Václav Dašek

* 1949  

  • „Ale ona [maminka] byla taky součástí soudního řízení jako jedna z mála žen. Tam byla Rampasová a maminka. Dostala osm měsíců za pobuřování. To byl nejnižší trest. Při tom líčení se jí soudce ptal, jestli těmi ‚darebáky', když řekla: ‚My se tady dřeme na pár darebáků,' myslela místní funkcionáře, jako MNV, anebo vládu. A ona byla prostá ženská. Byla z těch místních komunistů vystresovaná. Tak se bála říct, že tím myslí ty místní funkcionáře. Tak řekla: ‚vládu.' A dostala osm měsíců! A otec jí řekl: ,Kdybys řekla Citovou nebo někoho podobného, dostala bys pokutu padesát korun.'“

  • „Táta byl na Jáchymově. Ty tábory, Vojna, Bytíz, Rovnost, znám z vyprávění. Jezdili jsme, říkali jsme, že do Příbrami, ale v podstatě jsme jezdili do toho Milína. To jsme vždycky jeli do Prahy ke strýci, tam jsme přespali a druhý den nás autem strýc vezl. Tam se vždycky čekalo. Teď oni přišli pochodem. Lidi zvědavě koukali, ta okna byla zamalovaná a nahoře jenom volný pruh, ti vyšší se natahovali. Někdy jsme ho zahlídli. Byli v těch pracovních mundúrech. Čekaly se tam fronty a pak se přišlo a buďto, co si pamatuju, tam byl dlouhý stůl, u kterého jich sedělo třeba pět a mezi nimi vždycky ten bachař. A teď různě, když se začalo mluvit nahlas, nás okřikli, nebo si pamatuju, že fotografie některý dovolil, některý nedovolil. A otec si ji jednou začal strkat do boty, ten mu ji hned vzal a řekl: ‚Ještě jednou a ukončíme návštěvu.'“

  • „Důsledkem toho bylo, že bylo pozavíráno osmnáct lidí, byli každý z jiné vesnice. Z Pohoří, kde ty spory začaly, možná byli dva. A bylo to záměrně. Byli vybraní lidi, kteří ovlivňovali ostatní, dobří hospodáři. Všechno sedláci. A všecko větší statkáři: Rampasová měla 44 hektarů, Tomek 37. Byli ve vazbě v Dobrušce a všeobecně se mínilo, že je osvobodí. Že to je přestupek, že to bude pokuta nebo podmínka. Měl se konat veřejný proces v Dobrušce, už bylo všechno obeslané. Ale den předtím se to zrušilo, nic se nedělo. A udělal se nový monstrproces v sokolovně v Hradci Králové. Tam se svezli dělníci a už to bylo nastolené úplně na jiný level. To byl pak soud až v srpnu 1950 a najednou všichni hospodáři tam dostali takovéhle pálky. Tomek doživotí, Rampasová 25 let, Chmelař 22 let, můj otec 20 let, Bašek 18. Nejmenší trest byl čtyři roky. A bylo to najednou: velezrada. Otec měl velezradu, žádné neplnění dodávek, žádné ozbrojování, to jim nikdo nedokázal. A v rozsudku stálo, otec si z toho vždycky dělal legraci: ,Soud nabyl přesvědčení, že jsem spáchal velezradu.´“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 14.03.2019

    (audio)
    délka: 01:31:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 5

    Praha, 05.03.2019

    (audio)
    délka: 01:57:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kořeny v půdě navzdory všemu

Václav Dašek v roce 1955-1956
Václav Dašek v roce 1955-1956
zdroj: archiv pamětníka

Václav Dašek se narodil 29. září 1949 v Opočně v rodině sedláka ze Slavětína nad Metují. Jeho rodina ve vesnici hospodařila už od roku 1858. Jeho otec Ladislav Dašek se v prosinci zúčastnil v Dobrušce demonstrace zemědělců proti zvyšujícím se dodávkám státu. Jako jeden z osmnácti protestujících sedláků byl zatčen a odsouzen na 20 let za velezradu. Tentýž soud poslal na 8 měsíců do vězení i Václavovu matku Marii Daškovou za pobuřování. Václav vyrůstal na rodném statku, který se však stal součástí místního JZD. Vystudoval střední zemědělskou a poté vysokou zemědělskou školu. Dvouměsíční pobyt na farmě v Dánsku v roce 1968 ho inspiroval k tomu, že si přál mít možnost soukromě hospodařit. Po dokončení VŠ pracoval jako agronom v JZD Velká Jesenice a posléze v Agrochemickém podniku. Zároveň od konce 70. let s manželkou v bývalých chlévech pěstovali žampiony a prodávali je na trzích. Vydělané peníze investovali převážně do rekonstrukce rodného statku. Po listopadu 1989 se pustil do soukromého hospodaření naplno. V rámci zákona o půdě získal zpět rodné pozemky a přikoupil další. Nyní patří statek Daškových s 300 hektary půdy k největším v kraji. V roce 2009 získal ocenění Farma roku.