Věřím v Boha a ve své pistole. Poslední ze „Tří králů“ dobojoval před 80 lety

/ /
Václav Morávek v době protektorátu
Václav Morávek
zdroj: www.mistapametinaroda.cz

Balabán, Mašín, Morávek – tři velká jména protinacistického odboje. Byli mimořádně inteligentní, odhodlaní, odvážní. A při své statečnosti také vtipní. Václav Morávek gestapo doháněl k zuřivosti nejdéle. V boji pokračoval i po zatčení svých přátel.

Legenda praví, že Václav Morávek v přestrojení vyhledal kriminálního inspektora pražského gestapa Oskara Fleischera a nechal si od něho připálit cigaretu. Právě Fleischer byl přitom pověřený dopadením Tří králů. Jeden z nejbrutálnějších protektorátních gestapáků, přezdívaný též “Řezník”, potom od Václava Morávka dostal dopis: „Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho! Víme o tobě a pomstě neujdeš!“

Uříznutý prst maskoval roličkou novin

Štábní kapitán Václav Morávek a podplukovníci Josef Mašín a Josef Balabán se zapojili do odboje hned po začátku nacistické okupace v březnu 1939. V rámci podzemní Obrany národa vytvořili relativně nezávislou zpravodajsko-diverzní skupinu, která nacistům nedala spát. Díky své nezávislosti a dobré konspiraci přežili téměř naprosté rozprášení odboje na jaře 1940. Tři králové, jak je nazvali Němci, udržovali pomocí vysílačky i zahraničních kurýrů kontakt s československou exilovou reprezentací a provedli mnoho sabotážních a diverzních akcí.

Vymýšleli netradiční způsoby sabotáže. Výbušninu maskovanou jako uhlí pašovali do tendrů lokomotiv, které zajišťovaly německé vojenské transporty. Vrcholem jejich činnosti se staly bombové atentáty v Berlíně na německé ministerstvo letectví a policejní ředitelství. Pokusili se také o atentát na Heinricha Himmlera – nastražená výbušnina explodovala podle plánu, vlak vezoucí velitele SS ale měl zpoždění.

Jsme rádi, že čtete naše články!

Smyčka se kolem nich začala utahovat na jaře 1941. Po udání konfidenta, který se vydával za odbojáře, gestapo 22. dubna zatklo Josefa Balabána. Vydržel mučení a skupinu nevyzradil, takže když o tři týdny později 13. května gestapo bouchalo na dveře bytu v ulici Pod Terebkou, nevědělo, že se za nimi skrývají Mašín s Morávkem. Ti se z nuselského bytu ještě s telegrafistou Františkem Peltánem právě chystali vysílat do Anglie. Mašín s pistolí vyrazil ke dveřím, aby kryl ústup svých spolubojovníků střelbou. Než ho gestapáci přemohli, Morávek s Peltánem sjeli po drátěné anténě své vysílačky z okna ve třetím patře do dvanáctimetrové hloubky. Morávek si přitom uřízl malíček – ne však zcela, zbytek si podle dochovaných svědectví dořezal doma.

„Naštěstí byl ošetřen u lékaře a v práci pokračoval dál. Sroloval si vždy noviny a nosil prst ovinutý roličkou novin. Také to se ale na něho prozradilo,” napsala v krátkém ohlédnutí za válečnými osudy své rodiny, které je uloženo v databázi Paměti národa, Jiřina Kosíková. Žena odbojáře Františka Kosíka, jenž Morávkovi zajistil několik falešných občanských průkazů, znala Morávka v době, kdy se jeho manévrovací prostor rychle zmenšoval.

„Postupně byly prozrazeny jejich byty jeden po druhém. Morávek neměl kam jít. Byl smutný, zamyšlený a hodně kouřil. (...) Byl skromný hrdina, už mu zbylo snad jen to, co měl na sobě.”

Dvě pistole a ampulka jedu

Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně v rodině středoškolského profesora. Od mládí byl skautem a hluboce věřícím člověkem. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a až do okupace Čech a Moravy sloužil v armádě v různých funkcích, 15. březen 1939 ho zastihl v Olomouci u 107. dělostřeleckého pluku. Po jeho demobilizaci se neúspěšně pokusil o přechod do Polska. 

Vrátil se do rodného Kolína a zapojil se do domácího odboje. Podílel se na budování krajské odbojové organizace Obrana národa, na podzim 1939 se v Praze setkal s podplukovníkem Josefem Balabánem a podplukovníkem Josefem Mašínem.

