Alexandr Neuman byl 10. prosince 2011 u setkání Václava Havla s dalajlamou. Ten poté okamžitě do Prahy povolal tibetského lékaře. Svého přítele ale nezachránil, Václav Havel zemřel 18. prosince 2011.
Tibetský lékař narychlo povolaný z Polska Václava Havla vyšetřil. „Tibetská medicína má fantastické výsledky, ale není taková, že by vám pomohla přes noc,“ vysvětlil Alexandr Neuman, který byl tajemníkem Václava Havla v letech 1989–1994. „Na zázraky tibetská medicína úplně není a asi jedině zázrak by Václava Havla zachránil. A možná ani ten ne.“
Viditelně zesláblý Václav Havel se naposledy na veřejnosti objevil v sobotu 10. prosince 2011, kdy přijel z Hrádečku do Prahy, aby se sešel s dalajlamou a převzal slovenskou Cenu Jána Langoše.
Alexandr Neuman se s Václavem Havlem viděl ještě v soukromí, když do jeho vily v Dělostřelecké ulici přivedl tibetského lékaře: „Přišla boromejská sestřička, která se o Václava Havla starala. Říkala: Pane prezidente, musíte něco jíst. Donesla nějaký rohlík a sýr. On se na mě podíval a zeptal se: Nechceš taky? Řekl jsem, že rád. Tak jsme tam spolu seděli a jedli rohlík se sýrem,“ popsal.
„Měli jsme za ním ještě jet s tibetským lékařem na Hrádeček, ale už se to nestihlo. Václav Havel byl křehký jako ptáček. Možná že ve svém těle už ani nijak zásadně nebyl.“
Dveřníkem u Havlů
Alexandr Neuman strávil v blízkosti Václava Havla pět let. Jeho tajemníkem se stal v době sametové revoluce na doporučení hudebního publicisty Jiřího Černého, se kterým poznal jako novinář píšící o hudbě.
Začínal jako dveřník u bytu Havlových na Rašínově nábřeží. Během revolučních dní totiž k Havlovým lidé chodili i v půl třetí v noci. „Tvrdili například, že chtějí s Václavem Havlem mluvit a vysvětlit mu, proč museli podepsat úvazek u Státní bezpečnosti,“ vyprávěl Alexandr Neuman. „Byli mezi nimi někteří lidi z bigbítu, které jsem znal.“
Obdobná situace panovala i v Laterně Magice, kde mělo Občanské fórum hlavní štáb. „Každý chtěl s Václavem Havlem mluvit, a byl naštvaný, že se k němu nedostal. Všichni pak všechno říkali Vláďovi Hanzlovi, který už tenkrát dělal Václavu Havlovi tajemníka. Na Vláďu toho bylo moc, a tak jsem řekl, že bych mu zkusil pomoci jako náhradní tajemník.“
Když se Alexandr Neuman vyptával na náplň své práce, odpověděli mu, že bude nosit Havlovu tašku a zapisovat si do notýsku, co Václav Havel řekne. „Tašku jsem nosil, ale do notýsku nezapisoval nic,“ přiznal.
Záhy se přesvědčil o pracovním nasazení Václava Havla. „Pracoval tvrdě osmnáct až dvacet hodin denně. Domů chodil pozdě, ale fascinovalo mě, jak si vždycky sedl se svou ženou Olgou a probírali, co se za celý den stalo,“ prozradil Alexandr Neuman.
S Olgou tak samozřejmě probíral i kandidaturu na prezidenta. „Jakmile se Václav Havel rozhodl, že bude kandidovat, ptal se nás všech, jestli bychom s ním šli na Hrad,“ vzpomínal Alexandr Neuman s tím, že přikývl.
Meditace v Lánech
Hned po svém zvolení pozval Václav Havel jako první hlava státu na oficiální návštěvu tibetského duchovního vůdce dalajlamu. Tuto historickou událost dostal na starost právě Alexandr Neuman, který měl k budhismu blízko. Dalajlama přiletěl do Prahy už 2. února 1990 a Alexandr Neuman ho na letišti přivítal. Připadal si jako v transu, ale záhy ostych ztratil díky dobrosrdečnosti a veselosti Jeho Svatosti.
V rozhovoru pro Paměť národa prozradil, že si lidé z prezidentova okolí přáli, aby se dalajlamovi podařilo zklidnit přepracovaného a uštvaného Václava Havla. Alexandr Neuman popsal společnou meditaci Václava Havla a dalajlamy v Lánech:
„Sedli jsme si na polštáře a dalajlama nám řekl, že naše myšlenky jsou jak mraky a ať je kolem sebe necháme jen plynout,“ poznamenal. „Jinak že se nám spojí do řetězce a neutečeme od nich. Po meditaci se dalajlama Václava Havla zeptal – A co ty mraky? Prezident se na něj podíval a řekl – Jaké mraky? Tak jsme se smáli, věděli jsme, že se to povedlo.“
Alexandr Neuman také vzpomínal na to, jak se dalajlama modlil v únorových mrazech na zemi před sochou svatého Václava na Václavském náměstí za oběti komunismu a šťastnou budoucnost Československa.
