Voják, který se po válce nikam necpal
Stáhnout obrázek
Plukovník v. v. Leopold Vojtěchovský se narodil 11. října 1920 ve Frýdku-Místku v tehdejším Československu. Vychodil obecnou školu a poté se vyučil. Tatínek pracoval v železárnách a maminka byla v domácnosti. Pamětník byl vychováván jako skaut a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava pomáhal dobrovolníkům přecházet hranice do Polska, kde se již z dobrovolnických skupin tvořily základy Československého legionu. Leopold Vojtěchovský se poté sám odhodlal k odchodu do Polska a 1. června 1939 byl prezentován v Katovicích. Po vypuknutí války odešel legion do Sovětského svazu, a jelikož se pamětník hlásil k politické emigraci, bylo mu umožněno pracovat v sovchoze Perelazovskij ve Stalingradské oblasti jako traktorista. Po zapojení Sovětského svazu do války s nacistickým Německem se však rozhodl vstoupit do československých jednotek a dne 20. února 1942 byl prezentován v Buzuluku jako voják československé armády. Byl zařazen do 1. československého samostatného praporu jako kulometčík ve třetí rotě a byl odvelen do bojů o Sokolovo. Po ústupu ze Sokolova a reorganizaci vojenských jednotek byl po poddůstojnické škole ve Veselém a Novochapersku zařazen do druhé paradesantní brigády, kde vedl výcvik nováčků. V červnu 1944 dostal funkci velitele četníků ve třetí brigádě a účastnil se Karpatsko-dukelské operace, kde se vlastním zaviněním dne 2. října 1944 zranil do nohy. Při osvobozovacích bojích působil v rámci armádního sboru i jako velitel průzkumného družstva a velitel roty samopalníků. Během tažení byl podruhé zraněn dne 18. března 1945 u Liptovského Mikuláše. Po osvobození se oženil s Věrou Rážovou, volyňskou Češkou a vojačkou armádního sboru. Po válce sloužil u dělostřelectva Viléma Sachra a na dalších funkcích až do roku 1953, kdy odešel z armády a usídlil se v Libočanech na Žatecku, kde pracoval jako účetní v místním jednotném zemědělském družstvu. V 60. letech získal invalidní důchod. Leopold Vojtěchovský žil v Libočanech až do své smrti, zemřel 3. září 2013.
