Doba normalizace přinesla ztrátu nadějí a rezignaci lidí na veřejné angažmá. Přesto se tehdy zrodilo environmentální hnutí mládeže založené na dobrovolnictví, hnutí kde mohla znít i kritika komunisty devastovaného životního prostředí.
Počátky Hnutí Brontosaurus sahají až do začátku sedmdesátých let. Tehdy lesník Jiří Jiránek začal v Pardubicích pořádat pod hlavičku Socialistického svazu mládeže (SSM) přednášky pro studenty středních škol. Ty měly úspěch a brzy se rozšířily do dalších měst. Kolem Jiránka se dala dohromady skupina studentů a začali společně vyrážet na víkendové akce zaměřené na poznání přírody. Zakládaly se na dobrovolné účasti a zájem o ně rostl.
Československo se v roce 1972 přihlásilo k výstupům konference OSN ve Stockholmu. Jejich součástí se stalo vyhlášení roku 1974 jako roku ochrany přírody. Věc dostal tehdy k řešení Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, jehož zaměstnanci měli přátele v časopisu Mladý svět, který vydávalo ústředí Socialistického svazu mládeže.
Do redakce Mladého světa docházeli také externista Josef Velek kreslíř Vladimír Jiránek, bratr Jiřího Jiránka,. Oba souzněli s tématem ochrany přírody a tak spojili síly s právě Jiřím Jiránkem. Sestavili program, který předložili ke schválení ústřednímu výboru SSM. Režim neměl moc jiných variant, jak začít včas plnit závazky Pařížské dohody a schválil Akci Brontosaurus pro rok ochrany přírody.
Brontosaurus v Mladém světě
Známý výtvarník a karikaturista Vladimír Jiránek pro tuto příležitost nakreslil postavičku brontosaura, která se vžila jako známý emblém celé organizace a vedle grafiky tvůrci připojili slogan
„Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti.“
V průběhu roku 1974 se tak mohlo víkendových akcí a první letní tábor v přírodě u Vysoké nad Labem pod názvem Léto s Brontosaurem. Kromě programu zaměřeného na přírodu našli brontosauři možnost spolupráce s ústavem památkové péče a ochrany přírody. Angažovali se především při péči o zpustlé zámecké parky, které tehdejší režim nechával chátrat. Vedle toho spolupracovali s archeology, kterým scházely pomocné ruce při průzkumech v terénu.
Iniciativě od začátku pomohla podpora v tehdy oblíbeném a hojně čteném Mladém světě. Brontosaurus dokonce získal vlastní stálou rubriku, kde se objevovaly zprávy o proběhlých setkáních i pozvánky akce budoucí. Původně se počítalo s tím, že se s koncem roku 1974 Akce Brontosaurus vyhodnotí a uzavře. Popularita, kterou si ekologická aktivita během jednoho získalo, však přiměla SSM, aby Brontosaura dál držel při životě.
Dobrovolnictví pomáhá utvářet charakter
Od začátku roku 1975 se tak Brontosaurus zformoval jako hnutí. Pro děti a studenty představovalo lákavou alternativu k jiným aktivitám SSM. Hnutí od účastníků nevyžadovalo legitimace, ani pravidelné příspěvky a dobrovolnictví, jako základní kámen organizace se ukázalo být hybnou silou, které se žádná z tehdejších mládežnických organizací u nás nemohla rovnat. „Dobrovolnictví dodnes považuji za nesmírně důležitou a klíčovou věc pro mladou generaci. Dobrovolnictví se nevyznačuje jen nadšením pro něco, ono to pomáhá utvářet charakter. Já jsem si to ověřil na spoustě lidí, kteří tím prošli a ti lidé jsou rovní,“ vyprávěl Jiří Jiránek během natáčení pro Paměť národa.
Hnutí hned v prvním roce uspořádalo dva letní tábory a s každým rokem počet turnusů strmě stoupal. O tři roky později měli již účastníci možnost volit z osmi turnusů a úspěšně se podíleli na velkých projektech obnovy krajiny a památek Část programu se v té době soustředila na Kokořínsko, kde se během jedné sezóny podařilo vyčistit několik kilometrů dlouhý úsek toku říčky Pšovky. Jiřímu Jiránkovi se při jednání se zástupci Povodí Ohře podařilo vyjednat zastavení plánované betonáže koryta a v rámci táborů koryto ručně vyčistili s minimálním dopadem na místní ekosystém. V říčce tak zůstal zachovaný vzácný druh sekavce písečného, ryby ze červeného seznamu ohrožených druhů, který by jistě z řeky po betonáži koryta zmizela. Jiří dále zmiňuje podíl dobrovolníků na archeologickém průzkumu na Kunětické hoře. Pod taktovkou archeologů tam brontosauři odhalili základy původního opevněného sídla, který předcházel dnešnímu hradu.
