Zemská armáda – víc než odbojové hnutí

/ /
Bojovníci Varšavského povstání z řad skautů
Bojovníci Varšavského povstání z řad skautů. Snímek pochází z publikace Epizody Powstania Warszawskiego, autor Jerzy Tomaszewski
zdroj: Wikimedia commons

V únoru roku 1942 se na území nacisty okupovaného Polska ustavila Zemská armáda (Armia Krajowa). Nešlo jen o podzemní ozbrojené jednotky. Jednalo se de facto o paralelní státní strukturu, do které se zapojily stovky tisíc Poláků.

Označení „odbojové hnutí” se na Západě rozšířilo díky francouzskému pojmu résistance a často je vztahováno na celou Evropu okupovanou za druhé světové války nacistickým Německem. Avšak v případě Polska se jednalo o něco více než o pouhý odboj. 

Polsko mělo za druhé světové války celou „podzemní” nebo konspirační státní strukturu, úzce propojenou s exilovou vládou, která působila nejprve v Paříži a Angers ve Francii, od roku 1940 pak v Londýně. Struktura polského podzemního státu zahrnovala konspirační civilní orgány, které vycházely z dohody čtyř hlavních předválečných politických stran (Národní strany, křesťansko-demokratické Strany práce, Strany lidové a Polské socialistické strany), a také podzemní armádu, vytvářenou postupně už od konce září 1939, tedy v době, kdy regulérní armáda statečně, ale neúspěšně, čelila agresi Wehrmachtu a Rudé armády.

V únoru roku 1942 se ustanovila Zemská armáda (Armia Krajowa, přesnější český překlad by byl Domácí armáda), vznikla sloučením různých dříve působících konspiračních vojenských organizací. 

Hlavní cíl: příprava povstání

Od prosince 1939 existoval Svaz ozbrojeného boje, který byl dne 14. února 1942 z rozkazu náčelníka generálního štábu gen. Kazimierze Sosnkowského (jenž působil v Londýně) přejmenován na Zemskou armádu.

Během slučování byly do Zemské armády začleněny nejrůznější vojenské organizace, např. Socialistická bojová organizace, Tajná polská armáda aj. Autonomii v rámci Zemské armády si udržela Rolnická stráž Strany lidové, která byla v roce 1942 přeměněna na Rolnické prapory. Slučování narazilo na nesouhlas části národovců, s nimiž byla spojena silná Národní vojenská organizace. Nakonec se přibližně polovina jejích struktur začlenila do Zemské armády, zbytek se pak spojil s radikálnějšími skupinami, s nimiž vytvořil Národní ozbrojené síly, jež měly velitelskou strukturu oddělenou od Zemské armády.

Vrchním velitelem Zemské armády se stal gen. Stefan Grot-Rowecki, dosavadní velitel Svazu ozbrojeného boje, ale také autor průkopnické příručky o městském partyzánském boji. Celé okupované Polsko bylo rozděleno na tři oblasti: bělostockou, lvovskou a západní, tyto oblasti pak na kraje odpovídající přibližně předválečným vojvodstvím, a ty pak dále na obvody kryjící se s okresy a jednotlivá stanoviště odpovídající obcím. Mimo tyto oblasti se nacházela centrální vojvodství, spadající přímo pod hlavní velitelství a jeho 31 štábních jednotek. Působil zde mj. organizační oddíl, zpravodajský oddíl, spojaři, ubytovatelé a velitelství diverze. Vedle předválečných profesionálních důstojníků a hojně zastoupené mužské mládeže sehrávaly významnou roli ve zdárném fungování této mašinérie i ženy, které se uplatňovaly zejména jako spojky.

