Josefa a Jindřich Baucovi ve svém bytě poskytli útočiště několika parašutistům. A během razie v noci z 27. na 28. května 1942 ukryli Karla Čurdu z výsadku Out Distance. Ten své zachránce poslal na popraviště stejně jako desítky dalších, které později udal gestapu.
Den před útokem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha dostal rotmistr Karel Čurda od svého velitele Adolfa Opálky povolení zajet ke své sestře Marii Mácové do Kolína pro prádlo. Když se od ní dozvěděl o střelbě na Heydricha v kobyliské zatáčce, nasedl do vlaku, aby se vrátil do Prahy. Dostal se jen na nádraží v Praze-Libni, kde musel jako všichni cestující vystoupit a podrobit se prohlídce. V cestě mohl pokračovat, i když se prokázal falešnou legitimací na jméno Karel Dvořák. Veškerá doprava byla po vyhlášení civilního výjimečného stavu zastavena, a tak se vydal pěšky do Nuslí, kde se ukrýval v bytě manželů Baucových.
Josefa a Jindřich Baucovi (uváděni také jako Bautzovi) žili pod Vyšehradem v rohovém domě v Lumírově ulici č.p. 601. „Teta byla v domácnosti a strýc měl realitní kancelář a taxislužbu, kterou mu provozoval šofér,“ vzpomínala Božena Hurajtová, jejíž maminka Jarmila Kýrová byla sestrou Josefy Baucové. Jejich otec Josef Valášek byl významným pražským obuvníkem, který spolupracoval s módní návrhářkou Hanou Podolskou.
Baucovi neměli děti, a proto měli k Boženě a jejímu mladšímu bratrovi Jindřichovi pojmenovaném právě po strýci velice blízký vztah. Boženě bylo v květnu 1942 deset let a svou tetu se strýcem často navštěvovala, protože bydleli kousek od Pankráce, kde Kýrovi žili. Stačilo jen seběhnout z Vyšehradu. Svou neteř a synovce brávali Baucovi na letní byt a s rodiči Boženy plánovali postavit chatu kousek za Prahou. Dokonce už koupili pozemek v Libři u Psár, společné chaty se ale nedočkali. Dne 21. června 1942 je v jejich bytě zatklo gestapo.
Josefa Baucová pomáhala v odboji jako dobrovolná sestra
Padesátiletá Josefa Baucová se do pomoci parašutistům zapojila jako dobrovolná sestra Československého červeného kříže. Ten v Protektorátu Čechy a Morava sice oficiálně zanikl, dobrovolné sestry se ale i poté řídily myšlenkou jeho zakladatelky Alice Masarykové, že každý člen Červeného kříže má být poctivý, nezištný, pracovitý a ochotný pomoci bližnímu, kdykoli je třeba. Dobrovolnou sestrou byla i Marie Moravcová, kterou parašutisté nazývali „máma“. Byt Moravcových v Biskupcově ulici na Žižkově pro ně sloužil jako styčný bod.
Stejně jako Marie Moravcová se i Josefa Baucová před německou okupací zapojila jako dobrovolná sestra do jednotky „Civilní protiletecké obrany“, která byla součástí obranného systému předválečného Československa. Místní nuselskou jednotku vedl nadporučík Bohumil Káš, podle něhož dostala název, když přešla do odboje (později se přejmenovala na zpravodajskou brigádu Toledo). Josefa Baucová se do ní zapojila po boku dobrovolných sester Marie Bradáčové a Miloslavy Dubové, jejichž rodiny později také ukrývaly parašutisty vyslané z Anglie.
Čurda spal u Bauců před i po útoku na Heydricha
U Bauců v Nuslích přespali oba členové výsadku Anthropoid Jan Kubiš a Jozef Gabčík či velitel výsadku Bioscop Bohuslav Kouba. Ten se otrávil při zatýkání v Kutné Hoře 3. května 1942, aby neohrozil své spolubojovníky a rodiny, které mu pomáhaly.
Karel Čurda u Bauců přebýval po neúspěšné akci Canonbury, při níž s kolegy Adolfem Opálkou, Jozefem Gabčíkem, Janem Kubišem a Josefem Valčíkem v noci z 25. na 26. dubna založili u Plzně požáry, které měly sloužit jako orientační body pro anglické letce pro bombardování Škodovky. Angličané ohně ale kvůli mrakům neviděli a jejich bomby dopadly daleko od cíle.
