„To i když přišli tenkrát Bradáčovi a Dubovi k nám, tak mě poslali ven, abych o ničem nevěděla. Jenomže i když mě poslali ven, tak všechno jsem vnímala, o všem jsem věděla, ale nikdo to nevěděl, ani rodiče, že to vím. A viděla jsem, jak maminka to hrozně špatně nesla, jakou měla starost o tetu, jak měla strach o ni.“
„Všude byly zdravotní prohlídky, zkoušky psychologické a měly jsme to tam hodně přísné, víc se na nás hledělo než na kluky, na muže, a měly jsme stejný výcvik jako muži. Nikdy mě nenapadlo, že bych se dostala k letectvu, vždycky jsem obdivovala letadla, jak prostě se to tam vznáší, nevěděla jsem proč. Potom samozřejmě jsem se o všem dozvěděla, protože jsme měly aerodynamiku, draky, motory. Prostě učení – předmětů bylo hodně, to jsme musely zvládnout, a pak přišlo létání. První, to byla C-106, tak jsem seděla vedle Hany Vávrové. To byla učitelka létání, taková štíhlounká, drobná žena, že by do ní nikdo neřekl, že něco podobného bude ovládat. Sedla jsem si vedle ní, byla jsem přikurtovaná, pod sebou samozřejmě padák. A teď to vznášení, to letadlo, jak se odlepilo od země, to bylo takové zvláštní, něco úplně nového, překvapujícího.“
„Nejdříve tetu odvezli to Petschkova paláce, strejdu také, tam byli vyšetřovaní, a pak do Mauthausenu. V Mauthausenu byla popravená. Co vím, tak tenkrát se říkalo, že v plynové komoře, ovšem teď nevím – spisovatel, který o tom všem píše, o heydrichiádě [Pan Čvančara?], tak u nás byl a něco, s nějakými věcmi, které máme, se seznámil. Ten říkal, že byla ne popravena v plynové komoře, ale zastřelena jako strýc. Ale nevím, co je pravda a co ne. Prostě my jsme žili v tom, že teta byla popravena v plynové komoře a strýc že byl zastřelen.“
Narodila se 23. listopadu 1931 v Praze manželům Jarmile a Josefu Kýrovým. Vyrůstala na Pankráci nedaleko tety a strýce Josefy a Jindřicha Bautzových, které 21. června 1942 zatklo gestapo, protože poskytli úkryt parašutistovi Karlu Čurdovi. Jako jedenáctiletá vnímala věznění tety a strýce i jejich popravu 24. října 1942 v Mauthausenu. Po válce vystudovala Soukromou obchodní školu Hlaváčovu a nastoupila do kanceláře holandské firmy na výrobu kakaa Van Houten. Po její likvidaci po roce 1948 pracovala v účtárně Rudého práva, kde dostala na starost nábor do armády, a tak se stalo, že do armády sama narukovala. Po nástupu do základního výcviku v Žamberku uspěla ve výběrovém řízení do leteckého výcviku, který ukončila v červenci 1953. Získala hodnost poručík a létala jako kurýrní pilot 3. třídy do března 1954, kdy musela aktivní leteckou činnost ukončit z důvodu těhotenství. V roce 1954 se vdala za pilota Pavola Hurajta, s nímž měla dvě dcery. V březnu 1958 opustila armádu z rodinných a zdravotních důvodů. Celkem nalétala 110 hodin během 417 letů. Po odchodu z armády doprovázela svého manžela, který sloužil jako pilot stíhacích letounů u vojenských útvarů v Košicích, Piešťanech, Ostravě-Mošnově a jako zástupce velitele pluku pro letecký výcvik v Brně. Před odchodem do důchodu v roce 1986 učil pět let létat piloty v Libyi. Poté se s manželem usadili v Jablonci nad Nisou, kde si koupili rodinný dům. V roce 2022 v něm žila pamětnice s jednou ze svých dcer.
Svatba nevlastního syna tety Hrabětové (v horní řadě uprostřed nad nevěstou, sestra zemřelé maminky pamětnice), první zleva nahoře Blažena Huláková (sestra maminky pamětnice z prvního manželství jejího tatínka Jaroslava Valáška), první zprava ve spodní řadě Josefa Bautzová (druhá sestra maminky pamětnice z prvního manželství jejího tatínka Jaroslava Valáška), nad ní maminka pamětnice Jaroslava Kýrová, rozená Valášková
Svatba nevlastního syna tety Hrabětové (v horní řadě uprostřed nad nevěstou, sestra zemřelé maminky pamětnice), první zleva nahoře Blažena Huláková (sestra maminky pamětnice z prvního manželství jejího tatínka Jaroslava Valáška), první zprava ve spodní řadě Josefa Bautzová (druhá sestra maminky pamětnice z prvního manželství jejího tatínka Jaroslava Valáška), nad ní maminka pamětnice Jaroslava Kýrová, rozená Valášková
Tovaryšský list tatínka Josefa Kýra, který potvrzuje, že se vyučil uzenářem u Emanuela Macešky, známého pražského uzenáře, majitele Maceškova paláce na Vinohradech
Tovaryšský list tatínka Josefa Kýra, který potvrzuje, že se vyučil uzenářem u Emanuela Macešky, známého pražského uzenáře, majitele Maceškova paláce na Vinohradech
Potvrzení o odeslání zásilky Josefy Bautzové z vězení gestapa v Malé Pevnosti v Terezíně z 29. října 1942, v té době již nežila, ale maminka pamětnice o tom nevěděla
Potvrzení o odeslání zásilky Josefy Bautzové z vězení gestapa v Malé Pevnosti v Terezíně z 29. října 1942, v té době již nežila, ale maminka pamětnice o tom nevěděla
Potvrzení o odeslání zásilky Josefy Bautzové z vězení gestapa v Malé Pevnosti v Terezíně ze 4. listopadu 1942, v té době již nežila, ale maminka pamětnice o tom nevěděla
Potvrzení o odeslání zásilky Josefy Bautzové z vězení gestapa v Malé Pevnosti v Terezíně ze 4. listopadu 1942, v té době již nežila, ale maminka pamětnice o tom nevěděla
Vojenské vyznamenání Československý válečný kříž 1939, které udělil Josefě Bautzové prezident Edvard Beneš v uznání bojových zásluh, které získala v boji za osvobození republiky československé z nepřátelského obsazení
Vojenské vyznamenání Československý válečný kříž 1939, které udělil Josefě Bautzové prezident Edvard Beneš v uznání bojových zásluh, které získala v boji za osvobození republiky československé z nepřátelského obsazení
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
