Pohřeb Jana Palacha

/ /
Jakub S. Trojan na Olšanských hřbitovech 25. 1. 1969 na rakví Jana Palacha
Jakub S. Trojan na Olšanských hřbitovech 25. 1. 1969 na rakví Jana Palacha

25. ledna 1969

„Čin Jana Palacha nese v sobě i velké poselství naděje. Chtěl vyburcovat naše svědomí, chtěl protestovat proti naší malověrnosti a onomu stavu, který se nebezpečně blíží lhostejnosti,“ pronesl evangelický farář Jakub S. Trojan nad otevřeným hrobem Jana Palacha na Olšanských hřbitovech.

O přípravě na pohřeb, který se konal šest dní po jeho smrti, v sobotu 25. ledna 1969, vzpomínal Jakub S. Trojan pro Paměť národa:

„Samozřejmě to byl problém, co kázat. Především si ujasnit, zda šlo o sebevraždu, či o sebeobětování. Budu pohřbívat sebevraha, nebo toho, kdo položil život tím, že se obětoval pro druhé,“ popsal dilema duchovního Jakub S. Trojan, který dospěl k názoru, že se jednalo o čin čisté lásky k druhým.

O evangelický obřad požádala faráře Trojana maminka Jana Palacha, která pravidelně navštěvovala jeho bohoslužby v kostele v Libiši nedaleko Všetat, kde Palachovi žili.

„Čas poplyne a paměť může vyhasínat. Ale jsem přesvědčen, že čin jeho čisté lásky bude už navždy povzbuzením lidem unaveným slabým bude výzvou k naději. On bude naším lepším já, zdrojem nové odvahy stát na poznané pravdě a nikdy nepřestat bojovat o takové vztahy mezi lidmi, v nichž by takových obětí nebylo více třeba,“ uvedl Jakub S. Trojan ve svém kázání.

Důkazem toho, že čin Jana Palacha měl takovou povahu, je podle faráře Trojana probuzení veřejnosti o dvacet let později během Palachova týdne, kdy i po zákazu vzpomínkové akce ke 20. výročí upálení Jana Palacha 15. ledna 1989 přicházeli v následujících dnech na Václavské náměstí lidé, aby uctili jeho památku, navzdory policejnímu násilí. A právě tyto demonstrace předznamenaly pád komunistického režimu v Československu.

Maminka Jana Palacha Libuše Palachová v doprovodu staršího syna Jiřího a jeho ženy na pohřbu před Karolinem, za nimi farář Jakub
Maminka Jana Palacha Libuše Palachová v doprovodu staršího syna Jiřího a jeho ženy na pohřbu před Karolinem, za nimi farář Jakub

Letmé setkání

Farář Trojan se s Janem Palachem setkal letmo jen jednou,  protože Jan Palach nepatřil k pravidelným návštěvníkům kostela. Svou maminku doprovodil na vánoční bohoslužbu necelý měsíc před svým činem a faráře Trojana zaujal svým zájmem o dění kolem sebe:

„Měl hluboce soustředěnou tvář, jeho pohled byl vnímavý. Při vycházení z kostela mi položil otázku, proč se ty církve se tak rychle přizpůsobují nové situaci, že ho to trápí a  znepokojuje, a že by církve měly dělat víc. Na což jsem mu odpověděl, že má pravdu, ale neměli jsme čas na delší rozhovor. Ale v té krátké chvíli, kdy padlo několik vět, mě zaujala právě Janova starost o to, jak se chováme.“

K dalšímu setkání došlo v předvečer sebeupálení Jana Palacha: "15. ledna jsem pohřbíval jsem jeho kostomlatského strýce. Kostel byl plný a on byl jako příbuzný přítomen. Četl jsem text z Ježíšova kázání na hoře: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. A 16. ledna se to stalo,“ vzpomínal Jakub S. Trojan, kterého o rok a půl později Státní bezpečnost obvinila, že Jana Palacha na čin připravil.

Farář Trojan doprovázel Libuši Palachovou během pietního průvodu před pohřbem na Olšanech. Průvod vyšel z Karolina, kde byla vystavena rakev s ostatky Jana Palacha,  pokračoval přes Ovocný trh Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí a zastavil se před budovou Filozofické fakulty na náměstí Krasnoarmějců, které studenti  20. ledna 1969 neoficiálně přejmenovali na náměstí Jana Palacha.

„Celý ten průvod byl mimořádný. Kolem sebe jsem viděl hluboce soustředěné tváře všech lidí, které ukazovali hlubokou zasaženost tím činem,” uvedl Jakub S. Trojan.

Fotografie z pohřbu Jana Palacha pořízená Zdeňkou Formánkovou
Fotografie z pohřbu Jana Palacha pořízená Zdeňkou Formánkovou