Ztracený domov
Stáhnout obrázek
Eva Laryšová, dívčím příjmením Dobrovolná, se narodila 30. ledna 1933 ve Žďáru nad Sázavou jako nejstarší ze tří dětí rodičům Jaromírovi a Růženě. Rodina ve městě vlastnila hospodářství s pětadvaceti hektary polností. Během kolektivizace odmítali vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Nasadili jim proto nesplnitelné dodávky zemědělských komodit a následně jim vzali stroje a dobytek. V roce 1953 pak otce po vykonstruovaném procesu poslali na tři roky do vězení, zkonfiskovali mu veškerý majetek a jeho manželku a tři děti zcela bez prostředků vystěhovali do více než sto kilometrů vzdálené obce Dolní Hedeč. O několik měsíců později se tam pamětnice provdala za Antonína Laryše, jehož rodina měla podobný osud. Také odmítali vstup do JZD, a tak otce rodiny Vojtěcha Laryše uvěznili, dva jeho syny poslali k Pomocným technickým praporům (PTP) a zbytek rodiny vystěhovali z Holešovic na Opavsku. Rodina pak na svém záhumenku pěstovala brambory. Měli slušné výnosy, ale obvinili je, že brambory zcizili státnímu statku. Soud pak v roce 1957 na základě tvrzení místních funkcionářů poslal otce pamětnice na dva roky a jejího manžela asi na rok a půl do vězení. Po propuštění z vězení otec i manžel opět nastoupili do státního statku, kde se každý den potkávali s lidmi, kteří proti nim u soudu křivě svědčili. Na Silvestra roku 1960 manžel pamětnice tragicky zahynul po havárii na motocyklu. Eva Laryšová se pak s dětmi přestěhovala do bytu v Králíkách a od roku 1964 až do odchodu do penze pracovala v místní továrně Tesla. Svého majetku se rodina nedočkala ani po pádu komunismu. Rozlehlý dům na náměstí ve Žďáru nad Sázavou jim v roce 1968 zbourali a na jejich polnostech v letech 1950 až 1960 postavili novou městskou čtvrť s příznačným názvem Stalingrad.