Brontosaurus rostl, dokud měl kam
Do vzdělávacího portfolia Brontosaura přispěl významně výtvarník Vladimír Jiránek. Od sedmdesátých let sklízel řadu úspěchů v animované tvorbě, a kromě pohádky Králíci z klobouku nebo postaviček Pata a Mata se věnoval vlastním filmům s environmentální tématikou. Snímky jako Pivo přes ulici, Co jsme udělali slepicím nebo Zpráva o stavu civilizace se dostaly k účastníkům brontosauřích akcí i ke školákům během přednášek.
V roce 1979 začaly po republice vznikat pobočky Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). Po letech tu vznikla další organizace s ekologickým zaměřením. Na rozdíl od Hnutí Brontosaurus ale postrádala principy dobrovolnictví a masový dopad na mládež. Hnutí navázalo se svazem spolupráci, mimo jiné i díky tomu, že Brontosaurus mohl legálně čerpat peníze pro své aktivity. Do té doby se kvůli složité byrokracii nemohl příliš spoléhat na zřizovatele SSM. Aktivity do té doby hradil z vlastních zdrojů a z nemalé části je dotovali sami organizátoři.
Pardubická pobočka již nebyla jediným centrem Brontosaura. V Praze a v Brně postupně vznikly dvě samostatné pobočky. Pražská skupina se například podílela na opravách zříceniny hradu Zvířetice, brněnská skupina vznikla okolo studentů, které kdysi na přednášce v Bílovicích nad Svitavou inspiroval Jiří Jiránek. Postupně se přidávali vysokoškoláci z brněnských univerzit. I oni se podíleli na obnově některých moravských hradů.
Hádání o přírodě
Nekonečnou studnicí nápadů, kde se mohlo hnutí zapojit, byla setkání s názvem Hádání o přírodě. Ve spolupráci s hnutím je pořádal spojenec z Mladého světa, redaktor Josef Velek. Při těchto pololegálních setkáních se scházeli mladí brontosauři s hosty zejména z řad zaměstnanců ústavu památkové péče a ochrany krajiny, ale i jiných profesionálů z chráněných krajinných oblastí či lesních správ. „Ti lidé ze státní správy přesně věděli, kde je bota tlačí a kde mohlo hnutí pomoci,“ vysvětloval Jiří Jiránek význam Hádání o přírodě. Hosté totiž zpravidla přinášeli vlastní témata ze svých regionů, kde se stát ukázal být špatným správcem a s účastníky diskutovali konkrétní kroky pro zlepšení situace.
Výjimkou mezi hosty nebyli ani zástupci průmyslových podniků, které se podílely na znečišťování životního prostředí. Ti přinášeli vlastní úhly pohledu. Například ředitel cementáren v Českém krasu v diskusi urputně bránil těžbu vápence i se všemi negativy. Jiří Jiránek vzpomíná, jak na jednu akci v osmdesátých letech přišel tehdejší ministr vnitra (do jehož gesce až do roku 1989 spadala agenda životního prostředí).
Účastníci setkání s Jiřím Jiránkem v čele prý tehdy kritikou a argumenty ministra dohnali k odchodu z pódia. To už zavánělo průšvihem, celý incident, ale naštěstí zůstal bez odezvy.
Po čase Hnutí Brontosaurus přišlo s nápadem ocenit jednotlivce, kteří se zasloužili o životní prostředí. Cena dostala název Zlatý brontosaurus. Keramickou sošku dinosaura si tak každoročně odnášeli lidé, kteří pomáhali životnímu prostředí, ať výzkumem nebo vlastní dobrovolnickou prací v terénu. Zlatého brontosaura dostal také Jiří Jiránek. Ten vzpomíná, že se tehdy Svazáci se ale snažili podobné snahy dehonestovat, a tak se stalo, že na jeho popud dostal cenu také hodinář, který vyrobil hodinky s podobiznou brontosaura na ciferníku.
Almanach, filmový festival i kosení luk
V roce 1982 se Brontosaurus přestal živelně rozrůstat. Organizátoři si zkrátka museli připustit, že toho organizačně více stíhat nešlo. Toho roku se uskutečnilo 24 dvoutýdenních letních táborů. Ty od již nesly název Prázdniny s brontosaurem a každý turnus měl kapacitu až čtyřicet lidí. Další lidé se navíc účastnili víkendových akcí.
Díky možnosti využít cyklostyl v pardubické pobočce Brontosaura vznikl almanach. Černobílý a bez obrázků, vycházel v padesáti výtiscích zpravidla po ukončení letní táborové sezóny. Obsahoval zprávy z jednotlivých táborů a osobní příspěvky jejich účastníků.
