Edith Rosen, roz. Březinová

* 1926  

  • „V Terezíně dostali povolení poslat známky a na ty známky jsem mohla poslat balíček. Ty známky jsem musela nalepit na balíčky... Posílala jsem i lidem, které jsem neznala. Když jsem dostala známku, tak jsem poslala balík.“

  • „Tak jsme zůstali jenom tři v Praze. Ten Heinzek Prossnitz, jedna moje přítelkyně Elka a já. Já jsem s ním chodila, až ho poslali do koncentráku. On jel posledním transportem, protože jeho otec měl něco důležitého na židovské obci. Nebyl nikdo jiný z ‚mládeže‘. Všichni už byli pryč. Heinzek zůstal až naposled. Odešel v říjnu 1944 jako poslední transport. A nevrátil se. To já nezapomenu celý život, ten den, co Heinzek byl v transportu.“

  • „Protože jsem neměla hvězdu, mohla jsem jít večer ven, Židi museli přitom být v osm doma. Já jsem mohla koupit, co se nedalo koupit... Maminku poslali do Terezína. Já jsem zůstala sama v Praze a pracovala jsem v knihařství. (...) Do žádného transportu jsem nešla. Po válce jsem jela do Terezína. Přivezla jsem maminku do toho bytu, kde jsem byla s tetou. (...) Do Palestiny jsme se rozhodli přijet jeden rok po válce. Já jsem šla se skupinou, která jela ilegálně do Francie, tam jsme byli nějaký měsíc a potom jsme jeli ilegálním transportem do Palestiny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Izrael, 13.01.2015

    (audio)
    délka: 28:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rozeslali jsme devět tun potravin

portrétní.JPG (historic)
Edith Rosen, roz. Březinová
zdroj: Archiv pamětnice, Jitka Radkovičová

Edith Rosen, rozená Březinová, se narodila 18. listopadu 1926 v Kadani. Matka byla Židovka, otec, majitel lihovaru, židovský původ neměl. Po rozvodu rodičů v roce 1928 žila pamětnice jen s matkou v Karlových Varech. Ačkoli žádné náboženské tradice se doma nedodržovaly a oficiálně byla bez vyznání, vychovávala ji matka v duchu sionismu. Byla členkou sionistického mládežnického hnutí Tchelet lavan jak v Karlových Varech, tak v Praze, kam se s matkou uchýlila po záboru sudetského pohraničí na počátku války. V Praze v rámci mládežnického sionistického hnutí pomáhala Židům při transportech do Terezína a dalších lágrů. Stala se také důvěrnou přítelkyní a spolupracovnicí židovského aktivisty, studenta Heinze Prossnitze, který ilegálně rozesílal potravinové balíky Židům vězněným v Terezíně a různých koncentračních táborech. V průběhu války Prossnitz společně s přáteli, včetně Edith Březinové, rozeslal hladovějícím Židům do lágrů na devět tun potravin. Po jeho deportaci do koncentračního tábora v říjnu 1944 v této činnosti pokračovala sama pamětnice. Byla jen poloviční Židovka, a proto se perzekucím vyhnula, na rozdíl od její matky, která byla transportována do terezínského ghetta. V roce 1946 spolu s matkou emigrovala přes Francii do (dnešního) Izraele, kde žila v kibucu, a usadila se v Kfar Saba.