Ing. Jan Sklenář

* 1922  

  • „Stalo se mně, že jsem nešel do družstva mezi prvníma, tak mně sebrali kvalitní vyhnojené pole za humnama do začínajícího družstva. První do družstva šli lidi v roce 56, kteří už nemohli hospodařit. Já jsem šel až v roce 58. Vyměnili mně pole za humnama blízko a vyměnili za pole úpadkáře, kde skoro nic nerostlo a dodávky byly jak z mého pole. Tak jsem žádal o komisionální výmlat, ať přijdou zjistit, kolik se sklidí obilí z pole, co jsem dostal jako nucený nájem. Nikdo nepřišel. Až na podzim přišel takzvaný plnomocník výkupu, který kontroloval dodávky a odvody státu. Jmenoval se Smutný a byl z Grygova. Přišel na kontrolu a zjistil, že máme asi stokilový prase a že nemáme splněno asi 140 nebo 160 kg masa, a to prase mně zabavili. Já jsem někde byl a manželka mně říkala, že se mám dostavit na obecní úřad, že je tam plnomocník výkupu Smutný. Tak jsem tam přišel, bylo asi šest hodin večer, a on bez řeči sedl a psal mně výměr, že to prase je zabavený, že jsem nesplnil vepřový maso. Měl jsem už tři děcka. Já jsem mu říkal, že jsem ho nemohl splnit a že jsem žádal úřední výmlat, na který mně neodpověděli a nikdo nepřišel. Čili jsem odevzdal to, co jsem měl. A to prase, co mám jako samozásobitel, tak jsem nechal pro rodinu, abychom měli z čeho žít. Na což on nedbal a dál psal výměr, že to musím odevzdat. Já jsem se naštval, a jak seděl u stolu, tak jsem ho chytl pod krk a dal jsem mu facku. Na což tajemník sedící naproti mě hned rozdělil od plnomocníka a ten plnomocník zavolal policii. Policie přijela, až do rána mě vyslýchala, že jsem kulak, že jsem narušil dodávky a že jsem napadl a urazil státního zaměstnance plnomocníka výkupu. Byl velký soud a dali mně tři paragrafy. Urážka úředního činitele, napadení veřejného činitele a maření úředního výkonu.“

  • „Ze školy mě vyhodili, protože jsem byl kulak, vesnický boháč. Když družstvo krachovalo, tak nikdo nechtěl dělat vedoucí. Agronoma na tři roky zavřeli. Vůbec nebyla úroda. A když není úroda, nejsou peníze a nemůžete zaplatit. Tím pádem dal příkaz okresní výbor strany kádrovákovi ze zemědělské správy, že mě musí přesvědčit, abych vzal funkci, protože věděl, jak kdo hospodaří. Tak dva měsíce ke mně chodila správa, okresní výbor svazu družstevních rolníků. Říkal jsem: ,Prosím vás, ze školy jste mě vyloučili. Proč chodíte? Skoro dva roky jsem dělal manuálně. Vezmu to jedině za podmínek, když mě necháte dodělat vysokou školu.‘ Tak výbor strany měl schůzi, a abych zachránil družstvo, tak jsem vzal funkci a hned během dvou let jsme byli v předních družstvech okresu. Byly výnosy, byla užitkovost a mohlo se zaplatit.“

