slyšela kamarádka Soni Balcárkové v pátek 17. listopadu 1989 u Národní třídy. Atmosféru revolučního dění zachycují jedinečné fotky z archivu pamětnice, které najdete v galerii pod článkem.