Josef Sotona

* 1950

  • „Odstěhovali nás do domu, který byl na druhé straně vesnice. Už několik roků tam nikdo nebydlel. To znamená, že nikdo neudržoval střechu, nic. Takže dům byl v dezolátním stavu. Když začalo pršet, tak jsme s bráchou dávali nádoby na půdu a chodili je vylévat. Když jsme je nevylili, tak voda protekla stropem. V takovém prostředí jsme žili. Byl tam pan doktor, ten nám pomáhal. Napsal, že to byly naprosto nevyhovující podmínky pro život dětí. Všude byla plíseň, vlhko, mokro. To byly opravdu špatné podmínky. Děda ještě hospodařil, byl menší sedlák. Bydlel právě nedaleko toho domu v Trstěnici, do kterého nás vystěhovali. Tak nás potom všechny vzal k sobě a žili jsme u něj, než se táta vrátil z basy domů.“

  • „To si pamatuju, to byl obrovský zážitek, když jsme naseli první obilí. Naseli jsme jařiny, protože nám pole vrátili až pozdě. Dodnes vidím, jak jsme s tátou šli za humna a dívali jsme se, jak to vzešlo. Táta šel vedle mě. Krásně se to zelenalo, to osení bylo nádherné. Já se na něj koukal a viděl jsem, že mu tekly slzy. Koukli jsme na sebe a šli jsme domů. Nikdo jsme neřekli ani slovo, ale oba jsme věděli, o co jde. Prostě to byla satisfakce té strašné křivdy, která mu byla udělána. To, že se mu to vrátilo, že on na svém poli viděl znovu výsledek své práce, že mu tam rostlo obilí, byla totálně emocionální věc. Já jsem v životě neviděl, že by mu tekly slzy. Ale v ten moment to bylo silné, takový zážitek to pro něj byl.“

  • „Můj otec přišel na řadu, protože se nechtěl vzdát, v roce 1955, kdy na něj udělali vykonstruovaný proces. On totiž sousedovi půjčil koně. Soused v lese ukradl dřevo. Ale to všechno bylo připravené a při rehabilitaci, která probíhala po sametové revoluci, jsme se všechno dozvěděli. Z dokladů to bylo jasně vidět. Člověk, který se toho účastnil, se nám dokonce přišel omluvit. Tak otce obvinili, že dřevo ukradl on, protože změřili kopyta koňů a podkovy. Bylo to v zimě, ve sněhu. Na tom základě ho Okresní lidový soud v Litomyšli odsoudil k šesti měsícům vězení. Záměrně, aby hospodářství zlikvidovali, mu dali nástup výkonu trestu na jaře, v květnu. Věděli, že matka nedokáže sama hospodářství udržet, když měl tři děti. Já měl šest roků, bratr osm a půl a nejmladší bratr tři měsíce. Když tátu zavřeli, matka se snažila hospodářství udržet, ale oni to viděli, tak ji po měsíci vystěhovali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.03.2019

    (audio)
    délka: 02:03:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tátu zavřeli a nás vystěhovali do rozpadlého domu

Josef Sotona, 2019
Josef Sotona, 2019
zdroj: autoři natáčení

Josef Sotona se narodil 22. března 1950 v Trstěnici u Litomyšle. Pochází ze selského rodu, který v obci hospodaří od roku 1548. Po komunistickém převratu v roce 1948 se rodina stala obětí kolektivizace. Josefův otec Jaromír Sotona odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Čelil nařčení z krádeže dřeva v lese a v roce 1950 ho lidový soud v Litomyšli ve vykonstruovaném procesu poslal na půl roku do vězení. Josefa s matkou a dvěma bratry ze statku násilně vystěhovali do rozpadlého domu na kraji obce. Po návratu otce z vězení se rodina přestěhovala do Benátek u Litomyšle. Josefovi rodiče pracovali jako krmiči dobytka. Josefovi se i přes pošramocený kádrový profil podařilo vystudovat Vysokou školu zemědělskou v Praze. Poté pracoval jako zootechnik ve Státním podniku Svitavy. Protože odmítal vstoupit do komunistické strany, zůstával řadovým zaměstnancem a měl znemožněn kariérní postup. Spolu s rodiči a bratry začali v 60. letech provozovat farmu na chov laboratorních a kožešinových zvířat, ačkoli v té době byly možnosti takto podnikat značně omezené. Dokonce kvůli těmto aktivitám čelili zatčení a výslechům na policii. Po roce 1989 rodina Sotonových získala majetek zpět v restitucích a znovu začala hospodařit. Ze zdevastovaných budov a polí vybudovala prosperující farmu.