Jana Marková

* 1930

  • „Já jsem bohužel poznala, že ty lidi jsou stejní. Nacista, nenacista. Lidi se chovali hnusně, hnusně, hnusně, hnusně a nic se jim předtím třeba nedělo. To nebyli lidi, kteří přišli z koncentráku. To ne. To byli lidi, který... bůh ví, odkud to vylezlo. Naházeli ty Němce do řeky, támhle šli zajatci, to byli takoví ti ubožáci, to byli dědečkové sebraní z těch polí, protože to už nebyla žádná armáda. Ten tam umíral na chodníku, lidi mě div nezabili, když jsem na nich chtěla, aby mi půjčili hrnek, abych mu dala napít. On tak prosil o vodu... Na to do smrti nezapomenu... Nějaké mámě německý vytrhli batole z náručí a rozbili mu hlavu o kandelábr. Opravdu lidi dokázali takový sviňárny... To, co dokázali ty nacisti, dokázali naši lidi taky.“

  • „Československá strana lidová, na rozdíl od stran socialistických, které budují více nebo méně na světovém názoru marxistickém, staví a buduje na světovém názoru křesťanském. Křesťanské učení o lásce k bližnímu bylo zjeveno před dvěma tisíci lety, ale oč starší je učení o síle, která je nadřazena právu, o násilí, které se ospravedlňuje úspěchem a přírodním barbarstvím, oč starší je despotismus, tyranství a autokracie. Diktátoři, kteří se proti nám dovolávají pokroku a revoluce, vedou lidstvo kamsi daleko k temnotám pohanství do krvavých dob samovládců. Mládí a pokrok je na straně křesťanství, nikoliv na straně těch, kteří se opírají o nejnižší pudy lidstva.“

  • „Volali mládež, aby šla jako do ulic a pomáhala revoluci, jo? A já jako správný blbec s dcerou z té profesorské rodiny, s Evičkou, my jsme byly stejně staré a ještě se k nám přidal mladík, on se jmenoval Karlovský a jeho bratr byl československým důstojníkem, za celou válku velel nějaké ilegální skupině, o revoluci nastoupil k rozhlasu, kde mu ustřelili ucho. Svého času ho dvakrát zavřeli soudruzi, až se naštval a emigroval. Jo, to je ale tak mimo. Takže s jeho mladším bráchou, byl asi o tři roky starší než my dvě. Nám bylo necelých patnáct a jemu mohlo být tak sedmnáct a půl. Vydali jsme se pomáhat Praze. Oni to tenkrát volali na univerzitu, tenkrát... Nevím, kde jsme se měli sejít, ale šli jsme směrem k Újezdu, hlavní ulicí. Došli jsme na místo, kde je Petřín, tam jsou teď ty sochy a lanovka. Po pravé straně jsou nízké baráčky, teď je tam z toho nějaký hotel Karla IV. Nízký baráčky už tam byly tenkrát. No a my jsme si to štrádovali a najednou z toho Petřína začali střílet. Přímo před námi byl obchod, kde nějaká paní stahovala takovou tu plechovou roletu, a najednou v tom dírky. Povystrčila, vtáhla nás dovnitř a zavřela to. Tak jsme šli hrdinně hájit Prahu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.05.2022

    (audio)
    délka: 03:20:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 24.05.2022

    (audio)
    délka: 03:08:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Heydrichiáda byla strašná, to byla úzkost, plíživá hrůza. Na zacházení Čechů vůči Němcům do smrti nezapomenu

Jana Marková - portrétní fotografie
Jana Marková - portrétní fotografie
zdroj: Archiv Pamětníka

Jana Marková, rodným příjmením Hlavsová, se narodila 16. května 1930. Během prvních dní Pražského povstání unikla o vlásek smrti při střelbě na pražském Újezdě. Viděla kruté zacházení Čechů vůči Němcům v pražských ulicích. V roce 1949 dobrovolně odešla z gymnázia z politických důvodů v reakci na její veřejnou kritiku KSČ a jejího podílu na smrti Jana Masaryka. V roce 1952 byl uvězněn její otec Karel Hlavsa za údajnou podporu Izraele na šest let. Ve stejném roce v rámci Akce 77 nastoupila do průmyslového provozu ve Kbelích. Celý život se věnovala ochotnickému divadlu a vystřídala několik pracovních pozic, od pokladní v podniku Meta, odborníka přes hospodářskou statistiku až po přísedící u soudu za lidovou stranu. Účastnila se Palachova pohřbu a na začátku roku 1989 i Palachova týdne. Porodila dva syny, Karla a Tomáše, a žije od svých osmi let do současnosti (2022) v bytě na pražském Smíchově.