Generál Josef Mašín. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice Zdeny Mašínové
Generál Josef Mašín. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice Zdeny Mašínové

„Věřím v Boha a ve své pistole,“ odpověděl prý, když se ho Mašín na jednom z prvních setkání otázal na jeho vyznání. Vírou, ke které ho přivedla maminka, byl pověstný, vědělo se o něm, že si po večerech čte v Bibli kralické. Také s pistolemi to ale uměl dobře, během služby v armádě vyhrával střelecké soutěže.

„Střílel oběma rukama,” píše Kosíková již o protektorátních časech. „V trenčkotu měl dvě hluboké kapsy, kde ukrýval dvě pistole. V malé kapsičce kabátu nosil ampulku jedu. Pistole měl v noci stále pod hlavou pod polštářem.”

V odboji pokračoval i po zatčení obou druhů. Pokusil se své přátele dostat na svobodu diplomatickou cestou, spřádal plány na osvobození Mašína. Bez úspěchu. V říjnu 1941 byl v Ruzyni popraven Balabán. Mašín, kterého nacisté věznili a mučili více než rok – aniž by také on cokoliv prozradil – se ve vězení několikrát neúspěšně pokusil o sebevraždu a nakonec zemřel na kobyliské střelnici v červnu 1942.

Na poslední schůzku šel nerad

Václav Morávek mezitím již podruhé unikl z obklíčení gestapem. V prosinci 1941 muži z německé tajné policie vtrhli do garsoniéry v Karlově ulici, kde Morávek ležel v posteli neoblečený a nepřipravený. Když jeden z příslušníků gestapa vstoupil do ložnice, Morávek velmi pohotově vytáhl zpod polštáře pistoli a gestapáka zneškodnil. Rychle zabouchl dveře ložnice a přes skleněnou výplň zahájil krycí palbu. Muži z gestapa se museli krýt a Morávkovi se podařilo nejen obléct, ale také vyběhnout z bytu. Na schodech se střetl s právě přicházejícím kriminálním radou, kterého jednou ranou zneškodnil. Policista po něm sice ještě vystřelil, ale kulka ho jen lehce škrábla na stehně.

Václavu Morávkovi se podařil husarský kousek – prostřílel se z beznadějné situace. Později o tom referoval do Londýna: „Přišlo devět, v lazaretu šest. Zázrakem Božím jsem vyvázl bez škrábnutí. Gestapo tají ostudu.“

Štěstí nejhledanějšího muže protektorátu ale opustilo 21. března 1942. V podvečer se měl u střešovické vozovny setkat s dvojitým agentem Paulem Thümmelem, důstojníkem německé zpravodajské služby, který však od roku 1936 spolupracoval také s československými vojenskými zpravodajci. Jeho role a motivace dodnes nejsou zcela vyjasněny, československému odboji prokazatelně poskytl jak pravdivé informace, tak i dezinformace. V každém případě si ho československá exilová vláda cenila jako vysoce postavený zdroj informací. Kontakt s ním zajišťoval právě Václav Morávek. „Pamatuji si, že na toto schůzku nešel rád,” napsala Jiřina Kosíková.

„Říkali mu, aby nevěřil tomu, kdo pracuje s gestapem. V tu dobu měl ale na Pankráci zavřenou maminku a sestru. Snad se chtěl dozvědět něco o své rodině.”

Gestapo již ale mělo Thümmela v hrsti a použilo ho jako návnadu. Vědělo o plánované schůzce a na Morávka již na smluveném místě čekalo. Nejprve obklíčili a zatkli Morávkova spolupracovníka Václava Řeháka, kterého Morávek vyslal napřed jako svou spojku. O několik minut později Václav Morávek zemřel v přestřelce na nedaleké křižovatce dnešních ulic Svatovítská a Milady Horákové.

Pomník Václava Morávka krátce po odhalení v 60. letech. Pietní akt za účasti skautů. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětníka Miroslava Kopta
Pomník Václava Morávka krátce po odhalení v 60. letech. Pietní akt za účasti skautů. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětníka Miroslava Kopta
V polovině šedesátých let minulého století byl v místě skonu Václava Morávka instalován malý kamenný pomník. Kvůli stavbě Pražského okruhu a ražbě tunelu Blanka byl v roce 2008 přemístěn do areálu nedalekých kasáren. Nového odhalení na Prašném mostě na prostranství, které dostalo název Morávkův park, se tento pomník dočkal v roce 2014. Původní obelisk doplnily tři velké kameny, symbolizující legendární Tři krále.
Nová podoba pomníku Václava Morávka po odhalení v roce 2014. Autor: Natálie Procházková / zdroj: www.vets.cz
Nová podoba pomníku Václava Morávka po odhalení v roce 2014. Autor: Natálie Procházková / zdroj: www.vets.cz