Odbojná Plzeň. Z oken renesanční radnice létaly busty Gottwalda a Stalina

/ /
Odbojná Plzeň. Z oken renesanční radnice létaly busty Gottwalda a Stalina

Plzeňské Náměstí Republiky se stalo 1. června 1953 dějištěm do té doby největší protikomunistické demonstrace, vůbec první ve východní Evropě. Do ulic vyšli lidé na protest proti měnové reformě, která je připravila přes noc o všechny úspory.

„Šli jsme na náměstí, a to už bylo plné, protože přišli škodováci z Doudlevec. Ale z hlavního závodu ne. A tak se udělal průvod a šlo se osvobodit Škodovku,“ vzpomínal Václav Eliáš, který se do dění zapojil jako mladík čerstvě propuštěný z komunistického kriminálu. „Přišlo se k továrně, ke čtvrté bráně. Demonstranti se o ni opřeli, až ji vyvrátili.“

Výměna peněz za nové Do 300 Kčs na hotovosti za 5 Kčs starých 1 Kčs nová, vyšší částky 1:50. Vklady v bankách byly rozděleny do pásem, peníze uložené po 15. květnu se bez ohledu na množství měnily 1:50. Vklady jedné rodiny na více účtech se sčítaly. Vázané vklady a státní dluhopisy byly bez náhrady zrušeny. Stát okradl své občany o více než 22 miliard korun.

Škodovka, od roku 1951 přejmenovaná na Závody V. I. Lenina, zaměstnávala několik desítek tisíc dělníků. Ti se cítili měnovou reformou nejen ožebračeni, ale především podvedeni.

„Naše měna je pevná, žádná měnová reforma nebude,“ řekl 29. května 1953 do rozhlasu prezident Antonín Zápotocký. V pondělí 1. června ale peníze svou dosavadní cenu ztratily. Měnová reforma je devalvovala důmyslným způsobem v poměru 1:5 či 1:50, ušetřeny nezůstaly ani vázané vklady a jinak uložené peníze. Dělníci, kteří se chováním vládnoucí komunistické strany cítili podvedeni vůbec nejvíc, vyšli do ulic.

Závodní milice se dělníky v hlavním závodě nejdříve pokoušely pacifikovat. U čtvrté brány do Korandovy ulice byli milicionáři poraženi a škodováci se vydali do centra města.

Vladislav Krátký přidává vzpomínku na to, jak se tehdejší ředitel závodů V. I. Lenina snažil pochodu zabránit. Dělníci však jeho přesvědčování nevěnovali pozornost a jeden mu dokonce vlepil pár facek.

Mnozí se k mohutné demonstraci přidali poměrně náhodně – jako tehdy sedmnáctiletá Jana Němečková, která šla ze školy v Tylově ulici. Když na náměstí uviděla davy lidí, přidala se. 

Jedna z mála fotografií z 1. června 1953, na její druhé straně je popisek „srocení nepřátelských živlů před plzeňskou radnicí dne 1. 6. 53“. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni
Jedna z mála fotografií z 1. června 1953, na její druhé straně je popisek „srocení nepřátelských živlů před plzeňskou radnicí dne 1. 6. 53“. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni

„V Prešovské ulici už stáli vojáci pohraniční stráže s nastavenými bodáky. Já byla mladinká a cítila jsem se jako hrdinka. U radnice mě dav lidí vytlačil až do míst, kde stříkali hasiči vodu. Polévali mě vodou asi ze dvou metrů, to byl děsný proud,“ vzpomíná. Lidé sice nakonec hasičům hadice prořezali, ale to už se do akce připojila i místní SNB. Jana Němečková a její kamarádky byly zatčeny. Některé čekal soud, Jana byla jen vyloučena ze školy. 

Dobytí radnice a soudu

Národní výbor města – plzeňská radnice byla dějištěm nejvypjatějších okamžiků povstání v roce 1953. Budova se nachází na severní straně náměstí a jedná se o renesanční stavbu z 16. století.

Radnice byla první renesanční stavbou v Plzni. Sgrafitovou výzdobu navrhl a z velké části sám v roce 1910 provedl profesor české techniky v Praze Jan Koula. Foto: Wikimedia Commons
Radnice byla první renesanční stavbou v Plzni. Sgrafitovou výzdobu navrhl a z velké části sám v roce 1910 provedl profesor české techniky v Praze Jan Koula. Foto: Wikimedia Commons

Demonstrantům se podařilo do budovy proniknout a později i obsadit budovu krajského soudu. Jejich dočasné vítězství pak překazil příjezd milicionářů a příslušníků pohraniční stráže.

