Jarmila Cvrčková

* 1922  †︎ 2011

  • „Tím, že jsem neměla tak dlouhý trest, tím jsem mohla pomáhat těm druhejm. Přišla z Pankráce kontrola. ‚Jak to, že tady máte takhle vyžehlený ty šaty?‘ Já povídám: ‚Pane veliteli, my odebíráme Rudé právo a tam jsme četli, že dnešní vězeň, to už je jiný, než to bylo za první republiky. My jsme povinný vypadat při návštěvách slušně, aby bylo vidět, jak se s námi zachází.‘ On možná věděl, že si z něj dělám blázny, ale nemohl to dát najevo, tak si tak odfrk a odešli.“

  • „Napřed mě odvezli na Zbraslav, ale tam jsem byla jenom přes noc. Příští den už mě odlifrovali na Pankrác. Tam mě dali dolů do cely a celou noc svítili. Mohla jsem si nechat svoje šaty, ale dali mně roztrhaný punčochy s dírama, proč, já nevím. No a pak už začaly výslechy, asi 14 dní. Napřed se mě ptal: ‚Jak se vám spalo při světle?‘ Ono se celou noc svítilo. Já povídám: ‚Dobře, moc dobře se mi spalo, já hrozně ráda spím při světle.‘ S tím jsem měla vždycky doma malér, že říkali: ‚Ty jsi nezhasla, vždyť je to škoda proudu.‘ ‚ A co ty vaše roztrhaný punčochy?‘ Já povídám: ‚To není moje ostuda, to je vaše ostuda.‘ Já byla drzá a oni nevěděli, co si myslet. Teď přišel jeden, takovej vypadal opravdu nepříjemně, a říkal: ‚Vzala byste si dělníka?‘ Já povídám, že radši dva dělníky než jednoho z vás.“

  • „Paní Vejdovská, jak jsem vám říkala, že to byla srdcem nadkomunistka, ta šla na každou brigádu. Ta byla tak drzá, že když jsme byli na nástupu a velitel se ptal, kdo půjde, tak ona řekla, že všichni půjdou. Já povídám: ‚To je omyl, já nepudu.‘ A pak už se taky ozvali další. Tam byla jedna strašně statečná holka osmnáctiletá jako Eva Čížková. Rodiče byli evangelíci a ona byla vychovaná tak, že se na ni dalo spolehnout. Ta taky ne, prostě nejdu. Nevykládala co a jak, prostě nejdu. Tak oni si nic netroufli, když byl mistr spokojený s prací. Ona byla tak drzá, že za všechny mluvila, ať bolel člověka zub nebo nemohl na nohy, to bylo jedno. Ono záleželo taky na tom se nedat. Opravdu. Člověk se nesměl dát, to je taky chyba.“

  • „Spočítali nás a pak tam byl hlavní velitel, velitelka a ještě jeden pomocný velitel. Ten nás spočítal. My jsme stáli a před námi byl plot. Když nás spočítal, tak říkal: ‚Vlevo v bok.‘ My jsme udělali vlevo v bok a řikal: ‚Pochodem pochod.‘ Děvčata stály, protože viděly, že by šly do plotu, ale já jsem šla, protože řekl: ‚Pochodem pochod.‘ Ty se smáli, ten velitel s velitelkou. A on mě pak hledal po ubikacích. A pořád řikal: ‚Václavová.‘ Já nebyla žádná Václavová, tak jsem se nehlásila a oni mi říkali, že asi myslí mě. Já mu povídám, že jsem Václová. ‚No jste to vy. Vy jste si ze mě udělala blázny.‘ Já povídám: ‚Neudělala, já vás jediná poslechla.‘ No, co mohl dělat. Já ho poslechla a bylo to. Tak to byl také jeden zážitek.“

  • „Já jsem dostala dva a půl roku a rodiče: maminka pět let, otec osm let. Otec ještě pokutu 100 000 Kč, maminka 50 000 Kč a já 20 000 Kč, ale protože jsme nic neměli, protože nám sebrali veškerý majetek, tak jsme to ještě museli dál odsedět. Trestný čin, za který nás odsoudili, to byl myslím paragraf 134 nadměrné zásoby nebo něco takového to bylo. Když mě nemohli nachytat na toho vyzvědače. Já původně měla být vyzvědač; na mě si dělali zuby a pak nevěděli, jak mě tam nahecovat. To jsem se dozvěděla. Tak jedině ve spolčení, ale co jsme dělali ve spolčení, já nevim.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jíloviště, 11.09.2008

