Atentát na Reinharda Heydricha následovala výpověď Karla Čurdy, která spustila vlnu zatýkání, prohlídek a výslechů. Eliška Dusilová přišla v jejich důsledku o oba své rodiče.
Dětský lékař Josef Bartoň se před druhou světovou válkou těšil dobré pověsti. Společně se ženou Emílií vedl svého syna Ivana a dceru Elišku k vlastenectví, postavy z knih Aloise Jiráska patřily ke vzorům obou dětí. Oddanost národu dal Bartoň najevo i v roce 1938 při mobilizaci, která narušila život pardubické rodiny.
Zklamání z neuskutečněné obrany vlasti vystřídala touha dále bojovat proti německým okupantům. Bartoň začal pomáhat parašutistům, kteří se na Pardubicko dostali v rámci výsadku Silver A. „Otec dával takové signály. Asi to bylo vůči jednomu z odbojářů, který bydlel v zorném poli přes naši zahradu. Rozsvěcel a zhasínal. Připadalo mi to nepochopitelné,“ vzpomíná Eliška Dusilová na tatínkovu činnost v odboji, o které neměla ani tušení.
Rodiče už nikdy neviděla
Po atentátu na Heydricha bylo u Bartoňových cítit napětí. Dne 20. června 1942 proniklo gestapo otevřeným oknem v přízemí do domu Josefa Bartoně. Jeho příslušníci začali rodičům i dětem ukazovat fotografie mužů, a přestože mladá Eliška jednoho z nich poznala, neřekla ani slovo. Byl to Josef Valčík. „Znala jsem ho od vidění, byl zaměstnaný na Veselce u pana Košťála.“
„Šperky jsem dala do kufříku. A i když jsme se nesměli vzdálit, odnesla jsem je k rodině své spolužačky.“
Rodiče Ivana a Elišky nacisté odvedli, ale dětem nařídili, aby zůstaly doma a nevycházely ven. Protože si Eliška všimla, že jeden z gestapáků ukradl v jejich domě vzácné zlaté pero, rozhodla se, že přes zákaz odnese maminčiny šperky k rodině své spolužačky. Další den se Eliška stala očitým svědkem další události spojené se zatýkáním v Pardubicích – útěku Alfréda Bartoše, velitele výsadku Silver A.
Tragický osud nakonec podobně jako Bartoše stihl i rodiče Elišky Dusilové. Josef Bartoň byl popraven 2. července 1942 v Pardubicích. Matku Emílii převezli nacisté do pardubické věznice, odkud stihla odeslat několik dopisů svým dětem. Až mnohem později se Eliška dozvěděla, že její matka zahynula v prosinci 1942 v Osvětimi. Děti válku přežily v rodině ze sousedství, postarala se o ně Marie Haková.
