Proces s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“

/ /
Rudolf Slánský na lavici obžalovaných
Rudolf Slánský na lavici obžalovaných

Pečlivě zinscenovaný proces začal 20. listopadu 1952 a mezi podobnými procesy v komunistických zemích to byl ten s nejvyšším počtem absolutních trestů: jedenáct trestů smrti a tři doživotí.

Přes čtvrt milionu lidí bylo v letech 1948 až 1989 v Československu odsouzeno v politických procesech. Popraveno jich bylo 241. Mimořádnou úlohu sehrály takzvané monstrprocesy, velká divadla pro miliony diváků, čtenářů a posluchačů. Jedním z nich byl i proces s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ v listopadu 1952.

„Přiznávám svoji vinu v tom, že jsem byl členem protistátního spikleneckého centra vedeného Rudolfem Slánským, které soustřeďovalo lidově demokratickému Československu nepřátelské živly z řad buržoazních nacionalistů, trockistů, kolaborantů a podobných nepřátel...“

V tomto duchu začínala doznání všech čtrnácti obžalovaných v procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem kolem Rudolfa Slánského, který trval od 20. do 27. listopadu 1952.

Nejsme antisemité, jsme antisionisté

Ve vykonstruovaném procesu byli obžalováni a odsouzeni: Bedřich Geminder, Ludvík Frejka, Josef Frank, Vladimír Clementis, Bedřich Reicin, Karel Šváb, Artur London, Vavro Hajdů, Evžen Löbl, Rudolf Margolius, Otto Fischl, Otto Šling a André Simone. Všichni členové strany a více či méně významní činovníci stranického nebo vládního aparátu.

Příprava procesu trvala rok. Klement Gottwald souhlasil s návrhem Sovětů na zatčení svého přítele a generálního tajemního ÚV KSČ Rudolfa Slánského z obavy, že do procesů bude vtažen on sám. Při zatčení 23. listopadu 1951 si vyslechl Slánský obvinění, že budoval paralelní mocenské centrum ve straně. 

Monstrprocesy s předními komunisty se v poválečných letech odehrávaly prakticky ve všech sovětských satelitech. Paranoidní Stalin chtěl po roztržce s titovskou Jugoslávií svým vazalům ukázat, že další odpadnutí od stáda už nedovolí. Československý proces vedle toho také odrážel radikální změnu vztahu Sovětského svazu k Izraeli. Proces byl na objednávku Moskvy výrazně antisemitský: jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo židovského původu a soud to výslovně uváděl.

Mezi „zločiny“, jichž se obžalovaní měli dopouštět, se velmi často objevoval také sionismus nebo spolupráce se sionistickými centry. Antisemitismus procesu vyvolal ve světě pozdvižení. Vždyť od osvobození Osvětimi to tehdy bylo pouhých sedm let. Jak ale ve svém rozhlasovém komentáři Na okraj týdne namítl tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý: „Antisionismus ještě není antisemitismus.“

Jedenáct špagátů

Mezi politickými procesy ve východním bloku ten československý vyniká vysokým počtem trestů smrti. Ze čtrnácti obžalovaných bylo jedenáct popraveno a tři dostali doživotí (Artur London, Eugen Löbl a Vavro Hajdů).

Ti byli po několika letech zproštěni viny a na začátku 60. let rehabilitováni. O trestech pochopitelně nerozhodoval soud. Podle moskevských not výši trestu stanovil sekretariát Ústředního výboru komunistické strany. Jeho rozhodnutí stručně shrnul Klement Gottwald: „Dáme jedenáct špagátů a tři doživotí.“

Akademická čtvrthodinka

Po celých sedm dní trvání procesu mohli jeho průběh obyvatelé Československa sledovat prostřednictvím rozhlasu. Ovšem nešlo o skutečný přímý přenos. Rozhlas dění u soudu přenášel se čtvrthodinovým zpožděním. To pro případ, že by se některý z obžalovaných přestal držet naučené výpovědi.

„Zahajuji hlavní líčení před státním soudem proti skupině obviněných Rudolfu Slánskému a společníkům pro trestné činy velezrady, vyzvědačství, vojenské zrady a sabotáže,“ zní hlas ze záznamu osmidenního procesu, který byl nalezen v roce 2018 ve zkrachovalé továrně v Panenských Břežanech. Celkem 60 hodin zvukového záznamu zdigitalizoval Český rozhlas.

