Když Marie Hořínková ve Vítkovických železárnách poprvé zahlédla svého budoucího manžela Jiřího Horáka, netušila, čím vším si prošel jeho otec a legionář Emerich. Fotografie z náročného legionářského putování Sibiří najdete v galerii pod článkem.
„Myslela jsem si, že ten už musí mít alespoň dvě děcka, tak jsem se šla přesvědčit na vrátnici. Inženýr Jiří Horák, S (svobodný),“ dočetla se Marie Horáková v pracovním výkazu svého budoucího manžela. Pracovala tehdy na ředitelství Vítkovických železáren v materiálové účtárně a zamilovala se do muže, který se hlásil po vzoru svých rodičů k Československé církvi husitské. V lednu 1954 už byl Jiří Horák katolíkem. Matce své nové životní partnerky totiž slíbil, že před svatbou přejde ke katolické církvi.
Otcem Jiřího Horáka byl československý legionář Emmerich Horák, který pocházel z Drahotuš u Hranic na Moravě. Na sklonku první světové války se přesunul do Ruska, kde se připojil k legionářskému vojsku. V srpnu 1917 se stal důstojníkem 2. dělostřeleckého pluku československých legií, o tři roky později pak v 3. těžkém dělostřeleckém divisiónu zastával roli kapitána. Poválečná cesta domů zavedla legionáře z Ruska až na druhý konec světa. Vojáci cestovali po Transsibiřské magistrále a pod svou kontrolu získali hned několik důležitých sibiřských měst. Z Dálného východu se nakonec dostali přes Tichý oceán na několika velkých lodích, např. 8. června 1920 odplula z Vladivostoku loď Protesilaus mířící do Vancouveru.
Dlouhý návrat ze Sibiře legionáře poznamenal na celý zbytek života. Všechnu zeleninu a ovoce si Emerich Horák omýval v roztoku hypermanganu, protože se děsil bakterií v jídle. Smrt způsobená infekčními chorobami totiž nebyla během cesty ničím neobvyklým. Když dorazil zpět do nově vzniklé Československé republiky, rozhodl se, že už nikam cestovat nebude. Stal se důstojníkem z povolání a v roce 1921 se mu narodil syn Jiří. Svatbu svého syna a Marie Horákové ještě stihl, rok na to však Emerich Horák zemřel.
Článek podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
