„Karlíku, neblbni.“ Karol Sidon našel cestu k judaismu navzdory době i otci

/ /
Karol Sidon, Zdroj: Pamět národa
Karol Sidon
zdroj: Paměť národa

„Když jsem přišel domů s tím, že chci konvertovat k židovství, tak táta řekl: ‚Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.‘“ Vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Sidon dnes slaví významné životní jubileum.

Osobnost Karola Sidona představuje medailon, který vznikl pro platformu Stream.cz v rámci projektu Tváře vzdoru.

Na svět přišel v nejtěžších dobách druhé světové války, narodil se 9. srpna 1942 v Praze do rodiny slovenského Žida a české křesťanky. Smíšené manželství Sidonovi zpočátku chránilo před zařazením do transportů, otec se ale nakonec zatčení nevyhnul a v roce 1944 byl nacisty v terezínské Malé pevnosti popraven. Matka se pak spolu s malým synkem do konce války před hrozbou deportací ukrývala.  

I druhý „otec“, který se stal součástí rodiny po válce, měl židovské kořeny. Karol Sidon se však nejprve etabloval v kulturní sféře, k židovské víře sám dospěl až v letech normalizace, kdy už nesměl oficiálně publikovat.

„Začal jsem se učit hebrejsky a trvalo to deset let, než jsem se cítil být připraven, abych se pokládal za zbožného. Protože nezapomínejte, že jsem byl dítě své doby. Když jsem přišel domů a sdělil jsem, že chci konvertovat, tak táta řekl: ‚Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.‘“

Po podpisu Charty 77 se navíc stal terčem cílené perzekuce komunistického režimu. „Estébáky jsem měl dva, jednoho kvůli Chartě, druhého kvůli židovství,“ vzpomíná na časy normalizace. Neúnosnou situaci rodina vyřešila emigrací do Německa. Na slova otce nedal a plně se ponořil do studia judaismu. 

Ve svobodných poměrech po roce 1989 se stal klíčovou osobností znovuzrozené pražské židovské komunity, od roku 1992 vykonával funkci pražského i vrchního zemského rabína. Vedle toho se po čase vrátil k literární tvorbě, stěžejní díla publikoval pod pseudonymem Chaim Cigan.