barbora.stastna@postbellum.cz
Barbora Šťastná
Články (138)
stránka 3 / 14
„Politikou se zabývám, protože ona se zabývala mnou,“ říká Karel Schwarzenberg
Když zahynul Jan Masaryk, bylo mu devět let. Tehdy si slíbil, že Československo nikdy neopustí a nepřestane usilovat o to, aby bylo zase svobodné. Návrat do vlasti byl největším zázrakem jeho života. Karel Schwarzenberg se 10. prosince dožívá 85 let.
„Do lampionového průvodu jsme nesměli.“ Jak vyrůstaly děti chartistů?
Strach z domovních prohlídek, ponižující návštěvy ze „sociálky“, hrozba umístění do dětského domova. Ale také semknutost rodin, vřelé vztahy a pestrý život v disidentské pospolitosti. Pamětníci vzpomínají na dětství v chartistických rodinách.
„Odporné šaty, oplzlá gesta.“ Pankáči v totalitní ČSSR – vybočovali, tedy vadili
Punkové hnutí v normalizačním Československu ze začátku nebylo žádným cílevědomým „bojem“ proti režimu a už vůbec ne politickou opozicí. Režim si z pankáčů ale nepřátele vyrobil.
„Muže ti zastřelíme, děti dáme do plynu a ty si najdi skobu a provaz.“
3. listopadu zemřela devadesátiletá Alena Popperová, jejíž příběh je svědectvím o holocaustu z pohledu dítěte z česko-židovské rodiny. Její otec zaplatil životem za směšné přestupky proti protižidovským opatřením a matku gestapo týralo bestiálními výhružkami.
„Dirigent je vždy svým způsobem vyhnanec,“ říkal Libor Pešek
Jeho život byl naplněný hudbou, ale také neustálým cestováním mezi evropskými i zaoceánskými městy. Český a světový dirigent Libor Pešek zemřel 23. října tohoto roku.
Doping řízený státem. „Nemohl jsem ho sundat, jak byl nazobaný,“ říká boxer
Vrcholoví sportovci měli veřejnosti ukazovat popularitu socialistického režimu a pro zahraničí byli měřítkem prestiže. Bez špičkových výsledků to ovšem nešlo. A k těm měly pomáhat i zakázané podpůrné látky, jejichž podávání „si vzal na starosti“ stát.
Mezi dětmi marně volal na gestapáky: „Já jsem Jiříček! Vraťte mě domů!“
Právě před osmdesáti lety – 24. října 1942 – bylo v Mauthausenu popraveno 262 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha. Co se stalo s jejich dětmi? Nacisté je skoro tři roky věznili v utajení.
Právníci v čase bezpráví. „Nezlobte se, pane doktore, musel jsem ho odsoudit.“
Jaká byla role advokátů v době, kdy právní řád platil jenom naoko? Právníci mluví o proměnách systému od padesátých let až do doby normalizace. Jejich vzpomínky zaznamenala Paměť národa.
„Už jsem se pro Louise rozhodla. Ztratím rodinu i vlast, ale nemůžu si pomoci.“
... zapsala si do deníku na jaře 1945 jednadvacetiletá Vlasta Čepková. Jejím vyvoleným se stal francouzský válečný zajatec Louis Laval, kterého potkala jako totálně nasazená zemědělská dělnice. Jejich příběh připomíná román.
„Velitel ghetta rozdával dětem sardinky. Pak je poslal do plynu.“
„Jen minimum mých kamarádů z Terezína se po válce vrátilo,“ říká Pavel Pick, který byl do terezínského ghetta deportován s rodiči jako šestiletý. Jejich nejužší rodina měla štěstí, podařilo se jim dočkat se v Terezíně osvobození.
- Předchozí stránka
- Stránka 1
- Stránka 2
- Aktuální stránka 3
- Stránka 4
- Stránka 5
- Stránka 6
- Stránka 7
- Stránka 8
- Stránka 9
- …
- Poslední stránka
- Následující stránka