Stanný soud v Morávce poslal na smrt 14 místních za pomoc partyzánům

/ /
Venuše Štefková, tehdy Madejová
Venuše Štefková, tehdy Madejová

14. prosince 1944

14. prosince 1944 zasedl v obci Morávka na Frýdecko-Místecku stanný soud, aby potrestal obyvatele za jejich pomoc partyzánům. Čtrnáct mužů bylo odsouzeno k smrti, dalších deset mužů putovalo do koncentračních táborů. Nacisté nešetřili ani ženy a mladé dívky.

Jednou z nich byla sedmnáctiletá Venuše Štefková, tehdy Madejová, jejíž rodina partyzánům pomáhala. Chodili si k nim odpočinout, popovídat si a trochu se najíst, Venuše jim prala a zašívala oblečení. Věnovala jim také nějaké staré věci po tatínkovi, který za války zemřel na rakovinu. 

To trvalo do doby, než se mezi partyzány vmísili dva němečtí agenti – českoslovenští kolaboranti s krycími jmény Ondráš a Juráš. Ondráš byl Eduard Farník z Dobratic, Juráš byl Jozef Babiš ze Slovenska.

„Říkali, že přiletěli ze Sovětského svazu, že tu byli shozeni. Přinesli červené víno a dali nám čokoládu. To by z Ruska nepřivezli, odtamtud tak vodku a špek. Tvrdili, že Farník byl v německé armádě a Babiš ve slovenské, že uprchli a dali se k naší jednotce, ti je prý tady shodili. My jsme tomu věřily, byly jsme samy ženské, co jsme mohly vědět. Rádio nebylo, na noviny nebyly peníze. Až po válce jsme si to všechno spojily,“ vzpomínala pro Paměť národa.

Krátce poté následovalo zatýkání. „Přišli brzy ráno v zimě, 12. prosince 1944, a odvedli nás do obecního hostince.“

V rohu sálu místního hostince stála vysoká mosazná kamna, na kterých se ve velkých hrncích vařila voda. Němci v nich namáčeli na prst silné větve zbavené jehličí, a jimi bili vyslýchané. 

„Výslechy prováděl esesman z Bílé, takový mladý chlapec, neměl více než třicet roků. Bil mamku, mě jen po tváři zlískal. Měla jsem šátek, tak ho utahoval, až na špičky jsem se postavila, já myslela, že mě udusí.“

Časně zrána dne 14. prosince 1944 svolali nacisté do obecního hostinci všechny muže od šestnácti do šedesáti pěti let. Soud trval celý den a vynesl 14 rozsudků smrti. Poté nacisté naložili Venuši spolu s dalšími do auta a odvezli do Ostravy, kde ji a maminka rozdělili. Postupně jí změnili trest z koncentračního tábora na vězení pro mladistvé, a tak se znovu stěhovala, tentokrát z Brna do Vídně. 

S matkou, která za pomoc partyzánům prošla několika koncentračními tábory, se znovu shledala začátkem léta roku 1945.

„Člověk by to asi udělal znova. Protože svoboda je svoboda. Ta svoboda je opravdu, co stojí za to se obětovat,“ uzavírá Venuše Štefková. 

Oznámení o rozsudku stanného soudu
Oznámení o rozsudku stanného soudu