Byla jsem na tom lépe než estébáci, kterých se všichni báli
Stáhnout obrázek
Růžena Jírová, rozená Kubašková, se narodila 6. září 1933 v Kralupech nad Vltavou. Její otec František Kubaška byl písmomalíř a provozoval obchod, maminka Růžena byla absolventkou obchodní školy a pracovala jako účetní. Růžena měla o rok mladšího bratra Františka. Prožila válku v Kralupech nad Vltavou, v roce 1945 zde přežila ve sklepě jeden z největších náletů v Čechách. Po komunistickém puči v roce 1948 sebrali komunisté otci živnost, znárodnili jeho obchod a rodině sebrali dvoupatrový dům. Od té doby Kubaškovi čelili neúnosné bytové nouzi. Po absolvování měšťanské školy v roce 1948 se Růžena hlásila na střední grafickou školu do Prahy, ale nebyla přijata. Navštěvovala kurzy pro pracující na střední uměleckoprůmyslové škole a v roce 1951 se dostala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k prof. J. Novákovi. Kvůli těhotenství však musela školu po třech letech ukončit. V roce 1954 se jí narodil syn Ivan. Manželství s výtvarníkem Luďkem Maňáskem nebylo šťastné a po třech letech skončilo rozvodem. V roce 1963 se Růžena s devítiletým synem odstěhovala do Chebu, kde byla větší šance získat důstojnější bydlení. Pracovala v chebském kulturním středisku jako výtvarnice. Protože byla hluboce věřící, navázala zde přátelství s lidmi z církevních kruhů. V roce 1977 její syn Ivan Maňásek podepsal Chartu 77 a nadále spolupracoval disentem, za což byl odsouzen k odnětí svobody. Růženu se pokoušela získat ke spolupráci StB, což se jí nepodařilo. Pamětnice nepodepsala ani tzv. antichartu, za což jí byly strhávány z platu prémie. Za nejkrásnější roky života považuje desetiletou zkušenost, kdy již v penzijním věku pracovala jako dobrovolnice v léčebně dlouhodobě nemocných. Působila zde jako duchovní podpora pro umírající. Růžena Jírová byla vdaná dvakrát, podruhé za producenta a zakladatele filmových klubů Jana Jíru.
