barbora.stastna@postbellum.cz
Barbora Šťastná
Články (161)
stránka 4 / 17
„U tebe nejsem žádná ‚souška‘.“ Učitelé v době normalizace
Oslovení „soudružko“ či „soudruhu“ slýchali od dětí mnohokrát denně, věšeli Aurory na nástěnky a kličkovali při psaní posudků na žáky posledních ročníků… Jaké tlaky učitelé základních a středních škol za normalizace zažívali?
„Sudety jako přes kopírák.“ Jak pamětníci komentují ruskou válku na Ukrajině?
„Putin je druhý Hitler.“ „Je to stejné jako v roce 1968.“ „Měli jsme se bránit jako Ukrajinci.“ Lidé, kteří svěřují své vzpomínky Paměti národa, se na válku na Ukrajině dívají optikou svých životních příběhů.
Komunisté vědce potřebovali. Přesto jim házeli klacky pod nohy
Komunistický režim se po celou dobu své existence zaštiťoval proklamacemi, že vědecký výzkum – jeho slovníkem „vědeckotechnická revoluce“ – je naprostou prioritou. Ve skutečnosti se vědecké bádání často odehrávalo spíše režimu navzdory...
„Dodnes je mi zle, když slyším Urválkův hlas,“ říká dcera Eduarda Goldstückera
Anna Grušová a Helena Vávrová se narodily v prominentní rodině obklopeny vzdělaností a dobrými styky svých rodičů. Dramatický zvrat kariéry jejich otce Eduarda Goldstückera z nich však záhy udělal dcery politického vězně. Obě svěřily své vzpomínky Paměti národa.
„Starejte se nejen o sebe, ale i o své okolí,“ říkal Jaroslav Šedivý
Skaut, historik, čistič oken i šéf české diplomacie: Jaroslav Šedivý, který zemřel 28. ledna letošního roku ve věku 93 let, zůstával ve všech svých životních rolích především moudrým a laskavým člověkem.
Pro první flašku se šlo v deset dopoledne. Socialismus prosáklý alkoholem
V práci, na oslavě MDŽ, na schůzi. V době normalizace byl alkohol všudypřítomný. Léčba alkoholismu se ale často stávala doménou lékařů s kádrovými škraloupy, protože nikdo jiný to nechtěl dělat. Počet alkoholiků se u nás od 60. do 80. let ztrojnásobil.
„Ještě jednou promluvíš romsky a poznáš, co je to děcák!“
Socialismus měl odstranit veškerou rasovou diskriminaci. Ve skutečnosti komunistický režim od Romů žádal, aby zapomněli svou řeč a vzdali se své identity. Jen tak mohli uspět ve většinové společnosti.
„Moji spolužáci bydleli s rodiči v 1+1. U nás to ale vypadalo jako v kostele“
Marta Sandtnerová vyprávěla příběh secesní vily sochaře Stanislava Suchardy, svého rodného domu. Sídlo, postavené pro rodinnou idylu, se za jejího života stalo svědkem vyhánění Židů, bojůvek s nacisty, drancování komunisty. „Hostilo“ i smutné vojačky Rudé armády.
„Studium historie mě přivedlo k osobní svobodě,“ říká Vilém Prečan
Svůj život zasvětil studiu novodobých dějin Česka a Slovenska. On sám byl jejich součástí ať už jako mladý komunista, účastník Pražského jara, pronásledovaný disident nebo podporovatel disentu v emigraci. V pondělí 9. ledna se Vilém Prečan dožívá devadesáti let.
„Všechno ve mně volalo: ano, ano, chci zpátky do života,“ říká Jan Potměšil
Konec roku 1989 byl obdobím, kdy se s pádem komunistického režimu změnil život všem lidem v tehdejším Československu. Mladému herci Janu Potměšilovi však v těch dnech osud přinesl úplně jinou změnu – stejně krutou jako nečekanou. Přesto se dokázal vrátit do života.
- Předchozí stránka
- Stránka 1
- Stránka 2
- Stránka 3
- Aktuální stránka 4
- Stránka 5
- Stránka 6
- Stránka 7
- Stránka 8
- Stránka 9
- …
- Poslední stránka
- Následující stránka