Vladimír Nemajer

* 1922  

  • „Otec měl jako válečný poškozenec nárok na trafiku. Měl totiž za kamaráda tehdejšího ministra financí. Přes velmistra Řádu německých rytířů (Robert Schälzký – pozn. autora) tam prosazovali Němce, ale nakonec to dostal tatínek. Stal se vedoucím velkoprodeje tabáku v Šumperku až do záboru v roce 1937 (1938). Za tu dobu v Šumperku postavil barák poblíž dnešního Grandu. Přišli Němci a všechno sebrali, tabákovou výrobu za jeden a půl milionu. Rodiče tak tak, že s pár svrškama odjeli ze Sudet do České republiky.“

  • „Bratr se seznámil s nějakou Francouzkou, a když potom přišel ten zábor (únor 1948 – pozn. autora), tak chtěl do Francie. Jenže hranice už byly uzavřené. S nějakým kamarádem je pak přecházeli na jižní Moravě. Tehdy byla část hranice pod kontrolou Američanů a část pod kontrolou Rusů a pak to nějak měnili, a když to přecházel, tak ho chytli. Brácha byl v Českých Budějovicích a tam ho mlátili. Maminka potom za ním byla v nemocnici ve Střešovicích a odvezla jeho zakrvácené šatstvo. Někdo ho musel praštit po hlavě, ztratil balanc a později zemřel.“

  • „Vybombardovali letiště. Tehdy se na letišti učila skupina děvčat. Během bombardování jsem utekl z baráku v Prostějově na kopec. Měl jsem dalekohled a viděl jsem dva černý americký piloty ve stíhačkách. Na druhý den jsem se šel na letiště podívat a viděl ty holky rozmasakrované. Nikomu to nepřeji. Stehna roztrhaný. Válka je hrozná věc. Takový pěkný holky. Učili je tam dálnopis. Současně s tím vybombardovali také letiště ve Vyškově.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Samotíšky, 28.09.2016

    (audio)
    délka: 03:20:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěl čurat proti větru

Vladimír Nemajer
Vladimír Nemajer
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Nemajer se narodil 26. března 1922 v Šumperku. Jeho otec jakožto válečný invalida a legionář v tomto městě provozoval velkosklad tabáku. Po mnichovské dohodě ale rodina přišla o většinu majetku a z pohraničního Šumperka se musela vystěhovat. Pamětník v roce 1942 vystudoval strojní průmyslovou školu, následně pracoval ve firmě Sigma a pak bezmála tři roky pod přímým vedením Hauptsturmführera SD a SS Roberta Hanische. Mohl volně cestovat a několik měsíců bydlel v hotelovém pokoji v centru Plavna (Pauen) v Německu, kde v továrně Vomag překládal do češtiny, překresloval a kopíroval výrobní nákresy pro výrobu malých součástek německých vojenských letadel a zařizoval jejich zavedení do výroby na Prostějovsku. Konec války prožil u své tety na Bouzově, kde se stal svědkem, jak SS komando pro zvláštní použití vypálilo vedlejší obec Javoříčko. V padesátých letech minulého století, v době největších komunistických represí, jako nestraník sedm let zastával na MNV Bruntál funkci vedoucího zemědělské správy. Na starost měl mimo jiné nově vzniklé státní statky a jednotná zemědělská družstva, dosídlování kraje a bourání zdevastovaných domů po vysídlených Němcích. Následně až do penze pracoval v Pozemních stavbách Olomouc. V roce 2016 žil v Samotiškách.