Filmové Příběhy 20. století: Když není kam se vrátit

/ /

Dne 12. prosince v 17:40 vysílá ČT 2 v premiéře osmý závěrečný díl nové dokumentární série Paměti národa a České televize. Věnovali jsme ji obětem šoa z českých zemí - a především posledním žijícím svědkům.

Cyklus osmi půlhodinových dokumentárních filmů Adama Drdy a Viktora Portela zachycuje šoa v podmínkách někdejšího Československa. Opírá se o unikátní výpovědi přeživších, československých občanů židovské národnosti, kteří se stali obětmi nacistické násilné antisemitské politiky, oběťmi „konečného řešení židovské otázky“. Všechna svědectví jsou součástí sbírky Paměť národa.

Jednotlivé dokumenty vysílá ČT2 každou neděli, obvykle kolem půl šesté večer. Od zítřejšího večera bude celý cyklus k dispozici na internetu. Osmý díl má název Když není, kam se vrátit: ve filmu vzpomínají Chana Malka, Pavel Oliva, Judith Rosenzweigová, Anna Hyndráková, Dita Krausová, Toman Brod, Jan Roček a další.

Toman Brod s manželkou, rok 1952. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětníka
Toman Brod s manželkou, rok 1952. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětníka

 

Žádný příběh neměl šťastný konec

K obsahu osmého dílu:

Porážka nacismu v květnu 1945 přinesla osvobození jen zlomku českých a moravských Židů: těm, kteří přežili deportace, koncentrační, vyhlazovací a pracovní tábory a nakonec ještě tzv. evakuace, tedy pochody smrti. Ani v případě přeživších však rozhodně nelze mluvit o „šťastném konci“. Jen málokteří se shledali se svými blízkými, většinou ztratili celé početné rodiny, vraceli se s podlomeným zdravím a otřesenou důvěrou ve svět, s nepopsatelným traumatem, mnozí trpěli výčitkami. Hana Trávová, která přežila v terezínském ghettu (jako jedinou z rodiny ji nedeportovali do Osvětimi), říká v rozhovoru pro Paměť národa: „Já jsem přežila. Nemohu říct, že jsem z toho byla šťastná. Myslím, že my, kteří jsme přežili sami, si to skoro všichni celý život vyčítáme.“

Hana Trávová. Zdroj: Paměť národa / foto: Lukáš Žentel
Hana Trávová. Zdroj: Paměť národa / foto: Lukáš Žentel

Bilance „konečného řešení židovské otázky“ byla strašlivá: podle údajů z roku 1964 se na území protektorátu Čechy a Morava v době jeho vzniku nacházelo 118310 Židů (podle norimberských rasových zákonů). Z nich se přibližně 26 tisícům podařilo uprchnout či se na posledních chvíli vystěhovat ze země. V protektorátu zůstalo 92199 Židů, nacismus jich nepřežilo 78154. V odborné literatuře se uvádí, že počet obětí nacismu z předválečného Československa činil asi 360 tisíc lidí – přibližně 270 tisíc mrtvých představují Židé (a několik tisíc Romové).

V onilne archivu České televize jsou v současnosti k dispozici dosud odvysílané díly aktuální série Příběhů 20. století.

I. Počátek zániku (1938-1941)

II. Z domovů do ghett (1941-1942)

III. Ghetto Theresienstadt a transporty na Východ (1941-1943)

IV. Rodinný tábor a velké vraždy 

V.  Červený kříž a likvidace ghetta Theresienstadt

VI. Na útěku a ve skrýších

VII. Osvobození?

Osmý díl s názvem Když není kam se vrátit  má premiéru v neděli 12. prosince od 17:40 na ČT 2

 

Židé, kteří se na jaře a na počátku léta 1945 vraceli domů, čelili novým útrapám, jejich přivítání v poválečné republice bylo často nevlídné až nepřátelské. Lidem se nechtělo vracet majetky, které si u nich ukryli židovští sousedé před deportacemi, na Čechy působila také mnohaletá nacistická propaganda, sdíleli antisemitské předsudky. Mnozí přeživší vzpomínají, že o svých hrůzných zážitcích příliš nemluvili, protože nebylo s kým: lidé si židovské utrpení neuměli představit, navrátilcům jako by nerozuměli, případně jejich líčení zpochybňovali.

Asi tři tisíce navrátivších se Židů mělo vážné potíže, neboť se při sčítání lidu v roce 1930 přihlásili k německé národnosti – a českoslovenští političtí představitelé se rozhodli vyhnat („odsunout“) německé obyvatelstvo. Problém však měli i Židé, kteří uváděli národnost židovskou, avšak jejich jazykem byla nenáviděná němčina. Mnohonárodnostní demokratické Československo nebylo už nikdy obnoveno – a během několika poválečných let zaniklo i to, co z něj ještě zbývalo.

V únoru 1948 provedli komunisté převrat a ve stejném roce vznikl stát Izrael – obojí vedlo k odchodu tisíců přeživších. Ti, kteří zůstali, museli brzy čelit komunistickému antisemitismu, který se brzy plně projevil ve vykonstruovaných procesech s tzv. agenty mezinárodního sionismu. Velké židovské neštěstí bylo součástí celonárodního úpadku.

Settkání přeživších v roce 1994, tzv. Birkenau Boys. Toman Brod na snímku vlevo dole. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětníka
Settkání přeživších v roce 1994, tzv. Birkenau Boys. Toman Brod na snímku vlevo dole. Zdroj: Paměť národa / archiv pamětníka

Je to už osmdesát let…

Nový cyklus filmových Příběhů 20. století, věnovaný čs. židovské tragédii, vychází z dlouhodobé práce Paměti národa. „Když jsme před lety začali v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Izraeli zaznamenávat na kamery výpovědi přeživších, chovali jsme nepatrnou naději, že jednou z těch desítek rozhovorů vytvoříme dokumentární film, který nebude zachycovat ´pouze´ jednotlivé osobní historie, ale pokusí se postihnout v co nejširší míře příběh českých a moravských Židů v letech 1938-1945. Film, přesněji řečeno filmy, jsme dokončili letos, v roce významných osmdesátých výročí,“ říká dokumentarista Adam Drda.

A jaká výročí to jsou? V září 1941 vstoupilo v platnost policejní nařízení, podle něhož se Židé na území protektorátu nesměli ukázat na veřejnosti bez žluté hvězdy; v říjnu 1941 začaly odjíždět mnohatisícové transporty do ghetta v Lodži; 24. listopadu 1941 odjel první transport 342 mladých mužů (tzv. komando výstavby) do Terezína. Na počátku následujícího roku zamířily transporty z terezínského ghetta „na východ“ – naprostá většina deportovaných se nevrátila.

Pavel Oliva s manželkou Věrou v roce 2011. Zdroj: Paměť národa / foto: Iveta Černá
Pavel Oliva s manželkou Věrou v roce 2011. Zdroj: Paměť národa / foto: Iveta Černá