Sedm sester Szulcových na fotografii z roku 1935. Čtyři nejstarší sestry se za války zapojily do činnosti Zemské armády. Na snímku druhá zprava sedící Bibiana Szulc Ach, která svěřila své vzpomínky Paměti národa. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice
Sedm sester Szulcových na fotografii z roku 1935. Čtyři nejstarší sestry se za války zapojily do činnosti Zemské armády. Na snímku druhá zprava sedící Bibiana Szulc Ach, která svěřila své vzpomínky Paměti národa. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice

Hlavním cílem Zemské armády byl boj za znovuzískání svobody, konkrétně pak příprava všeobecného povstání v okamžiku zhroucení německé okupace. Prozatím se neplánoval otevřený boj s okupanty – oprávněně se mělo za to, že tento boj by neměl šanci na úspěch v době, kdy nacistická armáda třetí říše vládla evropským bojištím. 

V rámci školení Zemská armáda zorganizovala důstojnické školy rezervistů s pětiměsíčním programem a také speciální diverzní, dělostřelecké a jiné kurzy. V těchto školách se trvale vzdělávaly přibližně 3000 mladých lidí. Zbraně, které měla Zemská armáda k dispozici, pocházely ze zásob ukrytých po září 1939, další se nakupovaly či získávaly v bojových akcích, ale fungovala i vlastní výroba.

Zpravodajské úspěchy i odvážná mise do Osvětimi

Velký význam mělo udržování stálého kontaktu mezi okupovanou zemí a vládou a vrchním velitelem v Londýně. Spojení existovalo díky tajným vysílačkám, které se německé zpravodajské služby usilovně snažily vypátrat, a také prostřednictvím sítě kurýrů, kteří se vydávali na daleké cesty s využitím konspiračních základen v Budapešti, Bukurešti, Kaunasu a Stockholmu. Jedna z kurýrek Zemské armády, Elżbieta Zawacka, projela celou okupovanou kontinentální Evropu, aby se dostala do Londýna. Mimořádnou misi uskutečnil z pověření Zemské armády Witold Pilecki, který se dobrovolně nechal zavřít do koncentračního tábora v Osvětimi, dva a půl roku tam řídil odbojovou síť a po svém útěku přesně popsal, co se v táboře dělo. Po válce ho zavraždili komunisté. 

Jeden z největších úspěchů rozvědky Zemské armády představovalo odhalení místa výroby německých střel V-1, díky němuž mohli Spojenci v březnu 1943 tuto základnu v Peenemünde zničit. Tři kryptologové Zemské armády vytvořili také kopii německého šifrovacího stroje Enigma – díky tomu měla spojenecká rozvědka přístup k tajné německé korespondenci.

V létě roku 1944 Zemská armáda čítala více než 350 tisíc vojáků, v absolutních číslech se tak jednalo o největší podzemní armádu v Evropě.

Sověti si úspěch odboje nepřáli

Působení Zemské armády ukončilo v srpnu a září 1944 Varšavské povstání, které se mělo stát kýženou roznětkou všeobecného povstání, avšak bylo krvavě potlačeno za naprosté pasivity sovětských spojenců – Rudá armáda se nacházela na druhém břehu Visly a nečinně přihlížela tragédii Varšavy. Sovětský svaz byl sice spojencem polských spojenců, ale nepřítelem polské nezávislosti. V souvislosti se vstupem Rudé armády na polské území byla Zemská armáda formálně rozpuštěna v lednu 1945, ačkoli její vojáci ještě léta pokračovali v boji s novými okupanty.

Pamětník Krzysztof Jaxa-Rożen líčí, jak válečná zkušenost z doby Varšavského povstání, kdy dobře situovaná rodina přišla o veškerý majetek, ovlivnila jeho náhled na svět.

Komunisté od počátku přistupovali k Zemské armádě s nenávistí, viděli v ní ozbrojenou sílu nezávislého Polska. I tento fakt svědčí o tom, že Polsko se po druhé světové válce ocitlo sice na straně vítězů, ale jako porobená země.

Autor článku profesor Wojciech Roszkowski je historik, působí v Institutu politických studií Polské akademie věd. Vydal několik publikací zaměřených na dějiny Polska ve 20. století. Článek vychází současně v revue Wszystko Co Najważniejsze v rámci projektu realizovaného ve spolupráci s polským Ústavem národní paměti. Česká verze článku v překladu Jitky Rohanové je publikována díky Polskému institutu v Praze.