Karel Miláček

* 1932

  • „Moje dcera maturovala v [Havlíčkově] Brodě na obchodní akademii a chtěla jít študovat do Litomyšle na učitelku mateřský školy. Tejden to oplakala, protože samozřejmě tihle pánové ze Zahrádky komunistický poslali posudek... v příbuzenstvu samej farář, neexistuje, aby šla... nepustili ji tam do té školy, do Litomyšle. Vím, že to obrečela, říkala: ‚Tak jsem se na to těšila...‘“

  • „Schwallerovi, ještě si vzpomínám s Jardou Slavětinským, samozřejmě kluci jsme viděli, že tam má v kapli mešní víno, tak jsme ho jednou vochutnali a von na to přišel a povídal: ‚Vy kluci, za trest se naučíte Otčenáš latinsky a já si vás vyzkouším, jestli mi to přeříkáte.‘ Dodneška to umím: ‚Pater noster qí es in cælis, sanctificetur nomen tuum‘ a tak dále.“

  • „Jsem měl hrozný štěstí, že od toho pohovoru jsme se vraceli trochu dýl a ze Zahrádky šel průvod do Kobylího důlu, jak tam zahynul ten poručík Pulec. Vím, že bych tam určitě stál vedle Karla Blažejovskýho. Byl to můj nejlepší kamarád, a ještě jeden. Oni tam přestřelili ten drát, jim to spadlo a zrovna tenhle Karel... Potom na mě někdo, doktor Pavlík... vím, že když ho převáželi, tak mi říkal: ‚Dojdi říct Blažejovským, ať si přijdou pro Karla. Bohužel.‘“

  • „Nezapomenu, když tam jednou přišel pan Toufar a zrovna vysílali hokej a dodneška slyším, Štefan Mašlonka, reportér slovenskej, jak křičí: ‚Puk má na palici, puk má na palici, puk má na palici, pozor, teraz už to musí být, teraz už to musí být!‘ Pan farář Toufar, jak slyšel, že má puk na palici, tak se moh strhat smíchy. Jsem mu povídal: ‚To znamená, pane faráři, že má puk na hokejce.‘“

  • „My jsme bydleli přes náměstí jenom proti faře a on tam měl můj táta tři učedníky, tam bylo veselo, tak tam pan farář Toufar hodně, nechci říct, že doslova denně, ale hodně často chodil. O mě se zajímal, dokonce se informoval na mě kolikrát, když jel do Ledče, jak se učím v gymnáziu. Si vzpomínám, jednou přijel a povídá: ‚Karlíku, dobře se učíš, možná že budeš mít vyznamenání, ale taky mi bylo řečený, že pod lavicí čteš rodokapsy, to není dobrý.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ledeč nad Sázavou, 19.11.2019

    (audio)
    délka: 01:14:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ledeč nad Sázavou, 17.12.2019

    (audio)
    délka: 01:00:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ministroval jsem děkanu Schwallerovi i faráři Josefu Toufarovi

Karel Miláček se narodil 26. dubna 1932 v Háji u Ledče nad Sázavou. Vyrůstal v katolické rodině v Zahrádce a jeho otec Karel Miláček byl obuvníkem a vedl taneční hodiny. Od útlého věku pamětník ministroval v místním kostele sv. Víta. Nejprve děkanu Schwallerovi a později i Josefu Toufarovi. V září 1945 se při slavnostním odhalení památníku obětí nacismu v blízkém Kobylím dole odehrála tragédie, kvůli střelbě do sloupu vysokého napětí zahynulo osm účastníků slavnosti ze Zahrádek a okolí. Krátce poté Karel nastoupil ke studiu gymnázia do Hradce Králové, po roce přestoupil na nově zřízené gymnázium v Ledči nad Sázavou a zde v roce 1951 také odmaturoval. Pokračoval ve studiu medicíny v Praze, kde však po třech semestrech kvůli nervovému vypětí skončil, a nechal se zaměstnat jako ekonom v podniku Kovofiniš. Na jeho dceru napsali z MNV v Zahrádce posudek, kvůli kterému nemohla studovat Střední pedagogickou školu v Litomyšli. V polovině sedmdesátých let byl nucen odstěhovat se s rodinou do Ledče nad Sázavou, jelikož městečko Zahrádka zaniklo kvůli výstavbě vodní nádrže Švihov. Od té doby žije pamětník v Ledči nad Sázavou.