svobodník v. v. Anastázie Barteisová

* 1927  

  • "Všechno jsme vařili. Hodně bylo skopové, ale to jim moc nechutnalo. Někdy tatínek sehnal i prase, tak potom bylo vepřo knedlo zelo. Většinou ale bylo skopové, a to moc nechutnalo. Ale jíst se to prostě muselo."

  • "Neměli jsme hlad. Možná vojáci, co byli na frontě, ti ano. Ale my ne. My jsme vařili taky pro důstojníky, ne pro ty chudáky na frontě."

  • "Nejdřív šel otec a sestra měla jít na práci do Ruska, ale nechtěla. Proto se sama rozhodla, že půjde do armády. Pak jednou přijel otec domů a vzal do armády i mě. Maminka ale říkala, že nechce zůstat doma sama. Tak potom pro ni tatínek jednou poslal auto, maminka sbalila ty nejnutnější věci a s bratrem přijela za námi. Potom jsme byli všichni pohromadě. Maminka a já jsem vařily v kuchyni, tatínek byl na pekárně, brácha pomáhal důstojníkovi, byl ještě o dva roky mladší než já."

  • "Když Němci vraždili Židy, to byla katastrofa. Strýc je vozil na popraviště. Celý týden potom nemohl vzít do úst, po tom, co viděl. Vykopali jámy, vysvlékli je do naha, a postříleli je. A ti Židi tak prosili, aby jim někdo pomohl… Bylo mezi nimi i hodně hodných lidí. Všechny obchody, které byly v Lucku, patřily Židům. I my jsme bydleli u Židů, to byli taky hodní lidé. Ale zahynuli, všichni zahynuli. Asi patnáct kilometrů od nás bylo pole, tam je odváželi a popravovali. My jsme o tom věděli."

  • "To víte, bylo to hrozné. My jsme byli sedm kilometrů za frontou. Vždycky, když se postupovalo, tak jsme museli všechno balit a zase jet. Takhle to bylo, pořád se postupovalo."

  • Celé nahrávky
  • 6

    Znojmo, 10.05.2003

    (audio)
    délka: 32:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bývali jsme asi sedm kilometrů za frontou a vařili jsme pro důstojníky

bartejsova_anastazie1.jpg (historic)
svobodník v. v. Anastázie Barteisová

Anastázie Barteisová je Češka narozená na Volyni. Do československé armády nejprve odešel její otec, pak sestra, potom ona, a nakonec i matka s nejmladším bratrem. S maminkou potom pracovala v důstojnické kuchyni. Bývali vždy asi sedm kilometrů za frontou a jak se fronta posunovala, posunovali se s ní. V květnu 1945 přijela do osvobozené Prahy. Rodina byla nejpre v Žatci, pak jí byl přidělen pozemek na jižní Moravě, o který však později znovu přišla. Rodina měla politické problémy a v padesátých letech byla i paní Barteisová na měsíc uvězněna. Paní Barteisová vychovala tři děti a nyní žije ve Znojmě.