Zbyněk Janovský

* 1932

  • "Bratr Vojtíšek pracoval ve stavebnictví a měl celkem známosti a bydlel za lázněmi, kde byla devastovaná budova postavená pro účely [Socialistického] svazu mládeže, která se svého účelu nikdy nedočkala. Budovu získala spousta jiných majitelů, národní výbor ji prodal Inově, ta ji předala potom do pronájmu Pozemním stavbám, které ji devastovaly, protože tam měli ubytovnu pro zaměstnance. Budova ale byla pěkná, mohla nám skautům posloužit. Tak ten se o to zasadil, po dlouhých jednáních ji od firmy získal. Ale střechu a topení to potřebovalo, prostě strašně práce tam na tom bylo. Ale to byla činnost bratra Vojtíška – Šakala, který tím žil tělem a duší. Ale my získali skautský domov, který je dodneška."

  • „V šedesátém osmém se to probudilo. Bratr Emil Stach na tom měl velkou zásluhu, že došlo k obnově střediska. Napsal vyhlášku na náměstí, aby se přihlásili všichni, co byli činní ve skautingu v minulém období a chtějí pokračovat v práci. Aby se přihlásili, že je třeba nových vedoucích pro mládež. Velmi spolupracoval i bratr farář a teolog Zemanec a bratr Antonín Vojtíšek, který se taky přihlásil."

  • „První tábor byl horský v roce 1946 u Mumlavy v Harrachově, kde tábořilo celé středisko. Někteří se ale neúčastnili. Současně byl vytvořen pracovní tábor, který byl zaměřen na žňové práce s tím, že si vyzískáme nějaké prostředky na další tábory. Ten byl v Javorníku za Heřmanovými Seify, dnešním Rudníkem za Hostinném na velkostatku, kde jsme měli pracovat na poli při žních a senoseči. V té době byl lístkový systém. Když jsme přijeli, tak jsme potravinové lístky nedostali a museli jsme žít z potravin, které jsme měli. Dostávali jsme příděl mléka z velkostatku. I když tam bylo padesát kusů dojnic v chlévě, tak jsme dostávali půl litru mléka na den. Ale brambor, které tam byly na hromadě, jsme si mohli vzít, co jsme chtěli. Takže to byla naše celodenní strava – brambory byly ráno, v poledne a večer. Pak jsme mohli mít jídlo, až když jsme dostali potravinové lístky, ale až po týdenním pobytu.“

  • "Tady v okolí ve Mříčné a na Víchovsku byla skupina partyzánů. 3. května tady na Jilemnicku došlo k povstání. A začalo se to nějak všelijak hroutit. Pátého pak začal rozhlas hrát sokolské pochody, Kmochovy písně, takže se něco začalo dít. A stala se taková věc, že jak ustupující jednotky, tak němečtí obyvatelé procházeli městem, postupovali směrem na Mříčnou, tam byli přepadeni nebo se střetli s partyzánskou jednotkou a došlo k přestřelce. A jak si pamatuji, bylo to v době, kdy jsme se sousedy sázeli za Technolenem na poli brambory, a že se střelba ozývala až tam. To je taková vzpomínka. A pamatuji si, že Jan Hanuš, byl to kominík, šli s ním lidi do Hrabačova, kde byla německá celnice, a tam chtěli přepadnout ordnery, aby získali zbraně. Došlo ke střetu a Jan Hanuš byl postřelen a zemřel. Současně došlo k tomu, že ještě někteří šli pro zbraně na Vrchlabsko a při střetu zahynul jeden z Hrabačova.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jilemnice, 18.06.2025

    (audio)
    délka: 01:49:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dodržovat zákony, neodklánět se a nedělat, co bych neměl

Portrétní fotografie Zbyňka Janovského z konce šedesátých let
Portrétní fotografie Zbyňka Janovského z konce šedesátých let
zdroj: archiv Zbyňka Janovského

Zbyněk Janovský se narodil 27. května 1932 v Horním Kostelci na Náchodsku. Jeho otec Karel Janovský pomáhal na konci války při povstání v krkonošské Jilemnici partyzánům získat zbraně. Při střetu s ustupujícími Němci tehdy zemřeli dva muži z Hrabačova. V roce 1946 vstoupil Zbyněk Janovský v Jilemnici do obnoveného Junáka, byl členem družiny Psohlavců a dostal přezdívku Havran. Po komunistickém převratu v roce 1948 museli skauti svou činnost ukončit, nutili je vstoupit do komunisty řízeného Svazu mladých. Zbyněk Janovský chodil raději cvičit do Sokola. V letech 1949 až 1951 studoval Střední průmyslovou školu textilní v Jilemnici. Po maturitě pracoval krátce v textilce ve Slané, pak absolvoval dvouletou základní vojenskou službu u protiletadlových dělostřelců v Opatovicích na Pardubicku. Po vojně nastoupil jako seřizovač přípravny do závodu Kapnar nedaleko Jilemnice. Časem přestoupil do přádelny v Poniklé, potom do podniku Pramen, kde pracoval jako referent až do roku 1960. Po reorganizaci přešel do družstva Jednota, kde zůstal do roku 1992. Do skautu vstoupil ještě dvakrát. V roce 1968, kdy Junáka v Jilemnici obnovil bratr Emil Stach, vykonával ve skautském oddíle funkci hospodáře. Koncem roku 1969 komunisté znovu skaut zakázali. Potřetí vstoupil do Junáka v roce 1990 po sametové revoluci. Působil jako hospodář a později tajemník skautského střediska Jilm. Společně s manželkou Bohumilou Janovskou, rozenou Dostálovou, vychovali dvě dcery. Roku 2025 žil v Jilemnici.