Josef Mišák

* 1928  

  • „A na první stranické schůzi jsem byl vyzván, abych vstoupil do milice. A já už jsem měl jakési školení, tak jsem jim velmi kvalifikovaně řekl, že je to na hovno. Samozřejmě, tak jsem to neřekl, ale že v žádném případě do milice nepůjdu, protože je to zbytečná organizace. To jsem říkal slušně, zbytečná organizace, protože máme tři sta padesát tisíc vojáků: ‚Vy víte, že jsem byl na vojně, že vím víc věcí, než ví normální vojáci, máme za námi Sovětský svaz, nač se mají ti chlapci toulat kdesi na vycvičování, není to, je to zbytečné.‘ No a tím jsem skončil kariéru v Brumově samozřejmě. Ale prostě, protože tatínek, já jsem říkal, přišel jsem domů a říkám: ,Tati, dneska jsem mohl být slavný, mohl jsem vstoupit do milice.‘ ,Už bys neměl kde spát!‘“

  • „Šel jsem na nádraží v Kunovicích a tam byla kontrola. Seděla tam taková krásná dívka, ta přiletěla ke mně, chytila mě pod paží a: ,Dělejte mně milence.‘ Aby se ti blbci, co sem přišli kontrolovat, na nás neptali. Já jsem v ten čas ještě byl v Kunovicích, ale já bych se zachránil, protože ale ona to byla Slovena. Potom mně poděkovala, potom, když odešli, a už jsem ji víckrát v životě neviděl.“

  • „Když byly ohlášený těch dvacet minut, protože ty sirény houkaly dvacet minut a pak houkaly myslím pět minut, tak když houkaly dvacet minut, ta fabrika se vylidnila, letěli z Otrokovic až přes vodu, přes Moravu a za Moravu do toho Bříšku, tam jak je za Moravou. A tak my jsme tam byli v lese schovaní a tenkrát jsme viděli, že jak letěly ty letadla na Varšavu a tam někde zespodu a na jedenkrát se z toho asi taková patnáctičlenná skupina otočila, snížila se, až měla ty, já nevím, dva kilometry nebo kolik to házeli na ten Zlín, tak potom jsme viděli z toho břehu, jak to bouchá, jak to prostě kouří a tak dál. Takže to jsem měl jako, říkám, jako divadlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přerov, 04.02.2020

    (audio)
    délka: 02:20:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život si můžeme udělat krásný

Josef Mišák na vojně, 1951
Josef Mišák na vojně, 1951
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Mišák se narodil 16. října 1928 v Bylnici na Valašsku. Jeho otec se začátkem druhé světové války zapojil do činnosti ilegální odbojové skupiny Obrana národa, pomáhal k útěku přes hranice na Slovensko vojákům předválečné československé armády. V roce 1940 jej zatklo gestapo a Josef Mišák starší tak prožil zbytek války jako vězeň koncentračního tábora Dachau. Jeho syn mezitím nastoupil do Baťovy školy práce. Na sklonku roku 1944 Josefa povolali na nucené práce. Kopal protitankové zákopy v Kunovicích. Když bylo zřejmé, že válka se chýlí ke konci, rozhodl se utéct. Dva roky před maturitou v roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa, odkud po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 na vlastní žádost vystoupil. Josef Mišák pracoval celý život v technických oborech a díky tomu mohl procestovat značnou část Evropy. S manželkou Josefou vychovali tři děti, Jaroslavu, Pavla a Josefu.