Lásku k pohybu zděděnou po předcích předala svým potomkům a žákům

/ /
Spartakiáda Pardubice
V 70. letech se Vendulka Jozífová zapojila do cvičení s dětmi v rámci tehdejších spartakiád
zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice Vendulky Jozífové

Vendulka Jozífová přišla na svět, když skončila druhá světová válka. Od raného dětství ji doma vštěpovali sokolské ideály. Ty si udržela i v dobách, kdy komunistická moc sokolům nepřála.

Dějiny Sokola v Pardubicích se začaly psát v roce 1863, jen o rok později po jeho oficiálním založení v Praze Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem. Pardubice patří do východočeské župy Pippichovy pojmenované v roce 1921 na počest župního starosty JUDr. Karla Pippicha. Sokolské hnutí rozhodně neznamenalo jen tělesné cvičení, ale i společenské a kulturní aktivity. Naplňoval ho morální a později i vlastenecký étos. Sokol zasáhl i do stavební kultury měst a většiny větších obcí stavbou mnoha sportovišť a budov s typickým architektonickým stylem.

Pardubickou sokolovnu Na Olšinkách stavěl dědeček

Láska k sokolským idejím provází již několik generací rodiny Vendulky Jozífové, rozené Kadlecové (*1945). „Moji rodiče, rodáci z Pardubic, byli velcí sokolové a sportovci. Do vysokého věku cvičili, lyžovali, jezdili na vodu i na hory. Své zaujetí pohybem mi dali do vínku a já ho zase předala svým dětem i žákům,“ říká vystudovaná učitelka a ekoložka.

Také prarodiče pamětnice se zasloužili o rozvoj Sokola. V Pardubicích se dlouhá léta sportovalo v provizorních podmínkách a sokolovna vznikla až v roce 1923 v souvislosti s všesokolským sletem. Stavitelem se stal Ferdinand Potůček starší, dědeček Vendulky. „Děda působil dlouhá léta jako župní starosta v Pardubicích a zasadil se o stavbu sokolovny Na Olšinkách,“ vypráví pamětnice. V roce 2023 bude mít tato nedávno rekonstruovaná stavba již stoleté výročí.

Mnoho sokolů prošlo bojišti první světové války, řada z nich pak v ruských, francouzských či italských legiích. Uvádí se počet téměř sto tisíc mužů. Už od roku 1914 působila ve Francii, později jako součást cizinecké legie, česká vojenská skupina Nazdar s významným podílem sokolů. Podstatné bylo jejich zastoupení v ruských legiích, kde zavedli sokolskou organizaci i názvosloví. Význam sokolů pro vznik republiky ocenil i Tomáš Garrigue Masaryk. „Za demokracii je třeba bojovat, to by se dnes mělo stále připomínat,“ vysvětluje Jozífová.

Druhá světová válka připravila o život tisíce sokolů

Sokolové plnili v době vzniku Československa v roli takzvané Národní stráže. Mladá republika neměla totiž k dispozici žádnou pravidelnou armádu. „Sokolové byli vždycky nejlepší a nejčestnější lidé v naší republice, máme na co vzpomínat,“ říká nadšeně Vendulka Jozífová.

Za první republiky měla Česká obec sokolská 52 žup, z toho šest na Slovensku a jednu na Podkarpatské Rusi. Počet členů se přiblížil k milionu. V roce 1938 se připravoval X. všesokolský slet. Nejvýznamnějším okamžikem se stala skladba Přísaha republice, které se účastnilo 30 tis sokolů. Jenže přestože byli sokolové připraveni bránit Československo, nedostalo se jim příležitosti. A tak za druhé světové války pracovali takřka ve všech odbojových organizacích a založili i svou vlastní s názvem Obec sokolská v odboji. Bojovali na všech frontách za osvobození republiky.

Za své úsilí ale zaplatili nejednou i cenu nejvyšší. Reinhard Heydrich v noci ze 7. na 8. října roku 1941 spustil Akci Sokol, během níž bylo zatčeno asi patnáct set sokolů. Následně je odvlekli do věznic a koncentračních táborů a mnohé popravili. Celkem druhou světovou válku nepřežilo více než tři tisíce příslušníků Sokola a mnozí se vrátili domů s podlomeným zdravím. Od roku 2014 si nejen pardubičtí sokolové připomínají 7. říjen jako Večer sokolských světel. „S dětmi a jejich rodiči chodíme k řece Chrudimce a pouštíme lodičky se svíčkou, jedna za každou dušičku těch popravených sokolů,“ popisuje nedávno založenou tradici Vendulka Jozífová. Následující den je od roku 2019 v českém kalendáři uveden jako Památný den sokolstva.

