barbora.stastna@postbellum.cz
Barbora Šťastná
Články (150)
stránka 7 / 15
Disident nebo papaláš – „štvavé vysílačky“ poslouchali před rokem 1989 všichni
Hlas Ameriky a Svobodná Evropa by se umístily na předních pozicích, sledovanost všech stanic se tehdy ovšem neměřila. Kutilové a radioamatéři vedli tichou válku s hlasitými rušičkami o co nejkvalitnější poslech. „Půvab“ čehosi zakázaného skončil až v roce 1988.
Z Terezína se dalo utéct. Ale kam bychom utekli? V protektorátě bychom nepřežili
Hanuš Hron vzpomíná na děsivé okamžiky, kdy do Terezína dorazili vězňové z táborů na východě, trosky už téměř nepodobné lidem, ale i na dobrodružné výpravy tajnými terezínskými chodbami pro vánoční stromek.
České lodě vozily měď pro německé zbrojovky i nábytek deportovaných Židů
Na palubu říční lodi vstoupil Jan Holík poprvé jako sedmnáctiletý a na Labi se plavil desítky let. Jeho příběhem připomínáme sté výročí založení Československé plavby labské.
Rozcvičky, utužování kolektivu, kocovina: Rekreace ROH all inclusive
Komedie Dovolená s Andělem z roku 1952 nijak nepřehání: odborářské rekreace byly jedním ze způsobů, jak režim „ideově působil“ na občany i v jejich volném čase. A to dlouhodobě – překvapuje totiž, že v článku budeme citovat příručky až z osmdesátých let...
Fronta je tady! V první linii boje o banány aneb Plánované hospodářství v praxi
Za socialismu jsme slovo „nedostatek“ neznali. Místo toho se mluvilo o „úzkém profilu.“ V mnohahodinových frontách se střídaly celé rodiny, zatímco prodavači ze zeleniny, masny a lahůdek si své zboží navzájem čile vyměňovali.
Cesty za mořem příběhů… Komunisté nabídli řeckým uprchlíkům lepší život
Spolupracovnice Paměti národa Scarlett Wilková už několik let natáčí příběhy řecké komunity v Česku. Osudy řeckých uprchlíků inspirovaly vznik jejího nového románu Až uvidíš moře.
Láska za atentátu. „Fanatické Češky pečovaly s vášnivou zavilostí o atentátníky“
Nebyly to pouhé milenky či přítelkyně. Všechny věděly, že nějak pomáhají odboji a riskují. Velmi. Tyto ženy stály po boku Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi. Věděly, že nasazují život pro něco, co je přesahuje.
„Ten rudej hadr na sebe nevezmeš!“ Veselé i temné příběhy z Pionýra
Členství v Pionýrské organizaci nebylo za socialismu pro děti povinné, jak se dnes někdy mylně uvádí. Všechny děti ale byly vedeny k tomu, aby toužily stát se pionýry. A u většiny dětí se to dařilo - třeba jen proto, že chtěly zapadnout do kolektivu.
Vínečko bílé, budovatelské: Moravský folklór a jeho zneužívání komunisty
Lidové soubory písní a tanců byly výkladní skříní komunistického režimu. Primáši cimbálových kapel ale zároveň čelili tvrdé cenzuře a šikaně ze strany papalášů z národních výborů.
Lída Rakušanová: „Když jsem začala mluvit o emigraci, maminka mi schovala pas.“
Její hlas, často přehlušovaný drnčením a pískáním socialistických rušiček, byl jedním z těch, které lidem v Československu v době normalizace přinášely svobodné zpravodajství. 26. května slaví 75. narozeniny.
- Předchozí stránka
- First page
- …
- Stránka 3
- Stránka 4
- Stránka 5
- Stránka 6
- Aktuální stránka 7
- Stránka 8
- Stránka 9
- Stránka 10
- Stránka 11
- …
- Poslední stránka
- Následující stránka