Pád komunistického režimu otevřel cestu k alespoň částečné nápravě křivd, mimo jiné k restitucím kdysi ukradených majetků. Pro některé potomky starých selských rodů znamenal listopad 1989 především možnost začít znovu hospodařit.
Komunisté sice po válce tvrdili voličům, že „kolchozy u nás nebudou“, záhy po únoru 1948 však začali s brutální likvidací venkova. Sedláci byli nahnáni do družstev, okradeni o půdu, na níž jejich rody často hospodařily po staletí, byli obráni o další majetky a o zvířata. Stovky zemědělců označil stát za kulaky, byli souzeni, posíláni do vězení a na nucené práce, vyháněni z domovů.
Po listopadu 1989 se jen málokdo z restituentů vrátil k soukromému hospodaření, potomci někdejších sedláků restituovanou půdu většinou prodali nebo pronajali. Komunistické zničení venkova se dodnes nepodařilo napravit, důsledky jsou sociální, kulturní i ekologické. Zemědělství ovládají velké společnosti, orientované na zisk z dotací, menší hospodáři jsou spíše výjimeční. Patří k nim i Václav Dašek, Pavel Dobrovolný a Josef Sotona, kteří se rozhodli, že se vrátí k rodinné tradici a pustili se do hospodaření.