Zajímavou spolupráci navázalo hnutí s festivalem amatérských filmů Týká se to také tebe v Uherském Hradišti. Ten vznikl v lokálním měřítku díky pracovníkům Střediska amatérského filmu a stal se každoročním místem setkání pro brontosaury z celého Československa. Festival se rozrůstal, získal mezinárodní přesah. Jezdili na něj tvůrci z východních i západních zemí a setkávali se s publikem tvořeným tisíci účastníky brontosauřích akcí.
Na Moravě se Brontosaurovi velice líbilo. Za velkého zájmu studentů přírodovědecké fakulty v Olomouci se každý rok kosily vzácné louky. Vedle toho dobrovolníci budovali turistické stezky a obecně se zasloužili o založení chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Kosení následně probíhalo také v Krkonoších nebo na Kokořínsku, nicméně hlavně v Bílých Karpatech se udrželo až do dnešních dnů.
Z aktivisty vládním úředníkem
S tím jak hnutí rostlo a vymaňovalo se ze struktur SSM. Státní moc se snažila Brontosaury“ zkrotit. Jiří Jiránek vyprávěl, jak jednání okresního výboru, ve kterém zasedali brontosauři spolu se svazáky z SSM, jednou navštívil soudruh Václav Snopek. Měl prý jasné zadání - likvidaci Brontosaura v Pardubicích a skutečně prosadil, že se na schůzi výbor rozpustil. Od té doby se vedení hnutí scházelo v restauraci U Bílého koníčka v centru Pardubic. Brontosaurům tehdy podařilo přejít ze struktur SSM pod hlavičku svazu ochránců přírody, který je ostatně financoval a nyní také zajišťoval legální status.
Režim tak pardubickým brontosaurům házel klacky jinak, třeba několikaměsíční kontrolou hospodaření, která však neobjevila žádné nezákonné obohacování, naopak vyšlo najevo, že chod hnutí často dotovali organizátoři z vlastních peněz. To nemohli pochopit vyšetřovatelé, ani někteří funkcionáři a Brontosaurus nakonec tento tlak ustál bez úhony.
Hnutí se do druhé poloviny osmdesátých let podařilo vychovat celou generaci mládeže. Někteří účastníci se tématu ochrany přírody věnovali v dalším studiu a hnutí disponovalo i řadou mladých odborníků. Ti postupně přebírali brontosauří otěže a stále otevřeněji režim kritizovali za jeho lhostejnost ve vztahu k životnímu prostředí.
Nad zoufalou ekologickou situací v Československu koncem osmdesátých let už nešlo zavírat oči, takže dokonce soudruzi z ústředního výboru KSČ v roce 1989 souhlasili se zřízením ministerstva životního prostředí. To už však organizovala nová porevoluční vláda a podílel se na něm i Jiří Jiránek. Aby mohl pracovat na úřadu vlády, musel s počátkem roku 1990 tento duchovní otec Brontosaura opustit.
Brontosaurus přežil do dnešních dnů
Po revoluci a mnoha legislativních změnách se nad svou další existencí musel zamyslet i samotný Brontosaurus. V roce 1991 proběhla konference na brněnské přehradě. Účastníci se shodli na tom, že hnutí má význam i ve svobodných poměrech, a tak ve všech svých aktivitách pokračovalo. Muselo však změnit svou strukturu. Pardubická pobočka skutečně zanikla, především kvůli odlivu bývalých studentů, kteří se vrátili do svých bydlišť. Na její činnost navázalo Ekocentrum Paleta, které nadále cílilo na mládež a její vzdělávání. V jeho čele stál i syn Jiřího Jiránka.
Po zániku pardubické pobočky zůstaly v 90. letech pobočky v Brně a Praze. Brontosaurus se rozštěpil na dvě samostatné organizace. Ta brněnská zůstala registrovaná jako decentralizované Hnutí Brontosaurus a pokračovala vesměs v původních aktivitách. Organizovala se v základních oddílech a brontosauřích dětských oddílech, zvaných BRĎO. Zástupci pražské pobočky se snažili o centralizovanější strukturu a vznik jednoho ústředí, které by rozhodovalo o činnostech jednotlivých menších skupin.
V roce 2019 se konference na brněnské přehradě opakovala pod názvem K+28. Na ní se hodnotil význam a budoucnost Brontosaura v současnosti a budoucích letech. Účastníci se shodli na tom, že je ve veřejném zájmu, aby hnutí dál neslo štafetu dobrovolnictví a ekologického aktivismu. Jiří Jiránek se po svém odchodu do hnutí již nevrátil, ale zůstal čestným hostem všech setkání, která obě pobočky dodnes pořádají.