V Hurkenthalu, šumavské sklářské osadě Hůrka, působil svérázný kněz Ignác Březina, který měl rád lidi, pivo a během kázání nenápadně šňupal tabák. Malé příběhy této vsi byly ukončeny velkými dějinami. Hůrka na počátku 50. let lehla popelem, vojáci zničili všechno.
Komunistický režim se po celou dobu své existence zaštiťoval proklamacemi, že vědecký výzkum – jeho slovníkem „vědeckotechnická revoluce“ – je naprostou prioritou. Ve skutečnosti se vědecké bádání často odehrávalo spíše režimu navzdory...
Od narození Jeleny Bonnerové uplynulo sto let. Žena Andreje Sacharova, jaderného fyzika a snad nejslavnějšího ruského bojovníka za lidská práva ze sovětské epochy, sama prožila důstojný a po všech stránkách dramatický život.
Nacisté ho deportovali ve vůbec prvním transportu židovských mužů. Z Polska utekl do Sovětského svazu a komunisté ho odvezli do gulagu. Zachránil se narukováním do čs. armády. „Hrdinové neexistují,“ tvrdil Kurt Markovič, který prošel celou východní frontu.
Anna Grušová a Helena Vávrová se narodily v prominentní rodině obklopeny vzdělaností a dobrými styky svých rodičů. Dramatický zvrat kariéry jejich otce Eduarda Goldstückera z nich však záhy udělal dcery politického vězně. Obě svěřily své vzpomínky Paměti národa.
Vlastenec, špion, agent, autor prvního zpracování příběhu bratrů Mašínů. Prožil strhující životní dramata: za Pražského povstání bojoval proti SS v budově rozhlasu, po roce 1948 byl špionem a tvůrcem dokonalé špionážní sítě. „Český Rambo“ se narodil před sto lety.
V Osvětimi jako šestnáctiletý chodil na práci do továrny a těžce tehdy nesl, že místní lidé se od něj odvracejí, místo aby mu pomohli. I proto později sám pomáhal českému disentu. Jiří Brady by se letos 9. února dožil 95 let.
Filmaři z Japonska přijeli v 80. letech do moravského městečka a hledali rodný dům Josefa Schumpetera. „Koho že to hledají?!“ Nikdo tehdy toto jméno neznal. Pro komunisty byl jako „buržoazní ekonom“ nepřijatelný, v současnosti se k jeho ekonomickým teoriím vracíme.
Před udržovaným domem s bílou fasádou na okraji australského Sydney stojí plastika. Její autorka nám otevírá dveře: Olga Horak přežila Osvětim i pochod smrti do Bergen-Belsenu. Když jí bylo osmnáct let, vážila pouhých 29 kilogramů.
Patnáctého ledna 1942 nalistovala plzeňská dívka Věrka Kohnová poslední stránku svého deníku a úhledným písmem se loučila. „Nezažila jsem sice ten půl roku mnoho hezké, ale jak ráda bych tak zůstala.“ Zápisník válku přežil. Věrka zahynula v polském ghettu Izbica.