    (audio)
    délka: 02:09:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Záleželo také na tom se nedat. Nesměl se člověk dát, to je taky chyba

p.Cvrčková.jpg (historic)
Jarmila Cvrčková

Jarmila Cvrčková se narodila 11. ledna 1922 v Praze jako třetí dítě Františka a Marie Václových. Starší bratři Josef a Miloslav se narodili ještě v Klatovech, odkud pocházeli oba rodiče. Než se rodina přestěhovala do Prahy na Letnou, pracoval otec v Klatovech na hejtmanství. V Praze byl otec zaměstnán v zásobovacím oddělení na Ministerstvu vnitra. Matka byla v domácnosti, ale zařídila si krejčovský salón a úspěšně dodávala vybrané zboží i na otcovo ministerstvo. Obecnou školu začala paní Jarmila navštěvovat v Praze. Když se však otec stal majitelem továrny na kartáče, rodina se opět přestěhovala do Klatov. Zde paní Cvrčková dokončila obecnou školu a absolvovala i gymnázium. Po gymnáziu se začala paní Jarmila věnovat výuce cizích jazyků a klavíru. Na přelomu 30. a 40. let úspěšně složila univerzitní zkoušky z německého a později i anglického jazyka. Válku prožila rodina Cvrčkových v Klatovech. Na sklonku války vážně onemocněl otec František Václ a rozhodl se prodat továrnu na kartáče. Za utržené finance koupila rodina vilu v Mníšku pod Brdy. V té době dokončovala paní Jarmila studia výuky klavíru a začala se živit jako učitelka hudby. V Mníšku pak vyučovala hře na klavír asi dvacet žáků. Rodina žila poměrně poklidným životem až do roku 1950, kdy byl nejstarší bratr Josef za pokus o ilegální přechod státní hranice odsouzen na půl roku do TNP. Co se nezdařilo napoprvé, vyšlo po několika měsících. Josef Václ uprchl z tábora a s manželkou a dvěma dětmi úspěšně překročil státní hranice republiky. Jeho útěkem se spustilo i pronásledování ostatních členů rodiny. Dne 10. dubna byla u Václových provedena domovní prohlídka a paní Jarmila byla zatčena a převezena přes Zbraslav do vyšetřovací vazby na Pankráci. Následovaly hloubkové výslechy, při kterých se vyšetřovatelé snažili prokázat paní Jarmile špionáž pro cizí státní mocnosti. Když nemohli vyšetřovatelé paní Jarmile prokázat špionáž, rozhodli se, že bude společně s rodiči obviněna ze shromažďování nadměrných zásob, které svědčí o přípravách celé rodiny na chystající se válku. Ačkoliv se otec paní Jarmily všemožně snažil vysvětlit, jak k nahromadění nepotřebných a neprodejných zásob zboží, především kartáčů a bačkor, po prodeji továrny došlo, nikoho to nezajímalo. Manželé Václovi a jejich dcera Jarmila byli obviněni a následně i odsouzeni. Soud se konal 29. června 1951 v Mníšku pod Brdy. Jarmila Cvrčková, tehdy ještě Václová byla soudem odsouzena k  dvěma a půl roku odnětí svobody a peněžitému trestu, otec František Václ byl odsouzen k osmi letům odnětí svobody a peněžitému trestu a matka Marie Václová byla odsouzena k pěti letům odnětí svobody a peněžitému trestu. Po rozsudku strávila paní Jarmila asi dva měsíce na Pankráci, než byla převelena na komando do Rakovníka, kde lisovala keramické dlaždice. Otec skončil v Plzni na Borech a matka v Bohosudově. V Rakovníku se paní Jarmila díky své nebojácné povaze spřátelila s mnoha spoluvězeňkyněmi a díky svému naturelu a kratšímu trestu byla hojně účastna i drobných vzpour proti rozmarům bachařů. V roce 1954, tedy rok po propuštění, se provdala za Karla Cvrčka a společně vychovali tři kluky: Karla, Honzu a Martina. Manžel, jehož rod pocházel z Jíloviště, se postaral o bydlení a přátelé pomohli sehnat obstojnou úřednickou práci. Rodina žila celkem běžným životem, který si manželé Cvrčkovi zpříjemňovali občasnými návštěvami koncertů a divadla. V roce 1990 byla paní Cvrčková i s rodiči plně rehabilitována a rodině byla vrácena vila i část majetku. Paní Jarmila Cvrčková se stala členkou Konfederace politických vězňů i Klubu JUDr. Milady Horákové. Léta věznění naučila paní Jarmilu Cvrčkovou nikdy neklesat na mysli a při překonávání životních překážek neohýbat záda. Jarmila Cvrčková zemřela v září roku 2011 ve věku nedožitých devadesáti let.