barbora.stastna@postbellum.cz
Barbora Šťastná
Články (150)
stránka 4 / 15
„Staří lidé mě prosili, ať nevolám lékaře. Chtěli umřít doma,“ říká pečovatelka
Jak vypadala péče o seniory za socialismu? Na jedné straně velké a zanedbané domovy důchodců, na druhé straně osamělí staří lidé ve svých bytech, kteří se děsili, že je pošlou do nemocnice. „A co když tady přes víkend umřete?“ „To nevadí. Tak umřu. Ale umřu doma.“
„Jsi typ poníženého Žida. Moje děti narozené v Izraeli ale vyrostou jako hrdé.“
„Nechci, aby ani trošičku nasály tvou mentalitu,“ slyšela od příbuzných. Helena Kleinová se narodila tři roky po válce, ale na celé její dospívání i po odchodu do Izraele vrhlo temný stín trauma holocaustu. Marně se snažila být jako všichni ostatní.
Na „lodi sebevrahů“ prchali před nacisty. Z Prahy až na ostrov Mauricius...
Během plavby posádka lodi zradila, námořníci hodili palivo do moře a utekli; pak lidé na palubě prožili epidemii tyfu, viděli výbuch zaoceánského parníku, který je měl zachránit. Anina Korati utíkala před holocaustem a její anabáze připomíná dobrodružný román.
„Politikou se zabývám, protože ona se zabývala mnou,“ říká Karel Schwarzenberg
Když zahynul Jan Masaryk, bylo mu devět let. Tehdy si slíbil, že Československo nikdy neopustí a nepřestane usilovat o to, aby bylo zase svobodné. Návrat do vlasti byl největším zázrakem jeho života. Karel Schwarzenberg se 10. prosince dožívá 85 let.
„Do lampionového průvodu jsme nesměli.“ Jak vyrůstaly děti chartistů?
Strach z domovních prohlídek, ponižující návštěvy ze „sociálky“, hrozba umístění do dětského domova. Ale také semknutost rodin, vřelé vztahy a pestrý život v disidentské pospolitosti. Pamětníci vzpomínají na dětství v chartistických rodinách.
„Odporné šaty, oplzlá gesta.“ Pankáči v totalitní ČSSR – vybočovali, tedy vadili
Punkové hnutí v normalizačním Československu ze začátku nebylo žádným cílevědomým „bojem“ proti režimu a už vůbec ne politickou opozicí. Režim si z pankáčů ale nepřátele vyrobil.
„Muže ti zastřelíme, děti dáme do plynu a ty si najdi skobu a provaz.“
3. listopadu zemřela devadesátiletá Alena Popperová, jejíž příběh je svědectvím o holocaustu z pohledu dítěte z česko-židovské rodiny. Její otec zaplatil životem za směšné přestupky proti protižidovským opatřením a matku gestapo týralo bestiálními výhružkami.
„Dirigent je vždy svým způsobem vyhnanec,“ říkal Libor Pešek
Jeho život byl naplněný hudbou, ale také neustálým cestováním mezi evropskými i zaoceánskými městy. Český a světový dirigent Libor Pešek zemřel 23. října tohoto roku.
Doping řízený státem. „Nemohl jsem ho sundat, jak byl nazobaný,“ říká boxer
Vrcholoví sportovci měli veřejnosti ukazovat popularitu socialistického režimu a pro zahraničí byli měřítkem prestiže. Bez špičkových výsledků to ovšem nešlo. A k těm měly pomáhat i zakázané podpůrné látky, jejichž podávání „si vzal na starosti“ stát.
Mezi dětmi marně volal na gestapáky: „Já jsem Jiříček! Vraťte mě domů!“
Právě před osmdesáti lety – 24. října 1942 – bylo v Mauthausenu popraveno 262 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha. Co se stalo s jejich dětmi? Nacisté je skoro tři roky věznili v utajení.
- Předchozí stránka
- Stránka 1
- Stránka 2
- Stránka 3
- Aktuální stránka 4
- Stránka 5
- Stránka 6
- Stránka 7
- Stránka 8
- Stránka 9
- …
- Poslední stránka
- Následující stránka