Ve středu 27. května 1942 Karel Čurda pochopil, že se operace Anthropoid, tedy útok na zastupujícího říšského protektora, povedla. Heydrich ležel vážně raněný v nemocnici a Němci zuřivě pátrali po útočnících. Z rádia v bytě Baucových výhružně znělo:
„Nařizuje se zákaz vycházeti z domů pro veškeré civilní obyvatelstvo od 27. května 21. hodiny až do 28. května 6. hodiny. Každý, kdo pomáhá atentátníkům nebo něco ví, a neoznámí to, bude zastřelen s celou svou rodinou.“
Vyšetřování atentátu se ujal kriminalista z pražského gestapa SS-Obersturmführer Heinz Pannwitz. Do pražských ulic vyslal tisíce vojáků Waffen-SS, wehrmachtu a německých i českých policejních složek, které prohledávaly domy od sklepů po půdy i všechny byty. Když přišli k Baucům, schoval se Karel Čurda ve světlíku. Měl štěstí, že Baucovi bydleli v prvním patře a vojáky nenapadlo do světlíku nahlédnout.
Své spolubojovníky Čurda nejdříve opustil a později zradil
Z obav před další policejní razií odjel do rodné vesnice Nová Hlína u Třeboně. Ukryl se na půdě domu č.p. 12 své sestry Růženy Kostečkové, kde žila i jeho matka Rosálie. Jeho strach rostl každým dnem, když si četl v novinách nová a nová jména popravených v souvislosti s vyšetřováním atentátu. Našel mezi nimi i rodinu kolegy z výsadku Out Distance Ivana Kolaříka a rodiny dalších parašutistů Arnošta Mikše a Oldřicha Pechala. Jak tvrdil později, právě obavy o příbuzné a úpěnlivé prosby matky a sestry ho vedly k tomu, že využil amnestie vyhlášené 12. června 1942 pro ty, kteří poskytnou informace vedoucí k dopadení atentátníků.
Nejdříve poslal anonymní udání na četnickou stanici v Benešově, ve kterém uvedl jména Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. Když pochopil, že jím se nikdo nezabýval, odjel 16. června 1942 ranním vlakem do Prahy. Nejdříve v bytě rodiny Svatošových na Starém Městě hledal svého velitele Adolfa Opálku. Josef Svatoš mu řekl, aby počkal, že dojde pro rozkazy, Čurda ale místo čekání odešel.
Jeho kroky směřovaly z Melantrichovy ulice do hlavní služebny gestapa v Petschkově paláci v tehdejší Bredovské ulici (dnes Politických vězňů), kde se krátce po poledni dobrovolně přihlásil k výpovědi o osobách, které provedly atentát. Během mnohahodinového výslechu udal své spolubojovníky i rodiny, které mu pomáhaly. Vojtíškovy v Lázních Bělohrad, v Pardubicích Krupkovy, v Praze rodinu Svatošovu, Baucovu, Hoškovu, Zelenkovu a Moravcovy. Z plzeňských pomocníků pak prozradil Královy, Bejblovy a Hrdličkovy.
„Údaje Čurdovy byly pro vypátrání pachatelů atentátu rozhodující. Nikdy se nám nepodařilo při vlastních akcích pachatele vypátrati nebo pravou stopu zachytiti.“
To uvedl po válce před Mimořádným lidovým soudem německý kriminální komisař Heinz Jantur, který Čurdu na gestapu vyslýchal jako první a dosvědčil, že dvacetidenní bezvýsledné pátrání ukončila právě Čurdova zrada.
Baucovi gestapo zatklo 21. června 1942
Už 17. června odpoledne se gestapo při brutálním výslechu Vlastimila Moravce, syna Marie Moravcové, dozvědělo, že se parašutisté ukryli v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje, který němečtí okupanti na zlost Slovanům přejmenovali na sv. Karla Boromejského. A promluvila také Hana Krupková z Pardubic.
Německé vojsko chrám v Resslově ulici hned v ranních hodinách 18. června obklíčilo. Jan Kubiš a Jozef Gabčík z výsadku Anthropoid, Josef Valčík z výsadku Silver A, Josef Bublík a Jan Hrubý z výsadku Bioscop, Jaroslav Švarc z výsadku Tin a Adolf Opálka z výsadku Out Distance odmítli výzvy ke kapitulaci a přes čtyři hodiny vzdorovali přesile. Poté, co jim došla munice, ukončili své životy sami. S identifikací jejich těl pomohl Karel Čurda.
