Anna Schreiberová

* 1928  

  • „Podle vypravování lidí přišli partyzáni do hospody a zabili tři četníky. Byla tam plná hospoda lidí a všichni to viděli. Prostě bez vysvětlení přišli a hned stříleli. Každej si vzal jednoho na mušku. My jsme šly s kamarádkou ze šití. V zimě mě maminka poslala učit šít. Vyšly jsme z domu, kde jsme šily, a nevěděly, co se stalo. Bylo to v úseku Vranová. Vesnice se dělila na Lhotu a Vranovou. My jsme šly z Vranové do Lhoty. Kousek od té hospody jsme chodily na šití. Šly jsme po silnici, kudy letěli ti partyzáni, co stříleli, a teď na nás narazili. Proč letěli po silnici? Protože letěli do Lhoty na četnickou stanici, kde potřebovali svázat všechny české četníky, aby netelefonovali dál a oni mohli utéct. Takže jim šlo o to, abychom nic neřekly, ale my jsme ještě nic nevěděly. Kamarádka nás vtáhla do chalupy, protože ji napadlo, že je to vážný. Pak jsme se to dověděly. Za chvíli do té chalupy přišel člověk, co byl v té hospodě, a ten nám to řekl. Tak jsme pochopily, kdo to vlastně byl. Kdo na nás mířil revolverem.“

  • „Měli auto v naší kongregační vrátnici. Chtěli vyjet ven, jenomže my jsme se navalily do dvoru a oni nemohli odjet. Byly jsme jak hloupé děti, protože jsme vůbec nevnímaly, že policie se musí poslouchat. Pořád jsme říkaly, že ji máme rády, že ji nedáme. A mohli říkat, co chtěli, a bylo jich asi sedmdesát. A nevzali nás násilím, že by nás jednu po druhé odhazovali. Když už to trvalo hodně dlouho, tak přišla jedna sestra z generální rady a řekla: ,Sestry, mějte rozum, když je to policie, tak se musí poslouchat. Nedá se nic dělat. Oni matku odvezou, ale dovolí se nám s ní rozloučit.‘ Takže musí jít s námi do chóru, abychom se mohly rozloučit.“

  • „Dozvěděly jsme se, že v nějakém domě přepadli jeptišky a odvezli je do chaty. Tam je násilím převlékli do civilních šatů a rozeslali do rodných obcí. Už se pak nemohly vrátit zpátky. Mezi námi bylo hodně studovaných sester, a jak jsme se to dozvěděly, tak ony napsaly žádost prezidentovi a asi šesti institucím, že prosíme o ochranu, že takto se zachází s námi, kteří poctivě pracujeme v továrně. Tím se to překazilo. Udělali to asi špatně. Asi to mělo být najednou. Církevního tajemníka pak odvolali a s námi už se nic takového nedělo.“

  • „K nám přišli myslím dva. Zrovna jsem čistila po neděli šaty bratrům. Přišli, že všichni chlapi musí s nimi. Honem jsem nechala práce a nacpala jsem jim nějaký chleba do kapsy, protože jsem nevěděla, kam je vedou. Tatínek se schoval v kovárně. Důstojník ho viděl a říkal mamince: ,Jestli váš muž nepřijde, tak střílíme do chalupy.‘ Když důstojník odešel za roh, tak máma otce klíčovou dírkou prosila, ať otevře, že mu jinak zabijí děti. On měl chudák tak hrozný strach, ale otevřel a šel na náves. Tam bylo nejméně pět set chlapů, protože oni brali kluky od třinácti let a postavili je pak do řady před kulomety. Tatínek měl nastavený dům a nahoře v jednom bytě bydlela paní učitelka, takže od ní šel ještě její manžel. Vedle bydlela teta, které se zastřelil muž, když Hitler vpochodoval do Olomouce. Byl důstojník a nesnesl tu potupu, když nás Hitler zabral. Teta měla sedmnáctiletého syna (Jan Jirauch – pozn. aut.), který byl na studiích v Brně, ale protože dostal akutní revma, tak musel ležet doma. Důstojník řekl, že jestli nevstane, tak ho zastřelí v posteli. Tak vstal a pak to dopadlo tak, že ho zastřelili na té zahradě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Město Albrechtice, 31.10.2015

    (audio)
    délka: 04:08:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Děkuji ti, že se za mě modlíš

Anna Schreiberová v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Foceno v Trutnově, kde pamětnice pracovala v továrně Texlen.
Anna Schreiberová v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Foceno v Trutnově, kde pamětnice pracovala v továrně Texlen.
zdroj: archiv pamětnice

Sestra Petrina Anna Schreiberová se narodila 15. dubna 1928 ve Vranové Lhotě jako třetí z pěti dětí rodičům Josefu a Anně Schreiberovým. Den před koncem války málem Němci zastřelili spolu se všemi muži v rodné obci jejího otce a dva bratry. Přežili, ale za smrt jednoho německého vojáka zaplatili životem tři nevinní muži, mezi nimi i bratranec pamětnice Jan Jirauch. Později se Anna Schreiberová rozhodla pro život zasvěcený Bohu a v roce 1949 vstoupila do řeholního řádu Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. To už ale v zemi vládl komunistický režim, a tak se sestra Petrina stala svědkem uvěznění mnoha sester z kongregace. V roce 1952 ji pak společně s dalšími sestrami deportovali na Trutnovsko, kde musely několik dalších let pracovat jako dělnice v Texlenu Trutnov. V roce 1956 Texlen Trutnov rozvázal s řeholními sestrami pracovní poměr. Jako diplomovaná zdravotní sestra se pamětnice dostala do domova důchodců v Prachaticích, spadajícího pod Českou katolickou Charitu. Působila tam dlouhých sedmnáct let. Pod kongregací následně pracovala v domově důchodců ve Frýdku-Místku a pak až do září 1990 v Ústavu sociální péče v Jiříkově. Dnes žije v charitativním domově Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Městě Albrechtice.