První den zazněla v rozhlasu jména čtrnácti obviněných:

  • Rudolf Slánský, bývalý náměstek předsedy vlády a bývalý generální tajemník KSČ (trest smrti)
  • Bedřich Geminder, bývalý vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ  (trest smrti)
  • Vladimír Clementis, bývalý ministr zahraničních věcí  (trest smrti)
  • Artur London, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí pro věci kádrové (doživotí)
  • Vavro Hajdů, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí  (doživotí)
  • André Simone, bývalý redaktor Rudého práva (trest smrti)
  • Ludvík Frejka, bývalý vedoucí národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky (trest smrti)
  • Josef Frank, bývalý zástupce generálního tajemníka KSČ (trest smrti)
  • Evžen Löbl, bývalý náměstek ministra zahraničního obchodu (doživotí)
  • Rudolf Margolius, bývalý náměstek ministra zahraničního obchodu  (trest smrti)
  • Otto Fischl, bývalý náměstek ministra financí  (trest smrti)
  • Otto Šling, bývalý krajský tajemník KSČ v Brně (trest smrti)
  • Karel Šváb, bývalý náměstek ministra Národní bezpečnosti  (trest smrti)
  • Bedřich Reicin, bývalý náměstek ministra obrany pro věci kádrové (trest smrti)

Strašlivé překvapení

Dcera Otto Fischla Helena (dnes Kosková) vzpomínala na překvapení, když uslyšela otcovo jméno v rozhlase v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským.

„Když začal 20. listopadu proces se Slánským, tak jsem vůbec netušila, že by se to mohlo týkat táty. V rozhlase četli jména a mezi nimi i tátovo jméno, což bylo pro mě strašlivé překvapení."

Otto Fischl v době svého zatčení nepatřil ke stranickým špičkám, do procesu byl podle ní zařazen kvůli svému židovskému původu. Jeho politická kariéra po únoru 1948 skončila 16. ledna 1951, kdy emigrovala její sestra Eva do západního Berlína při návštěvě otce, který zastával funkci velvyslance ve východním Německu.

„Musel se okamžitě vrátit do Prahy a od té doby jsme žili pod dohledem Státní bezpečnosti," vzpomínala s tím, že Otto Fischl nemohl sehnat novou práci. Až na začátku června nastoupil do jednoho pražského podniku jako ekonom a 30. června 1951 byl zatčen při návratu ze školení.

Dne 27. listopadu 1952 vyslechl Otto Fischl spolu s dalšími 10 obviněnými rozsudek trestu smrti, který byl vykonán 3. prosince 1952 v pankrácké věznici. Popel odsouzených rozmetali příslušníci StB kdesi za Prahou. Zavražděné komunisty nesměly připomínat fotografie, ani tištěné materiály.

Vlado Clementis a fotograf Karel Hájek vedle Klementa Gottwalda na fotografii z 25. února 1948 z Václavského náměstí. Za necelé čtyři roky nechal Gottwald Clementise popravit a poté vymazat z fotografie.
Vlado Clementis a fotograf Karel Hájek vedle Klementa Gottwalda na fotografii z 25. února 1948 z Václavského náměstí. Za necelé čtyři roky nechal Gottwald Clementise popravit a poté vymazat z fotografie.

„Jeden den jsme v čítance četli článek ‚Rudolf Slánský, věrný syn pracujícího lidu‘. Když se otevřela čítanka, článek byl hned na pravé straně a pod ním byla jeho fotka. Tohle jsme četli, a když jsme pak v pondělí přišli do školy, tak jsme tu stránku z čítanky trhali. Pořádně jsem tomu nerozuměl, ale říkal jsem si: ‚Co je to za úroveň, trhat list z knížky‘,“ vzpomínal Jiří Drofa.

Přeškrnuté jméno Rudolfa Slánského v čítance pro 2. ročník středních škol z roku 1950.
Přeškrnuté jméno Rudolfa Slánského v čítance pro 2. ročník středních škol z roku 1950.