V následujících dnech si gestapo došlo pro další vlastence, které Čurda udal. Dne 21. června gestapo zatklo manžele Baucovi a Dubovi. „Přišli nám to říct Bradáčovi, které pak gestapo také sebralo. Poradili nám, že nemáme chodit k tetě, že tam čeká SS a každého, kdo tam zazvoní, sebere. Chodili jsme se pak z Vyšehradu dívat do oken, kde bydlela tetička Baucová, a viděli jsme, že se rozhrnula záclona a tam koukal esesák,“ vzpomínala Božena Hurajtová.
Jarmila Kýrová se o zatčení své sestry oficiálně dozvěděla až 13. července z úředního oznámení, že se Josefa Baucová nachází v německém policejním vězení na Karlově náměstí. Desetiletá Božena dobře vnímala, že se děje něco strašného, i když se jí rodiče před realitou snažili chránit.
„Viděla jsem, jak to maminka hrozně špatně nesla, jakou měla o svou sestru starost,“ říká pamětnice. Jarmila Kýrová se snažila propašovat do vězení spolu s čistým prádlem to, o co ji sestra prosila v motácích, například trochu jídla či bačkory. Domů se vracela nešťastná, protože dozorci to přilepšení zabavovali.
O popravě vlastenců v Mauthausenu jejich příbuzní nevěděli
Po skončení vyšetřování převezli Josefu Baucovou a ostatní pomocníky parašutistů do věznice pražského gestapa v terezínské Malé pevnosti. Jejich počet se vyšplhal na 262. Zatčení netušili, že je 29. září 1942 stanný soud v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti – narozdíl od představitelů čs. pravoslavné církve Jana Sonnevenda, biskupa Gorazda, Vladimíra Petřka a Václava Čikla, kteří parašutistům poskytli úkryt v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, a byli za to k trestu smrti odsouzeni na veřejném líčení.
O rozsudku smrti nevěděli ani příbuzní uvězněných, a tak Jarmila Kýrová posílala své sestře do Malé pevnosti balíčky i v době, kdy už nežila. Baucovi a ostatní vlastence převezli 22. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen. V jejich průvodních listech stálo„Návrat nežádoucí“ a to znamenalo popravu. Ta začala 24. října 1942 v 8:30 ráno. Josefa Baucová byla zastřelena do týlu mezi prvními v 8:36 a Jindřich Bauc mezi posledními v 17:32 hodin. Jejich úmrtní listy dostali Kýrovi až o několik týdnů později.
„Žili jsme v tom, že teta zahynula v plynové komoře a strýce zastřelili. Pak nás ale navštívil Jaroslav Čvančara, který o tom všem píše, a řekl nám, že i tetu Němci zastřelili,“ uvedla Božena Hurajtová.
Informace o zplynování žen se objevovala v oficiálních materiálech ještě dlouho po konci války.
Za tetu a strýce po válce převzali vyznamenání
Kýrovi byli odplaty nacistů ušetřeni, ale stres spojený s výslechy, které pokračovaly i v roce 1943, si vybral svou daň. „Maminka přišla do jiného stavu, ale nevěděla o tom. Krvácela a lékařka ji léčila na nádor. Jenže nádor se začal hýbat a 1. listopadu 1943 maminka porodila postiženou dceru Helenu. Chybělo jí měkké patro, takže absolvovala několik plastických operací a špatně potom mluvila,“ vyprávěla Božena Hurajtová, která dodnes pečlivě uchovává veškeré materiály o své tetě a strýcovi.
Nechybí mezi nimi vyznamenání „Československý válečný kříž 1939“, který Josefě i Jindřichu Baucovým udělil 16. února 1946 za jejich odbojovou činnost ministr obrany Ludvík Svoboda či výstřižek z novin o mimořádném lidovém soudu, který 29. dubna 1947 vynesl tresty smrti nad dvěma zrádci z řad parašutistů – Karlem Čurdou a Viliamem Gerikem.
Na svou neteř Boženu by Baucovi byli jistě pyšní – v roce 1951 nastoupila do vojenského leteckého výcviku, který úspěšně ukončila, a stala se kurýrní pilotkou.
