Průzkumná četa americké armády překročila hranice u Aše 18. dubna 1945 v místě zvaném Kočičí hlava a v prvních květnových dnech pak Američany vítali v celých západních a jihozápadních Čechách. Ludmila Perneggerová mezi nimi našla svou životní lásku.
Osmnáctiletá Eva ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.
Vojáci britské armády dorazili do koncentračního tábora Bergen-Belsen 15. dubna 1945. Na místě našli asi šedesát tisíc zbědovaných vězňů a třináct tisíc mrtvých. V následujících týdnech zemřelo - navzdory obětavé pomoci - téměř patnáct tisíc již osvobozených lidí.
„Nikdy mě nic tak nešokovalo jako pohled na to místo,” napsal generál Dwight Eisenhower poté, co američtí vojáci vstoupili 11. dubna 1945 do koncentračního tábora Buchenwald.
Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 v koncentračním táboře Buchenwald osvobození americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.
Do Prahy přijel na jaře 1945 náhodou. Na vagónu s uhlím v pruhovaném vězeňském mundúru. Devatenáctiletý Avraham Harshalom, tehdy Adam Friedberg, měl štěstí. Zachránili ho Češi, kteří mu poskytli úkryt do konce války.
Novinářka, spisovatelka a překladatelka Ruth Bondyová objevila pro Čechy zapomenutého hrdinu Heinze Prossnitze, který za války posílal deportovaným Židům stovky balíčků s jídlem, a pro Izraelce českou literaturu – do hebrejštiny přeložila téměř 40 knih.
Před 75 lety, 3. dubna 1945, vyrušilo z ranního poklidu Jana Juříčka a jeho rodinu silné bušení na dveře a varovné volání: „Les je plný Němců, jste obklíčeni!“ O chvíli později už před dveřmi stálo gestapo.
Vysílení, hlad, zima a svévolné vraždění. Během „evakuačních” transportů přišlo o život zhruba čtvrt milionu vězňů, kteří v posledním roce války přežívali v nacistických koncentračních táborech.
Karanténa, epidemie, izolace, dnes tolik skloňovaná slova, často zněla i před 75 lety na konci války. V prvních poválečných dnech a týdnech nadále umírali lidé – nejen v důsledku přetrvávajícího násilí, ale i na infekční nemoci a z vyčerpání.