  • „Skokánek (Jan Skokánek), když vybral zbraně, tak nám otec říkal, že přijedou. Asi za dva nebo tři dny přijeli. Přijel ten Géryk (strážmistr Vladimír Géryk) a dva četníci a štábní kapitán Skokánek. A my jsme jim pomáhali nosit plné nákladní auto do sušárny za podmínek, že do sklizně je odvezou pryč. Jenomže v krátké době jednu malou část zbraní odvezli, a jak je odvezli, tak se to nějak provalilo a vedoucí a ti četníci, co to vozili, všechny zavřeli včetně štábního kapitána Skokánka, který to organizoval a byl vedoucí skupiny. Zavřeli je a tím odvoz skončil. Protože už měla přijít sklizeň chmele, tak otec byl celý nešťastný, co s tím. Všichni se na to báli sáhnout, když to prasklo. Tak já a dva sourozenci jsme ty zbraně nosili na naši půdu. V noci průjezdem přes sousední barák a tam jsme zbraně schovali. Jezdil k nám nějaký policajt Solnický (strážmistr Ladislav Solnický), který měl příkaz zbraně kontrolovat, aby nedošlo ke ztrátám při zvlhnutí. A protože to byla starší stavba, nebyla tam dobrá krytina, tak jsme to po každém dešti museli sami spravovat, aby tam nezatékalo. Všechny, co zatkli v první fázi, v Breslau popravili. Protože za organizování a přechovávání zbraní byl bezpodmínečně trest smrti.“

  • „To bylo v sobotu, kdy v Přestavlkách vraždili a podpálili baráky. Hned jsem tam šel a viděl, jak tam byly tyče na chmel, a tam leželi dva Mačáci a ten jeden byl zabalený v peřinách. Ale proč byl v peřinách, to nevím. Mrtvý, zastřelený. Bylo tam plno naštvaných lidí. A teď přijelo auto s puškama a každý k autu a vzal si flintu. Já taky. Teď jsme viděli, jak jelo auto od Hostkovic k Vacanovicím. Tak jsme si lehli kousek za Přestavlky, že do nich budeme střílet. Jenomže oni jeli k Vacanovicím, tam se otočili, to německý auto jelo nazpátek směr Hostkovice, Velký Týnec na Olomouc. Nejeli k nám. Kdyby jeli směrem na Přestavlky, tak jsme začali střílet. Jak odjeli pryč, tak měl každej strach, že máme zbraň, tak jsme ty zbraně vzali a vrátili do toho auta. A ono ani nevím, kam odjelo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vacanovice, 03.12.2013

    (audio)
    délka: 03:06:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když mi stranický zmocněnec neodpověděl a pokračoval v psaní výměru, naštval jsem se a dal mu facku

Jan Sklenář
Jan Sklenář
zdroj: archiv pamětníka

Ing. Jan Sklenář se narodil v roce 1922 ve Vacanovicích na Olomoucku do rodiny druhého největšího hospodáře v obci. Krátce po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem ukryla v červenci 1939 rodina na svém hospodářství velkou dodávku zbraní od Obrany národa. Po prozrazení byl v roce 1943 otec Jan Sklenář starší zatčen a hrozil mu trest smrti. Jen díky pomoci známých a zásahu německého státního návladního Rolanda Jarosche otce nakonec odsoudili „jen“ k šesti letům vězení. Ze spolupráce s odbojem byl podezřelý i jeho syn Jan Sklenář mladší, prošel několika výslechy na gestapu v Olomouci. Otec přežil nejen věznění, ale i pochod smrti na konci války a po několikaměsíčním léčení se vrátil domů. V roce 1950 převzal pamětník prosperující hospodářství. To už ale nastoupil komunistický režim s kolektivizací venkova. Protože Jan Sklenář odmítal vstoupit do vznikajícího JZD, místní funkcionáři na něj začali vyvíjet nátlak. Při jedné z konfliktních situací napadl plnomocníka ministerstva výkupu, za což skončil před soudem. I jemu nakonec pomohly známosti, a tak od soudu odešel jen s dvouměsíčním podmíněným trestem. Nezbývalo mu ale nic jiného než vstoupit do JZD. Jako tzv. kulak musel také ukončit dálkové studium na vysoké škole zemědělské. Místní funkcionáři ale věděli o jeho schopnostech, a když družstvo krachovalo, povolali ho do funkce agronoma. Jan Sklenář místo přijal, ale jen pod podmínkou, že bude moct dostudovat. Ve funkci se osvědčil a o tři roky později se stal předsedou družstva. Dnes žije stále na svém rodném hospodářství.