Jako blízcí přátelé Havlových by se Maněnovi účastnili volby Václava Havla prezidentem přímo na Hradě. Kvůli anonymním hrozbám, že Hrádeček vyletí do povětří, ho místo toho dnem i nocí hlídali.
Alexandr Neuman byl 10. prosince 2011 u setkání Václava Havla s dalajlamou. Ten poté okamžitě do Prahy povolal tibetského lékaře. Svého přítele ale nezachránil, Václav Havel zemřel 18. prosince 2011.
Začátek generální stávky 27. listopadu 1989 byl v kopřivnické Tatře rozpačitý. Když ale z korby náklaďáku zazněly první projevy, zaměstnanci vyšli na dvoranu. „Viseli i na sloupech a požárních žebřících. Nebylo kam šlápnout,“ vzpomíná Radomír Burša.
Hynek Faschingbauer svolal v listopadu 1989 v Domažlicích první demonstraci. “Přišlo mi samozřejmé, že my zdravotníci nemůžeme být lhostejní k násilí na nevinných lidech,” vzpomínal domažlický lékárník a bývalý lékař.
Robert Novák patřil k revolučně naladěným studentům pedagogické fakulty v Hradci Králové, kteří se snažili získat podporu pro stávku pražských vysokých škol. Získal ji, když ho napadl proděkan.
V listopadu 1989 přesvědčil brněnské studenty, aby neukončovali stávku před Prahou, o deset let později bránil kácení pralesa na Šumavě. „Kdybych nic jiného neudělal, tak tohle mělo smysl," říká Jaromír Bláha.
Karlovarský disident Jiří Kotek na demonstraci 17. listopadu 1989 do Prahy nejel, oficiální studentská akce ho nelákala. Do hlavního města vyrazil po dramatických zprávách o zásahu proti studentům na Národní třídě následující den.
„Sedmnáctý listopad byla ta zápalná bomba, která to odpálila, ale musím říct, že my jako organizátoři jsme s tím nepočítali,“ uvedla Monika MacDonagh Pajerová, jedna z organizátorů studentského shromáždění na Albertově.
„Poroba je horší než smrt a o svobodu se musí bojovat, a nelze bez ní žít,“ hřímal v pátek 17. listopadu 1989 odpoledne na manifestaci na Albertově student třetího ročníku Matematicko-fyzikální fakulty UK Martin Klíma.
Anežku Českou svatořečil papež Jan Pavel II. ve vatikánské bazilice sv. Petra v neděli 12. listopadu 1989. Svatořečení bylo považována za předzvěst sametové revoluce, která začala pět dní poté.
Za sychravých dní se město na průmyslovém severu dusilo pod příkrovem žluté mlhy, plné oxidu siřičitého a prašných částic. Lidé kvůli tomu vyšli do ulic šest dní před Prahou.