Když osmnáctiletou Miladu odváželi nacisté brzy ráno z Lidic, viděla mezi věcmi vyházenými z domů truhlu, ve které jí maminka schraňovala výbavu. Stejně jako ostatní lidické ženy netušila, že Lidice budou zlikvidovány a muži postříleni.
Janě bylo necelých pět let, když stanný soud odsoudil k smrti zastřelením 3. června 1942 její maminku, dědečka a strýce. Rozsudek byl proveden ihned. Jednalo se o první popravu na pardubickém Zámečku během heydrichiády.
Byla poslední láskou Josefa Gabčíka a zaplatila za to životem. Nacisté ji 24. října 1942 zastřelili v Mauthausenu s dalšími 261 českými vlastenci, kteří pomáhali parašutistům. Její dcera o tom dlouhá léta nevěděla.
Radista výsadkové skupiny Silver A Jiří Potůček se 28. června 1942 přemístil do nového úkrytu u sedláka Antonína Burdycha v osadě Končiny u Červeného Kostelce. O dva dny později ho zde dopadlo gestapo.
Když architekt František Schmoranz v roce 1885 stavěl honosnou vilu pro hraběte Jiřího Larische-Mönnicha, nemohl tušit, že se za pár desítek let z jejího sklepení stane vězení a z parku popraviště. A že mezi 194 popravenými bude i jeho pravnučka Anička Žváčková.
Nacisté skoro tři roky věznili čtyřicet šest dětí odbojářů, kteří pomáhali parašutistům z výsadkových skupin Anthropoid, Silver A, Intransitive a Tin. Měly zapomenout svou minulost, svá příjmení a stát se negramotnými otroky.
Bylo slunné dopoledne 27. května 1942, když šestnáctiletý Liboš Buben vešel do čekárny ordinace Dr. Krauseho na Kirchmayerově třídě (dnešní Zenklova). Zanedlouho uslyšel z nedaleké zatáčky tlumenou ránu.
Pomstu nacistů za atentát na Reinharda Heydricha dovršila poprava vlastenců zapojených do spolupráce s výsadkovými skupinami Anthropoid, Silver A, Bivouac, Out Distance, Steel a Intransitive v koncentračním táboře Mauthausen.
Dva týdny po vyhlazení Lidic zlikvidovali 24. června 1942 nacisté další českou vesnici – Ležáky.