Zdeněk Hejmala

* 1924

  • „Celá ta skupina, když já jsem řekl, že nepůjdu dělat [o Velikonočním pondělí], tak ta nešla taky. V úterý si je vedoucí zavolal a zjistil, že organizátorem stávky jsem byl já. Nedal jim plat a dva dny museli nahradit. Mě chtěl poslat do koncentračního tábora, ale zachránila mě Maruška [sekretářka]. Plakala a uprosila ho. Do koncentráku mě tedy neposlal, ale od druhého dne mě převelel do podzemních dílen ve Vrahovicích u Prostějova, kde se vyráběly díly pro V-1 a V-2.“

  • „A ukazoval jsem mu [kamarádovi], kde pracuju, halu u hřbitova. A když jsme byli asi ve třetině, objevilo se několik příslušníků SS. Obstoupili nás a začali se vyptávat, co tam děláme. Já jim řekl, že jsem tam pracoval a kdo byl vedoucí. Věřili mně. Ale chtěli vědět, co ten můj kamarád, Ota Fikejs. Řekl jsem jim, že neumí německy, a protože jsem znal všechny vedoucí, tak jsem je přesvědčil, že tam Ota také pracoval. Tak nás tedy nezlikvidovali. Navečer pak tato skupina dala do každého stroje dvě bomby, které celou halu včetně elektrorozvodny, kuchyně a strojů naprosto zlikvidovaly.“

  • „Revoluce v roce 1989 byla velice něžná. To je na jednu stranu dobře, ale byla natolik něžná, že nechala na svobodě všechny, i ty, kteří zasloužili potrestat. Všude ve společnosti i v některých státních orgánech, včetně vlády, Senátu, vojska i policie, mezi řediteli továren, zdravotních zařízení, prostě všude působí mnoho členů vražedné komunistické strany i Lidových milicí. Podporujeme občany, politiky i lidi toužící po moci v době komunistického bezpráví a totality. Stále touží po osobní moci a dobře placených státních postech.“

  • „Třetího září zatkla Podsedníka, primátora Brna a předsedu národně socialistické strany. Trvalo jim, než zjistili další členy zemského výboru národních socialistů. Až za dva měsíce zatkli dalšího člena, mého velkého přítele Jaroslava Břicháčka. Tajná policie vnikla do ústředního sekretariátu národně socialistické strany v Praze. Sebrali tam všechny spisy a archivy. Když se to dozvěděli Podsedník a Břicháček, tak mně zavolali, že mám ještě ten den přijít na ústřední sekretariát do Brna, že pro mě připraví brněnské seznamy. Přišel jsem tam a osm svazků jsem ukryl u nás v České.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kuřim, 04.12.2018

    (audio)
    délka: 02:51:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 26.05.2020

    (audio)
    délka: 01:47:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Být slušným člověkem, starat se o rodinu a loučit se s těmi, kteří odcházejí na věčnost

Zdeněk Hejmala, maturitní foto, 1945
Zdeněk Hejmala, maturitní foto, 1945
zdroj: archiv pamětníka

Zdeněk Hejmala se narodil 6. prosince 1924 v České u Brna. Spolu s bratrem velmi brzy osiřel, rodiče zemřeli v roce 1935, respektive 1938. Za druhé světové války byl totálně nasazen v kuřimské pobočce německé firmy. Dostal se do střetu s gestapem a hrozil mu převoz do koncentračního tábora. Díky prarodičům a rodině vystudoval střední průmyslovou školu. Po válce se na Moravě zapojil do činnosti Československé strany národně socialistické. Spolu s dalšími straníky prý pomohl po únoru 1948 k emigraci z totalitního Československa mnoha lidem. Na jeho spojení s dodnes opomíjenou ilegální skupinou Rozvodněná Dyje tajná policie sice nepřišla, i tak byl ale v kádrových materiálech veden jako politicky nespolehlivý. I přes výrazné studijní předpoklady mu režim nikdy neumožnil studium na vysoké škole.