Heydrich, Gabčík, Kubiš, libeňská zatáčka, stanné právo, Lidice, bitva v kostele, Ležáky… Osmdesát let staré události k nám promlouvají s neutuchající naléhavostí a jsou stěžejní součástí naší národní paměti.
Její hlas, často přehlušovaný drnčením a pískáním socialistických rušiček, byl jedním z těch, které lidem v Československu v době normalizace přinášely svobodné zpravodajství. 26. května slaví 75. narozeniny.
„Narodil jsem se 5. 6. 1934 v Lidicích…“ Prý nezvladatelnému Václavu Hanfovi bylo osm let, když jednotky wehrmachtu ještě za tmy obklíčily vesnici. „Co se děje?! Proč? Kam máme jít?“ Rodiče nacistické vraždění nepřežili.
Slovutný dětský lékař Anně Pokorné nedal žádnou naději: „Nechcete mi tady dcerku rovnou nechat na pozorování pro studenty?“ Matka se ale nevzdala a vybojovala pro dceru kvalitní dlouhý život. Ona sama se loni dožila stovky.
„Naprostá anarchie,“ tak pamětník vzpomínal na akci Mládež vede Brno. V květnu 1949 se vedení města ujali středoškoláci a učňové. Jedny tento „karneval“ vynesl do funkcí, jiné málem poslal za ostnatý drát. Organizátor akce Otto Šling pak skončil na popravišti.
V manifestu tehdy stálo: „Přes všechny politické, stavovské a třídní rozdíly semkněme se u víře v demokracii a svobodu (...)“ Obdobnou situaci prožíváme také dnes. Řeknete „Věrni zůstaneme“ i vy v roce 2022?
Vojáci v britských uniformách pochodují hlavní třídou. Kromě československé a sovětské vlajky nesou i americkou a dvě britské. Kde se vzali ve východních Čechách? Na květen 1945 i odjezd britských vojáků z města vzpomínala pardubická rodačka Eva Kopecká.
Divadelní prkna se za 81 let, která na nich strávil, změnila. Herectví se zcivilnilo, ubylo patosu i líčidel. Herci ale dnes komunikují s divákem víc než dřív – masku nahradila pregnantnost myšlenky. Stanislav Zindulka by 5. května oslavil 90. narozeniny.
Jedna puška na dva až tři muže. Boje v ulicích města. Kasárna na náměstí Republiky plná německých zajatců i civilistů. Tak vypadá Praha během povstání v květnu 1945 ve vzpomínkách odbojáře Pavla Tučného.
Pražský Karlov byl za květnového povstání v roce 1945 významným velitelským stanovištěm. Odtud úspěšně řídil boje na pravém břehu Vltavy, od Žižkova až po Braník, plukovník generálního štábu František Vejmelka. Po únoru 1948 se mu za to komunisté odměnili po svém.