Před odletem věnoval Václavu Havlovi na rozloučenou papírek s mantrou. Tvořila ji posvátná slova, jejichž opakováním dosahuje člověk soustředění, utišení, uvolnění a povzbuzuje se jimi.
„Václav Havel nosil papírek od dalajlámy stále v peněžence a musel jsem kontrolovat, jestli tam je,“ připomněl Alexandr Neuman. „Byl to jeden z mých úkolů. Václav Havel si mantru četl před důležitými chvílemi jako například před rozhovorem s americkým prezidentem nebo před návštěvou v NATO.“
Patnáct dní po odletu dalajlámy pronesl Václav Havel svůj slavný projev před oběma komorami Kongresu USA. Alexandr Neuman s delegací ale do Washingtonu a New Yorku necestoval. „V době jeho pobytu v USA jsme už zařizovali cestu do Moskvy,“ řekl Alexandr Neuman, který byl u mnoha historických cest prezidenta v letech 1990 až 1994.
Dovolená s prezidentem
Jako osobní tajemník se s Havlovými hodně sblížil. „Výborně jsme si rozuměli. Dokonce jsme s nimi jeli s mou partnerkou Lucií Svobodovou dvakrát na zahraniční dovolenou, jednou na Menorku a jednou na Krétu. Václav Havel na dovolených stejně většinou pracoval. Na Menorce psal Letní přemítání. Viděli jsme ho jen u jídla. Ale večer vždycky přišel a četl nám, co napsal a chtěl slyšet, co si myslíme.“
S prezidentem na dovolené zažil i další vzácné okamžiky: „Václav Havel měl třeba na obličeji bílou pleťovou masku jako mim. Když přišel dolů, my jsme se smáli, protože vidět takhle prezidenta, je směšné. A on najednou takovým fialkovským způsobem předvedl pantomimickou etudu. Bylo to naprosto dokonalé.“
Alexandr Neuman doprovázel mnohokrát Václava Havla na nočních cestách z Hradu domů do bytu na Rašínově nábřeží.
„Bývalo už hodně pozdě a v ulicích jsme nepotkávali moc lidí,“ podotkl Alexandr Neuman. „Václav Havel se skoro vždycky zastavil v hospodě. Nejraději si dával smažený sýr, byť mu to doktor velmi nedoporučoval,“ konstatoval Alexandr Neuman.
„Ochranka měla cestu z Hradu zmáklou. Václav Havel chtěl v hospodě odpočívat, ale stejně ho neustále oslovovala spousta lidí. Někteří ho znali třeba z šedesátých let. Neodmítal je, pozdravil se s nimi, podal jim ruku. Nabíjelo ho to energii, byl rád, že někdo oceňuje, co dělá.“
Pražský hrad opustil Alexandr Neuman na sklonku roku 1994. V roce 1993 zvolili poslanci Václava Havla českým prezidentem a tým jeho nejbližších pracovníků se zásadně proměnil. Saša Neuman ještě rok pokračoval ve své práci pro prezidenta, ale nakonec se dohodli, že jeho tým opustí.
„Hodně se to na Hradě změnilo. Nejdřív jsme tam chodili všichni ve svetrech, pak nám zůstal jeden svetrový den týdně. A nakonec už ni ten ne,“ prozradil Alexandr Neuman, který se poté vrátil k novinařině a překládání. S prezidentem se pak Alexandr Neuman vídal většinou pouze tehdy, když byl v Praze dalajlama, se kterým se Václav Havel spřátelil. Díky jeho prvnímu pozvání začali dalajlamu zvát na oficiální návštěvy i další státníci.
Na Václavu Havlovi oceňoval dalajlama jeho skromnost, slušnost a lidskost. Hovořil o něm jako o „zdráhajícím se“ prezidentovi. „Václav Havel cítil obrovskou odpovědnost. Velmi těžce snášel rozdělení Československa,“ dodal Alexandr Neuman, který nikdy nezapomene, jak se cítil v začátcích ve službách Václava Havla na Pražském hradě.
„Porady ve složení Václav Havel, Saša Vondra, Michael Žantovský, Jiří Křižan a Karel Schwarzenberg byly brilantní. První týdny na Hradě jsem měl pocit, že kolem mě jsou rytíři sv. Grálu, kteří prošli dějinami a teď se potkali zase tady. Byla v nich spousta páry, síly, nápadů i vtipu.“