Vladimír Hanzel

* 1951

  • „Když probíhaly politické procesy a v rádiu o někom říkali, že zradil vlast, zklamal a tak dále, matka protestovala: ,My ho přeci známe, je to slušný člověk!‘ A otec jen udělal: ,Pšt! Před dětmi o tom nemluv.‘ A přešli do němčiny nebo jidiš, abychom jim nerozuměli.“

  • „Během hodiny matematiky na mě spolužačka sykla, ať jí dám půjčené desky Beatles. S těžkým srdcem jsem je vytáhl z aktovky a podával jí je. Učitel Dlouhý si toho všiml, přiběhl k nám, desky nám vzal a povídá: ,Zabavuje se, bude vráceno na konci školního roku.‘ Já jsem byl jako opařený. Přišlo mi, že to Lence nemůžu udělat. O přestávce jsem šel s těžkým srdcem do kabinetu matematiky a říkal jsem si: ,Nějak ho musím obměkčit, vysvětlit, že desky nejsou moje, ale Lenky, že jí je tatínek přivezl z Paříže, že to je pro mě strašně nepříjemná věc.‘ Sumíroval jsem si řeč a cestou ke kabinetu jsem slyšel povědomé zvuky. Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že učitel tam sedí s gramofonem a pouští si desky. Zaklepal jsem, on se trošku lekl a provinile se na mě podíval. Já zablekotal část toho, co jsem měl připraveno, ale on mě zarazil a zeptal se: ,Můžu si to nechat do zítřka?‘“

  • „Svazáci festival pojmenovali ,Písní za mír‘. Když jsem to své budoucí ženě zkritizoval, řekla mi: ,Jestli vám ten název připadá hloupý, festival se bude jmenovat jinak.‘ A já odvětil: ,On zas tak hloupý není. Naopak! Je to potřeba vzít doslova. V polovině festivalu bude mírová píseň.‘ Na dalším ročníku jsem z kazety pustil Give Peace A Chance od Lennona, lidi se přidali a zpívali s ním, to bylo dobré. Rok nato jsem pustil Sun City, píseň proti apartheidu v Jihoafrické republice. To bylo spojeno s tím, že jsem napsal článek do Gramorevue, ve kterém jsem apartheid poťouchle přirovnal k situaci v Československu – v roce 1948 hrstka lidí v Jihoafrické republice opanovala právo všem vládnout, což představovalo paralelu k dění u nás. Lidi tehdy byli zvyklí hledat mezi řádky a vím, že hodně čtenářů text zaujal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 31.03.2015

    (audio)
    délka: 02:14:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vrchnost mi brala muziku, kterou jsem měl rád

Vladimír Hanzel (2015)
Vladimír Hanzel (2015)
zdroj: Archiv - Pamět národa

Vladimír Hanzel (nar. 27. ledna ledna 1951 v Bratislavě) pochází z rodiny s židovskými kořeny. Ve třinácti letech začal sestavovat vlastní rádiové přijímače a díky vysílání zahraničních stanic objevil rockovou a bigbeatovou hudbu, ze které se stal jeho velký koníček. Na přelomu 60. a 70. let vstoupil do pražského klubu Olympic, po jeho zániku do Jazzové sekce a do Sekce mladé hudby. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK; krátce působil ve Federálním statistickém úřadu, pak se živil jako programátor a doučoval matematiku. V 80. letech spoluorganizoval hudební festival v Lipnici nad Sázavou. Po sametové revoluci se stal osobním tajemníkem Václava Havla a mimo jiné také hlavním organizátorem hudebního dění na Pražském hradě.