Za komunistů ho prostě zrušili

Po skončení největšího světového konfliktu v dějinách byl Sokol velmi oslaben a bez vedení. Ale to se v brzké době změnilo, sokolové obnovili veškeré tělovýchovné, společenské i kulturní aktivity a sokolská organizace znovu přesáhla milion členů. Jenže přišel osudný únor 1948 a komunistický převrat. Sokolské hnutí se novým pánům nehodilo, a tak stávající organizaci nejprve včlenili do oficiální tělovýchovné soustavy a posléze zrušili. „Chodila jsem do Sokola už jako tříletá holčička a moc se mi to líbilo. V 50. letech místní Sokol přejmenovali na Dynamo. Ale pro nás se nic nezměnilo, cvičili jsme pořád stejně rádi,“ vysvětluje pamětnice. Slety a další sokolské aktivity byly nadále provozovány jen v zahraničí. Pokus o obnovu Sokola v roce 1968 neměl dlouhého trvání, zmařila jej okupace armád Varšavské smlouvy a následná normalizace.

Svatební foto Venduly Jozífové, rozené Kadlecové. Sňatek se odehrál 28. srpna roku 1968. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice
Svatební foto Venduly Jozífové, rozené Kadlecové. Sňatek se odehrál 28. srpna roku 1968. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice

Nicméně s radostí a nadšením se cvičilo i „za Husáka“, jak dokládá životní příběh Vendulky Jozífové. Vedla dlouhá léta jako dobrovolnice cvičení rodičů s dětmi a předškoláků. V 70. letech podle programu docentky Jany Berdychové vedla i cvičení či plavání s kojenci a batolaty, tehdy naprostou novinku. „Když se malé dítě naučí sportovat, tak tu potřebu má pak už celý život. Musí ale dostat širší základ ještě před nástupem do školy. Všestrannost Sokola je proto opravdu důležitá,“ vysvětluje Jozífová.

Šťastní, že zase můžou cvičit

Již v lednu 1990 staří činovníci obnovili sokolskou organizaci. Díky nadšení se vyrovnali s problémy spojenými s nutností majetkového i organizačního vyrovnání s TJ Dynamo. V Pardubicích získali zpět sokolovnu i další nemovitosti. Postupně přibýval počet sportovních oddílů i nová sportovní odvětví, dnes jich je kolem osmdesáti.

Od počátku byl program Sokola velmi pokrokový a moderní, nicméně tělovýchova postupně prošla nutnou proměnou. Dnes je koncipována jako všeobecná průprava pro děti a kondiční cvičení pro dospělé. Kromě toho sokolové pořádají každých šest let všesokolské slety. „Jsou dnes po celém světě. Naši jezdí do zahraničí a k nám přicházejí lidé z Mexika, Ameriky či Kanady. Další slet v Česku bude v roce 2024,“ říká Vendulka Jozífová.

Vendulka Jozífová s vnučkou. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice
Vendulka Jozífová s vnučkou. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětnice

V současnosti vytvořila Východočeská župa Pippichova projekt Se Sokolem do života pro předškolní děti zaměřený na pohybové aktivity. Pořádají se i workshopy v mateřských školách. „Cvičím v Sokole s předškoláky a vidím, jak jsou šťastní, že zase můžou cvičit,“ přibližuje pamětnice nutnost a potřebu pohybu malých dětí.

Již třikrát se konal Sokolský běh republiky u příležitosti výročí vzniku Československa. Další vrcholnou akcí, která se uskutečnila pouze ve čtyřech městech včetně Pardubic, se stal SokolGym. Představil sokolské aktivity a ukázal organizaci jako otevřenou a stále se zlepšující platformu nejen pro tělovýchovu.

Za několik týdnů sokolové oslaví významné výročí, v únoru 2022 uplyne již 160 let okamžiku, kdy Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner založili Tělocvičnou jednota pražskou se sokolem ve znaku.

O obnově Sokola po roce 1989