Dav demonstrantů chtěl původně dle slov pamětníků pouze zjistit, proč došlo k měnové reformě. „Protože nikdo z vedení města neměl odvahu a neobjevil se, zvrtlo se to v demonstraci. Z radnice se začaly vyhazovat obrazy státníků. A dokonce jedna větev demonstrantů šla na soud, kde chtěli vysvobodit politické vězně. Ale to se již dostaly informace do Prahy a byly nasazeny Lidové milice z Prahy a ostatních měst a armáda,“ popsal další z pamětníků, Josef Hájek.

Z oken radnice létaly papíry, peníze, ale také busty a obrazy Antonína Zápotockého, Gottwalda a Stalina.

Podle údajů ministerstva vnitra vyšlo tehdy v Plzni do ulic čtyři až pět tisíc lidí. Proti nim stálo 891 příslušníků Lidových milicí, armády, vnitřní stráže a pohraniční stráže s ostře nabitými zbraněmi. V noci z 1. na 2. června dorazila z Prahy rota tanků T34 a bylo vyhlášeno stanné právo. Dvě stě lidí bylo zraněno, 650 zatčeno.

Budova krajského soudu stojí ve Veleslavínově ulici. Jedná se o mohutnou budovu soudu a připojené věznice, která byla vybudována na počátku 20. století. Jan Broj byl v té době v Plzni na vojně. Tehdy jel tramvají na druhý konec města, ale dál než na náměstí tramvaje nedojely.

Krajský soud v Plzni se nachází v historické budově na Veleslavínově ulici v místech bývalého dominikánského kláštera. Foto: Wikimedia Commons
Krajský soud v Plzni se nachází v historické budově na Veleslavínově ulici v místech bývalého dominikánského kláštera. Foto: Wikimedia Commons

„Krajský soud měl mohutné dubové dveře, které byly zamčené. Bralo se za kliku, šťouchalo se a nic. Najednou nějaká parta chlapů vzala na ramena pražec. Rozběhli se proti dveřím, rozbili je a vešli dovnitř,“ popisuje. Davy dělníků se rozběhly po kancelářích a začaly z oken vyhazovat busty státníků, ale také spisy a další materiály, které pak na ulici někdo zapálil.

Msta na Masarykovi

Poslední dějství plzeňských událostí z 1. června 1953 se událo na náměstí T. G. Masaryka, kde byl v letech 1925–28 v parku vybudován Památník národního osvobození se sochou T. G. Masaryka, která se na náměstí vrátila po válce, kdy ji strhli nacisté.

Karel Kasal dojel na náměstí v čele mnohatisícového průvodu ve vojenském tudoru, který získal před radnicí. Popsal, jak na náměstí T. G. Masaryka položili květiny k prezidentu osvoboditeli. Ještě ten večer byl zatčen, následovaly brutální výslechy, soudní proces a tři roky ve vězení.

Na tomto náměstí se odehrála odveta za protesty v režii komunistické strany. K Masarykovu pomníku se vydali herci plzeňského divadla oblečení jako dělníci.

„Zůstali jsme stát a viděli jsme tu hrůzu, jak po Klatovské třídě šli plzeňští herci oblečení v modrákách. Byla to hlavně činohra. Měli modráky a červené puntíkaté šátky, prostě dělnické oblečení. Zpívali budovatelské písně a nesli transparenty,“ vzpomíná Eva Hauerová.

Podle vzpomínek pamětníků šel v čel průvodu herec Josef Větrovec. Ten pak hodil kolem Masarykova krku oprátku a jeřáb sousoší strhl. Socha byla posléze odvezena do Škodových závodů a její další osudy jsou nejasné. Po sametové revoluci se na místo vrátila nová socha T. G. Masaryka.

Procesy a Akce B

V následujících dnech probíhalo zatýkání a během deseti dnů v červenci se konalo s povstalci 14 procesů. Hned v prvním bylo souzeno více než čtyřicet osob. Celkem stanulo před soudem 351 lidí. 

V rámci Akce B bylo bez soudu vystěhováno na padesát rodin. Své domovy museli lidé opustit do 24 hodin a odstěhovat se do polorozpadlých chalup v pohraničí stovky kilometrů daleko.

Vydejte se po stopách demonstrantů z roku 1953 od Techmanie, která sídlí v historické budově Škodových závodů:

Seriál Místa Paměti národa připravují redaktoři poboček Paměti národa v krajích s využitím znalostí míst spojených s historií 20. století a vzpomínek ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy drobnou částkou nebo vstupem do Klubu Paměti národa na podporte.pametnaroda.cz.